Zoufale hledáme vzácný dar Kristova Ducha a neuvědomujeme si, že On tu po celou dobu čeká. Kristus čeká, aby dal v daru soboty své nevěstě v plnosti sám sebe.
Touhu nevěsty po jejím Ženichovi udusilo nesprávné chápání zákona a smluv.
Když církev přijme zákon v celé jeho plnosti, potom zákon vejde v plnosti a hřích se rozhojní, takže se přesně tam ještě více rozhojnila milost skrze Boží pečeť, zjevenou v sobotě.
Jak to vyjadřuje A. T. Jones ve vrcholu poselství roku 1888:
K jakému účelu se toto všechno udělalo? Proč byla učiněna sobota?
[Shromáždění: "Pro člověka."] Byla učiněna pro člověka. Dobře tedy, Bůh si
odpočinul a položil na ten den svůj duchovní odpočinek pro člověka, je tak?
[Shromáždění: "Ano."] Boží odpočívání, jeho jásání v ten den bylo pro člověka.
Požehnání, kterým požehnal, bylo pro člověka. Svatost, kterou do ní přinesla
Jeho přítomnost a kterou jí dala, byla pro člověka. Jeho posvěcující přítomnost
byla pro člověka. Nebylo to tedy tak, že by člověk mohl být skrze sobotu
účastníkem Jeho přítomnosti a živou zkušeností se seznámit s duchovním
odpočinkem Boha, duchovním požehnáním, svatostí, posvěcující Boží
přítomností, Boží přítomností, aby ho posvětila? Nezamýšlel Bůh, aby sobota
přinesla člověku právě toto? Inu, člověk, který to vše dostane v sobotě je
člověk, který je zachovávatelem soboty. A i to ví. Ví to a těší se z toho, že to ví.