MaranathaMedia.cz

Jak soudíte, 9. kap

Vytvořeno Pro 14, 2022 Od Adrian Ebens v Boží charakter
Přeložil JS
289 Přečtení

minulý díl zde

9. Zjevení Otce

Jak jsme již dříve uvedli, tak Římanům 5:16 nám říká, že ten soud, který vede k odsouzení, má původ u Adama. Vidíme tedy, že smrt přišla na svět skrze jednoho člověka.

Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. - Římanům 5:12 (CSP) 

Hřích, kterého se Adam dopustil, spočíval v souzení či úsudku ale s odsouzením. To je v naprostém rozporu s Boží povahou neboli charakterem. Odsuzující soud vede lidi k vynášení rozsudku druhých k smrti. Tak přišla na svět smrt.

Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem. Jakub 4:11

V tomto padlém stavu mysli si lidé tyto vlastnosti projektují na Boha a vnímají Ho nesprávně.

Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. Proto tě nyní obviním, před tvýma očima tě napravím!  Žalm 50:21, B21 

Aby falešné představy lidí o Bohu napravil, tak náš nebeský Otec poslal na svět svého Syna, aby ten nám ukázal, jaký Otec skutečně je. Ježíš nám říká, co je cílem jeho poslání.

„Já jsem tebe oslavil na zemi, když jsem dovršil dílo, které jsi mi dal, abych činil.  Jan 17:4 (Žilka)

Ježíš oslavil Otce, což znamená, že zjevil Jeho pravý charakter, když tu na zemi byl. S jedním ze svých učedníků mluvil takto:

... "Filipe," odvětil Ježíš, "tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: `Ukaž nám Otce´?  Jan 14:9, NBK

Ježíš prohlásil, že to, co na něm Filip viděl, je přesně to, jaký je Otec. Aby se lidé mohli smířit s Bohem, musí vědět, jaký Bůh je. Bez toho, aniž by to Ježíš světu odkryl, tak bychom Boha nikdy skutečně nepoznali a místo toho bychom si Ho představovali jako někoho, kdo soudí a odsuzuje jako my.

Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Jan 3:16-17 (BKR)

Bůh neposlal Ježíše na tento svět, aby svět odsoudil, protože Bůh nikoho neodsuzuje. On poslal svého Syna, aby nám ukázal, jaký je, a proto nás tímto poznáním zachránil od našich odsuzujících postojů.

Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. Jan 3:18 

Důvodem, proč ti, kdo věří ve jméno - neboli charakter - Ježíše, nejsou odsouzeni, je to, že když poznáte Ježíše, který nikdy nikoho nesoudil ani neodsoudil, pak také víte, že ani Bůh nesoudí a neodsuzuje. Ti, kdo nevěří v Ježíše, tak nejsou schopni vidět pravdu, že Bůh nikoho neodsuzuje, a tudíž ono dědictví - jež všichni dostáváme od Adama - způsobuje, že ti, kdo nevěří, tak druhé lidi odsuzují a falešně věří, že Bůh odsuzuje hříšníky za jejich hříchy.

Abyste mohli věřit, že vás Bůh neodsuzuje, musíte věřit v Ježíšův charakter jako toho, který neodsuzuje. Pouze tato pravda nás může osvobodit od ducha odsouzení, který sužuje náš život.

Mnozí učí tomu, že Ježíš přišel, aby zemřel na kříži a ti, kdo ten kříž nepřijmou, tak že budou Bohem odsouzeni a zničeni v pekle. Pokud by to byla pravda, pak se musí říci, že Bůh ve skutečnosti poslal svého Syna na svět, aby svět odsoudil. Pakliže by Bůh měl odsoudit byť jen jediného člověka za odmítnutí Kříže, pak účinkem Kříže je způsobit odsouzení od Boha.

Já jsem oslavil už tebe: na zemi jsem skončil dílo od tebe mi uložené. Jan 17:4 (Kurz)

Jak je možné, že Ježíš mohl skončit dílo, které mu Bůh svěřil, a to již noc před svou smrtí na kříži?

Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: "Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle - vláda temnoty." Lukáš 22:52-53 (B21)

Ukřižování Ježíše bylo dílem temnoty. To bylo ono naplnění satanova přání od počátku a zároveň to bylo projevem toho, co Adam cítil vůči Božímu Synu od stvoření světa.

