Kříž prozkoumaný a Kříž střetnutý, kap. 6

Vytvořeno Bře 22, 2021 Od Adrian Ebens v Věčné evangelium

pokračování odtud

6 My máme zákon

Při jednom setkání s vedoucími Izraele Ježíš prohlásil:

J 8:44 Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.

Když ti izraelští vůdcové hovořili s Ježíšem, mluvili Satanova slova, protože Ježíš jim řekl, že Satan je jejich otec a že budou dělat přání svého otce, Satana. Tato slova židovských vůdců odrážejí Satanovu mysl a celé lidské chápání spravedlnosti.

J 19:7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.

Jan 11:49-50 Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; (50) ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.

Vůdcové Izraele ve svých myslích soudili Ježíše. Podle toho, jak četli zákon, byl Ježíš hoden smrti. Nikodém v této otázce apeloval (protestoval) na své spolu vůdce (kolegy).

Jan 7:51 „Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne a zjistí, co učinil?

Nebýt římské moci nad jejich zemí, byli by zabili Ježíše mnohem dříve.

Jan 18:31 Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“

Způsob, jakým tito vedoucí vykládali Mojžíšův zákon byl takový, že ukládali trest smrti těm, kdo ten zákon porušili. Mnoho zákonů poutalo pozornost k trestu ukamenováním. Když tento Mojžíšův zákon vykládal Ježíš, použil zákon odlišně.

Jan 8:3 Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed (4) a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. (5) V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ (6) Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi. (7) Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímila se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ (8) A opět se sklonil a psal po zemi. (9) Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. (10) Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“ (11) Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.“

Farizeové tuto ženu (a z té příčiny i toho muže) chytili při samotném činu cizoložství. Podle jejich chápání zákona by měla být ukamenována k smrti. Ježíš psal do prachu takovým způsobem, aby přivedl usvědčení. Tím, že jim řekl, že potřebují být bez hříchu, aby měli morální právo ji ukamenovat, tím byli usvědčeni ze svého vlastního hříchu. Místo však, aby farizeové požádali o odpuštění, odsoudili sama sebe a odplížili se z Kristovy přítomnosti. Ten svobodně odpustil ženě její hřích a vyzval ji, aby už nehřešila. Tohle té ženě přineslo úlevu a vděčnost vůči jejímu Spasiteli. Kristus použil zákon k záchraně (spasení), zatímco farizeové ho použili k zabití.

Tohle odhaluje ten rozdíl mezi Boží spravedlností a satanovou spravedlností. Mnoho lidí věří, že Boží spravedlnost vyžaduje smrt. Oni věří, že milosrdenství a spravedlnost jsou ve vzájemném protikladu, a když se Boží milosrdenství zdánlivě vyčerpá (doběhne), dlouhá ruka zákona Boha rozmáčkne ty, kdo jsou vinni.

Uvažujme o Písmu.

[1] Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; [2] milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. Žalm 89:14 (15)

Všimněte si středníku (v anglickém překladu je dvojtečka) za slovem trůn. Dvojtečka v angličtině odděluje dvě nezávislé věty, kde druhá věta vysvětluje tu první. To znamená, že vysvětlení Boží spravedlnosti má prokázat milosrdenství. Spravedlnost znamená dělat správnou věc a správnou věcí pro Boha je milosrdenství ve světle pravdy. Otázkou je, jak dlouho trvá Boží milosrdenství?

Ž 100:5 protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost od pokolení do pokolení.

Žalmy 136:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! (2) Chválu vzdejte Bohu bohů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! (3) Chválu vzdejte Pánu pánů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! (4) Tomu, jenž jediný koná veliké divy -- vždyť jeho milosrdenství je věčné! (5) Nebesa učinil s důmyslem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

Z Boží perspektivy Jeho milosrdenství nikdy nekončí, ale pro ty, kteří Ho odmítají, neexistuje žádný jiný bůh, který by byl milosrdný, takže oni očekávají, že za své hříchy budou potrestáni a Bůh jim umožní, aby je předstihly jejich vlastní špatné volby, což umožní jejich pocitu pro spravedlnost to, že bude splněn.

Žalmy 9:17 Hospodin se dal poznat, vykonal soud: Ničema se zapletl do díla svých rukou.

Co je Božím soudem pro bezbožné? Bůh je ponechá upadnout do důsledků jejich vlastních rozhodnutí. On tomu nezabrání. To je správná věc, není-liž tak? Pokud oni požádají o milost, pak jim může milost prodloužit, aby jim pomohl ty důsledky překonat, ale pokud oni neočekávají žádné milosrdenství a nepožádají o něj, nemohou jej přijmout, i když je nabídnuto. A co je smutné, že většina lidí si myslí, že Bůh je jako my. Myslí si, že Boží spravedlnost je stejná jako ta naše.

