V Saulově životě vidíme ovoce touhy Izraele po králi. Izrael odmítl Boha jako svého vůdce. Odešli od něho a namísto něho jim prozřetelnost dala zjevení jejich vlastních srdcí.

Říká se, že moc kazí, ale absolutní moc kazí absolutně. Saul nedostal absolutní moc, ale jednal tak, jakoby to tak bylo. Odmítl Samuelovy výzvy a výtky

"Jenže odmítnutím Božího zvoleného nástroje odmítli Krista, svého neviditelného vůdce. Urazili Božího ducha a těsně za jejich hříchem následovaly soudy. Satan je oklamal, ale s jejich souhlasem, protože se vydali jeho moci. "

"Bylo to tak i se Saulem. Měl přesvědčivý důkaz o tom, že Samuel byl ustanoven a inspirován Bohem. Bylo to v opozici proti všemu, co mu říkal rozum a zdravý úsudek, že se odvážil ignorovat Boží příkaz daný skrze proroka. Jeho osudná troufalost musí být připsána tomuto satanskému čarodějnictví, které ho zaslepilo vůči hříchu a způsobilo, že nedbal na jeho následky. Saul projevil velkou horlivost v potlačení modlářství a čarodějnictví, vydal výnos, že všichni, kteří se těmito praktikami proviní, by měly být potrestáni smrtí. Avšak prorok mu ukazuje, že v jeho neuposlechnutí Božího příkazu ho poháněl tentýž duch opozice vůči Bohu, a byl inspirován Satanem právě tak, jako by se věnoval čarodějnictví. " (ST 14. září 1882)