V Bibli existují některé pasáže, jež zaujímají rozhodující pozici v chápání toho, jak a kdy se máme shromažďovat k bohoslužbě (uctívání).

Křesťanská církev je téměř všeobecná ve svém přesvědčení, že verše v Koloským 2:16 a 17 poskytují nejjasnější důkaz toho, že Pavel křesťanskou církev osvobodil od dodržování soboty, novoluní a svátků (slavností).

Adventisté sedmého dne, uvědomujíce si posvátné požehnání a odpovědnost v Sobotě (Šabatu), rozdělují zákon na Deset přikázání a Mojžíšův zákon a tuto Sobotu vyjímají z textu této pasáže v Koloským. Velkým problémem je, že to řecké slovo pro sobotu použité v této pasáži je přesně ten samý výraz jako slovo pro sedmý den sobotu nebo sobotu ve vztahu k sedmidennímu týdnu. Adventisté se tudíž musí odvolávat ke zvláštnímu případu použití tohoto slova v jednom verši oproti 68 jiným veršům, které poukazují na Sobotu. Pokud je tady myšlena Sobota, pak je zahrnuta do seznamu novoluní a svátků, které se považují za stíny dobrých věcí budoucích a které proto nejsou  součástí zkušenosti křesťanského uctívání (bohoslužby).

V této brožuře zkoumáme kontext situace církve v Kolosích, jak překladatelé Bible Krále Jakuba dodatečně přidali  slova a jak překlad řeckého slova meros do nedokonalé češtiny kvůli maskuje Pavlovu snahu překazit záměr před-gnostických křesťanů. Doufáme, že tato brožurka pomůže s respektováním skutečného záměru apoštola Pavla v této biblické pasáži.