Žalmy 50:21 Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči.

Pokud by Boží spravedlnost (právo) vyžadovala smrt, pak by Bůh byl původcem smrti. Pokud měl Bůh někdy v úmyslu vzít život jedné ze svých stvořených bytostí kvůli porušení Jeho zákona, pak ten princip smrti spočívá v Bohu. Když se však podíváme na Ježíšovo zjevení Otce, vidíme jen život. Nevidíme smrt.

Jan 11:25  Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

1 Janův 1:1-2  Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně Slova života: -- (2) Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme a zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a nám byl zjeven.

Bůh neustavil rozsudek smrti za hřích. Hřích je sebezničující. Mzdou (odplatou) hříchu je smrt. Je to něco, co se získává pomocí zapojení se do hříchu. Bůh nevyplácí mzdu hřích, hřích to vyplácí. Bible neříká, že mzda ZA hřích je smrt, že mzdou hříchu je smrt. Ten rozdíl je obrovský.

Bible nám prostřednictvím příběhů Starého zákona odhaluje, jak se do vesmíru dostal rozsudek smrti.

Římanům 15:4 Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději.

Satan je ten, kdo vymyslel rozsudek smrti za přestoupení. V příběhu Daniela a lví jámy si všímáme procesu, jakým byl zaveden rozsudek smrti.

Daniel 6:2-8 Dareiovi se zdálo vhodné ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království, (3) a nad nimi ještě tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Jim tito satrapové podávali hlášení, aby král netrpěl škodu. (4) Tento Daniel ovšem nad vezíry i satrapy vynikal, protože v něm byl neobyčejný duch, a král byl nakloněn ustanovit jej nad celým královstvím. (5) Tehdy se vezíři a satrapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala. (6) Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha. (7) Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ! (8) Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte.

Tento příběh je napsán pro naše poučení. Darius je předobrazem Boha Otce a Daniel je předobrazem Krista. Daniel byl po králi v nejvyšší pozici a král pomýšlel, že ho vyvýší nad celé království. Tohle však vyvolalo žárlivost u lidí pod Danielem. Díky této žárlivosti vymysleli vedoucí, kteří byli pod Danielem, rozsudek (výnos) smrti, který byl zaměřen na Daniela. Král tento plán nevymyslel, ale byl mu předložen a on jej podepsal, aniž by věděl, jaké to bude mít důsledky. Bůh přirozeně znal důsledky Satanových pokusů zničit Krista, který byl nad ním. Satan na Božího Syna žárlil a ovlivnil i mnoho andělů, aby se k němu připojili ve snaze svrhnout Krista. Když satan vtáhl lidskou rasu do své sítě, Bůh dovolil uskutečnit ten satanův plán, který povede až ke Kristově smrti. Většina světa si myslí, že Kristova smrt má uspokojit královy požadavky, ale ve skutečnosti to mělo být odhalení tajných tužeb Satana – totiž zničit Krista.

V okamžiku, o kterém si Satan myslel, že by měl být jeho největším triumfem, on odhalil svůj vražedný záměr a veškerá sympatie k němu v nebi byla pryč.

Daniel 6:25 Král pak rozkázal, aby přivedli ty muže, kteří se tak pouštěli do Daniela, a do lvího doupěte uvrhli je i jejich syny a jejich ženy. Ještě nedopadli na dno doupěte, a už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti.

Král Darius dal mužům, kteří osnovali Danielovu smrt, přesně tu samou věc, o které doufali, že udělají Danielovi. Náš Otec v nebi umožní (vyhoví) Satanovi obdržet to zničení, které satan chtěl dát Kristu. Kristus byl ve lví jámě na cestě ke kříži přes noc a do dalšího dne. Stejně jako Daniel, i Kristus vyšel z toho doupěte vzkříšený ráno a porazil ty, kteří se ho snažili zničit.

Pointou tohoto příběhu je, že to byly osoby pod Božím Synem, které vymyslely myšlenku smrti pro ty, kdo nectí Otce. Bůh tomu plánu nedal vzniknout, ale dovolil, aby postupoval vpřed, a aby tak odhalil Satanovy plány, které byly všem skryty. Zákonem babylónských vladařů bylo zajistit spravedlnost pro krále. Mělo to představovat jeho spravedlnost; ale byl to jakýsi padělek spravedlnosti, jež nakonec zničila ty, kdo jí zosnovali.

V dalším příběhu ze Starého zákona vidíme ten rozdíl mezi spravedlností krále a jednoho z jeho synů.