Kristův kříž ukazuje lidskému pokolení, co je v našich srdcích; odhaluje naši přirozenou nevědomou nenávist vůči Bohu (Římanům 8:7). Tím, že Bůh dovolil, aby lidé zavraždili jeho Syna, tak nás Bůh postavil tváří v tvář zlu, které v nás existuje kvůli našemu dědictví odsouzení od Adama.

Jak nepochopitelná je Boží láska, že dovolil, aby lidská rasa učinila něco takového jeho Synovi. Ještě úžasnější je, že i poté, co jsme to udělali, tak nás neodsoudil. V Ježíšových slovech na kříži jsou obsažena přání samotného Boha:

Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“..... Lukáš 23:34

... Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění..... 2. Korintským 5:19

Kříž nám ukazuje, že Bůh nám byl ochoten odpustit i poté, co jsme zabili jeho Syna. Kristus celému vesmíru odhalil, že Bůh nás i doposud odmítl odsoudit, ale svobodně nám nabídnul milosrdenství.

"Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.' Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují, abyste byli synové svého Otce, který je v nebesích. Vždyť on dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Matouš 5:43-45 (NBK)

Náš Otec miluje ty, kdo Ho považují za nepřítele; žehná těm, kdo ho proklínají. Ježíš tohle jasně ukázal zde na zemi. Ježíš nesoudil, neodsuzoval a nezabíjel ty, kdo ho odmítali - naopak, byl souzen, odsouzen a zabit Adamovými dětmi.

Tím, že se Ježíš nechal soudit, odsoudit a zabít, tak odkryl, co je v našich srdcích, ne proto, aby nás odsoudil, ale aby v okamžiku, kdy si uvědomíme náš strašně špatný stav, tak aby nám nabídl milost a milosrdenství.

Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost. Římanům 5:20.

Všichni víme, že Ježíš byl nevinný, pokud jde o zločiny, z nichž byl obviněn. Byl zdrojem radosti a požehnání pro všechny lidi kolem sebe. Uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, žehnal dětem a všem vyprávěl o lásce svého Otce k nim.

Varoval lidi kolem sebe, kteří žili v hříchu, a vyzýval je, aby činili pokání. Své výtky vyslovoval s láskou a zármutkem nad těmi, kteří mu odmítali naslouchat.

Kristův dokonalý život je pro nás jediným skutečným měřítkem toho, jaký je Bůh. Je to Kristův charakter, který nám definuje pravdivé a falešné. Bez přijetí tohoto zjevení Otce budeme při čtení Písma zmateni kvůli zděděné tendenci projektovat provinění na Boha.

Vina, kterou Adam svalil na Boha, když byl tázán, proč jedl ovoce z toho stromu, se vynoří každému čtenáři Bible. To, jak čteme příběhy Starého zákona, je ovlivněno zejména naším přirozeným sklonem soudit a odsuzovat.

Jedině Ježíšův život zjevený na zemi nám může pomoci správně číst starozákonní příběhy. Pokud to neděláme a místo toho se rozhodneme odmítnout slávu Božího charakteru zjeveného v jeho Synu, zakrýváme si při čtení Písma oči závojem.

Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí. Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci. Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. 2 Korintským 3:12-18

Kdykoli chcete vědět, jak by Bůh jednal, přečtěte si první čtyři knihy Nového zákona, které hovoří o evangeliu Ježíše Krista. Tyto jsou měřítkem Božího charakteru.

Ježíš nám v příběhu o dvou marnotratných synech ukazuje, jak Otec nesoudí. Jsou to právě synové, kdo soudí Otce. Ale co texty, jako je tento?

Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. Kazatel 12:13-14

Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Matouš 12:36-37

Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. 2 Korintským 5:10

Bylo by lákavé číst tyto verše a dojít k závěru, že Bůh bude soudit vše, co děláme, ale jak takovou myšlenku sladit s tím, co Ježíš prokázal ve svém životě a co On sám nám řekl?

Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu. Jan 5:22.

Vy soudíte podle těla; já [Ježíš] nesoudím nikoho. Jan 8:15

Je jisté, že k nějakému soudu dojde. Je pravda, že budeme čelit všemu, co jsme kdy udělali. Otázkou je, kdo to souzení provede? Je možné, aby Bůh vše uvedl do procesu soudu, aniž by někoho soudil?

Ano, skutečně nastane nějaký soud a Ježíš přesně ukazuje, jak bude probíhat.

další část zde