2 Samuelova 15:2 Abšalóm časně vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, kdo měl spor a šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho z izraelských kmenů. (3) Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá záležitost je dobrá a správná, ale král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl. (4) Abšalóm řekl: Kdybych já byl ustanoven soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či právní záležitost, by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost. (5) A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. (6) Abšalóm takto jednal vůči všem Izraelcům, kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm oklamal Izraelce.

Jméno Abšalóm znamená otec pokoje, ale pod tímto jménem se skrýval charakter nenávisti a války. Abšalóm chtěl, aby jeho otec potrestal jeho nevlastního bratra Amnóna, který sexuálně napadl Abšalómovu sestru Támar. Protože král David nevykonal rozsudek proti Amnónovi, Abšalóm pohrdal svým otcem a rozhodl se ho svrhnout. Abšalóm vzal věci do svých rukou a popravil Amnóna se spravedlností, jíž považoval za přiměřenou. Potom se pustil do získávání srdcí izraelského království.

2 Samuelova 13:27 Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny. (28) Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázala já. Buďte silní a udatní. (29) Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli.

Satan, který byl původně Luciferem, nebyl spokojen s tím, že Syn Boží byl vyvýšen. Cítil, že je to vůči němu nespravedlnost, a rozhodl se Božího Syna svrhnout. Když ten Král zasáhl a dal jasně najevo své rozhodnutí (úsudek), Lucifer se to království rozhodl svrhnout. Získal na svou stranu mnoho andělů. Jednalo se o otázku spravedlnosti.

2 Samuelova 15:4 Abšalóm řekl: Kdybych já byl ustanoven soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či právní záležitost, by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost.

Ta Abšalómova pomluva byla, že král neposkytoval svým poddaným spravedlnost, ale toto tvrzení bylo falešné. Dříve v knize Samuelovi čteme:

2 Samuelova 8:15 David kraloval nad celým Izraelem. David vykonával právo a spravedlnost nad celým svým lidem.

David poskytoval spravedlnost svým poddaným, ale nebyla to spravedlnost, o které si Abšalóm myslel, že je potřeba. David prokazoval milosrdenství, protože Boží milosrdenství bylo s ním a založil své království:

2 Samuelova 7:13 On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky. (14) Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a ranami lidských synů. (15) Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil. (16) Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát.

Abšalóm však nechtěl království postavené na spravedlnosti, která prokazuje milosrdenství. Chtěl spravedlnost, která pachatele zla popravila bez milosti. Tento příběh odráží onu původní válku v nebi. Satan mnoho andělů přesvědčil, že jeho názory na spravedlnost jsou zapotřebí k zajištění království. Abšalóm přesvědčil své krajany, že jeho myšlenky na spravedlnost zlepší království, a lstivě si získával srdce lidí Izraele. Satan obelstil srdce mnoha andělů a ostatní andělé byli zvědaví na jeho nápady a sympatizovali s ním. Tohle víme proto, že dokud Satan nezavraždil Božího Syna, nebyl zcela vyhnán z nebe. Až poté byl svržen na zem.

L 10:18 Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satana spadl s nebe jako blesk.

Zjevení Janovo 12:4 Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. (5) A porodila syna -- muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. 

Satan vzal do vleku tu třetinu andělů, aby s ním fyzicky byla. Zaútočil na církev na zemi a pokusil se pohltit její dítě, což byl Boží Syn narozený v Betlémě. Teprve poté, co se Kristus vrátil do nebe, byl satan vyřazen z myslí všech v nebi.

Zjevení Janovo 12:7 A v nebi nastala válka: Michaela a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali. (9) A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. (10) A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.

Na počátku věků byla válka mezi Kristem a Jeho anděly proti Satanovi a jeho andělům. Jedna třetina andělů následovala Lucifera do temnoty a opustila nebe.

Judův 1:6 A anděly, kteří nezachovali své knížectví, ale opustili vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne.

Je pravda, že je vyhnal Bůh, ale oni byli vyhnáni lžemi, kterým začali věřit (Zj 12:4). Bůh je vydal touhám jejich srdcí. Oni si Boha představovali, že je krutý a nemilosrdný, a tak utekli před svým vlastním falešným obrazem o Něm.

Satan měl v úmyslu nastolit svůj vlastní trůn, což zahrnovalo satanovy různé představy o spravedlnosti. On chtěl vládnout nad celým Božím stvořením.

Izajáš 14:13 A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu. (14) Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.

Příběh Abšalóma naznačuje, že celý národ byl ovlivněn jeho myšlenkami na spravedlnost. Skutečnost, že Satan i nadále mohl docházet do nebe jako zástupce Země, naznačuje, že jeho myšlenky nebyly plně pochopeny ani nebeskými anděly.

Jób 1:6 Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan. (7) Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam.

Vystoupení Satana na oné královské radě má protějšek v jednání Abšolóma, který vešel ke konkubínám svého otce a předával jim své semeno ve snaze zkorumpovat královský rodokmen.

2 Samuelova 16:21 Achítofel Abšalómovi odpověděl: Vejdi ke konkubínám svého otce, které ponechal, aby pečovaly o dům. Když celý Izrael uslyší, že ses znelíbil svému otci, posilní se ruce všech, kteří jsou s tebou. (22) Postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm vešel před očima celého Izraele ke konkubínám svého otce

Satanova slova byla semínka zasetá do mysli a měla vliv na vesmír. Dokud se to semeno vraždy proti Božímu Synu, které sídlilo v Adamovi, neprojevilo o 4000 let později v ukřižování Krista, nebyly Satanovy záměry skutečně známy. To Satanovi umožnilo připisovat Bohu své vlastnosti. Dokud mohl satan skrývat svou pravou identitu, měl moc klamat o tom, jaký Bůh ve skutečnosti je. On tuto moc má, protože byl prvním z andělů a ostatní andělé měli důvěru v jeho poznání Boha. To je to, co mu umožnilo zformovat zlo (rozbroj) pomocí Božího zákona.

Žalmy 94:20 Což se k tobě připojí zkázonosný trůn působící trápení -- proti všem Božím ustanovením?

Satan se posadil na trůnu nepravosti a použil Božího zákona, že trvá na tom, že za porušení tohoto zákona by měl být vydán rozsudek smrti. Tento proces je odhalen na příběhu Daniela ve lví jámě. Příběh o Abšolómovi ukazuje, že to bylo propagování problematiky (otázky) spravedlnosti pro zajištění srdcí království. Všechny tyto příběhy odrážejí válku, která začala v nebi a poté přišla na tuto Zemi. Ta problematika v konfliktu se nezměnila.

Přesto po Kristově smrti byl satan odhalen, pokud jde o jeho skutečné záměry. Kristus vesmíru odhalil skutečný milující Boží charakter (povahu). Kristus ukázal, že Bůh své nepřátele miloval; Ježíš nastavil druhou tvář a pokorně se podrobil té nejstrašnější smrti bez jakékoli sebeobrany. Zacházení satana a jeho posluhovačů s Kristem na zemi odhalilo Satanovu pravou povahu (charakter). Kristovo zjevení Boha ukázalo, že On má zcela opačný charakter. Kristus tak skrze smrt zničil království toho, kdo má moc smrti.

A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla) - Židům 2:14 (B21)

Farizeové byli infikováni satanovými myšlenkami na spravedlnost. Proto si přáli zabít Krista. Kristus neusiloval je zabít, ani jim nevyhrožoval, že je zabije.

Matouš 26:62 Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“ (63) Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“ (64) Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“ (65) Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. (66) Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“

Když Ježíš říká farizeům o Svém příchodu ve slávě, On pouze konstatuje, že oni Ho uvidí. Farizeové na druhé straně odsuzují Krista k smrti. Ten kontrast je přímočarý. Důkazy existují pro ty, kdo je hledají. Boží spravedlnost nevyžaduje smrt, ale spíše je to satanův soudní systém, který vyžaduje smrt. Bůh dopustil (dovolil), aby Jeho Syn zemřel, a to proto, aby odhalil Satanovu nenávist a soudní systém jeho království.

V tomto kontextu je ten Kříž transformován ve svém významu. Bůh nepožadoval Kristovu smrt, aby uspokojil spravedlnost. Přesto lidé tvrdili, že my máme zákon: my jako lidé máme v srdci zapsaný zákon, který, aby mohlo dojít k odpuštění, vyžaduje smrt.

Římanům 7:23 Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. (24) Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

Byli byste osvobozeni od tohoto zákona smrti? Byli byste osvobozeni od soudního systému, který pro přestupníka požaduje smrt? Vzhlédněte k Ježíši na kříži a uvidíte tu cenu výkupného, kterou jsme všichni vnímali, že je potřebná, aby byla uspokojena spravedlnost. Byla to Satanova spravedlnost, která byla na tom Kříži uspokojena, protože on byl únoscem, který ukradl srdce Božích dětí a požadoval výkupné. My, jako ti unesení, jsme tomu únosci věřili, že jediným způsobem, jak můžeme být na svobodě, je zaplatit výkupné smrti. Bůh nestanovil tu cenu výkupného, to udělal satan.

pokračování příště