Jak millerité vybrali 22. října

Další pohled na půlnoční volání, hnutí sedmého měsíce a millerismus

Viz dokument originálu zde (v angličtině):

https://www.4angelspublications.com/pdf/How%20the%20Millerites%20chose%20October%2022.pdf

Napsala Grace E. Amadonová.

Z archívu Andrewsovy university

Centrum pro adventistický výzkum (Center for Adventist Research)

Sbírka Grace Amadonové, box č. 2; složka č. 4

Milleritský argument se svým převratným závěrem byl založen na současných standardních kalendářních (almanachových) tabulkách Měsíce spolu s osvědčeným židovským počítáním kalendáře. To však vyžadovalo odmítnutí současného rabínského kalendáře s jeho chybným Dnem smíření, a návrat k základním principům Mojžíšovské kalendace. Nezbytné kroky, které byly postupně přijímány, jsou následující:

1. Když se Millerité dostali do konfrontace s navzájem soupeřícími židovskými kalendáři (tím rabanitským a tím Karaitským), tak uváženě odmítli ten rabínský a přijali principy Karaitského počítání kalendáře, přičemž tím rozhodujícím faktorem byl princip sklizně ječmene ve vztahu k Pesachovému úplňku tak, jak je uvedeno v původních Mojžíšovských instrukcích.

2. Při konfrontaci s navzájem soupeřícími Pesachy (Hody Beránka) příslušných kalendářů (Rabínský 3. dubna resp Karaitský 2. května), tito Millerité správně odmítli rabínský 3. duben jakožto 14. Nisan a vybrali si namísto toho datum 2. května coby ten pravý skutečný 14. Nisan roku 1844 neboť se řídili (přizpůsobili se) podmínkou pro sklizeň ječmene (tzv. zralost Aviv či Abíb, pozn. překl.).

3. Tím, že vypočítávali správné zakončení Židovského církevního (liturgického) roku "1844," a začátek "1844" na základě nyní přijatých Karaitských kalendářních principů, tak Židovský rok "1843" ukončili při západu slunce 18. dubna (občanského/civilního roku 1844), namísto datumu 21. března, které původně určil Miller a jenž ho zakládal na kalendářní praxi rabínů.

4. Na rozdíl od rabínského prvního dne nového roku byl občanský 19. duben považován za ono datum, ekvivalent pravého 1. Nisanu pro liturgický židovský rok "1844".

5. Novoluní v měsíci Nisan v roce 1844 nemohlo být spatřeno večer 17. dubna (den konjunkce resp fáze novu), protože požadovaná doba období translačního (přenosu, převodu) byla příliš krátká. Avšak ani fáze Měsíce nebo jeho objevení nemohly být zpožděny až do západu slunce 19. dubna, protože v Bostonu byl měsíc pozorovatelný večer 18. dubna zhruba hodinu a půl po západu slunce. Tohle datum bylo tedy zvoleno jako západ slunce pro začátek prvního dne nového židovského roku (čili přelom občanského 18./19. dubna), což potom dále pevně určuje celou řadu datumů pro židovské svátky.

Poznámka: Millerité vybrali datum 1. Nisanu především tímto jednoduchým pravidlem: Fáze měsíce (dorůstající srpek) se "obvykle objevují druhý večer po změně měsíční fáze (tj. novu)." V roce 1844 se tohle přesně stalo v době konjunkce Ve-Adar, 17. dubna v 11:45 h. (tj. 0,49) – neboli přibližně v poledne. Čas od poledne do západu slunce – pouhých asi šest hodin – byl příliš krátký na to, aby byl Měsíc vidět hned první večer po konjunkci (po tzv. fázi novu). V důsledku toho se v Bostonu první pozorování Měsíce pravděpodobně nemohlo odehrát večer 17. dubna. Ale 18. dubna Slunce v Bostonu zapadalo v 18:37 a Měsíc v 20:03 h. Mladý nový Měsíc (novoluní či novměsíc, pozn. překl.) byl tedy vysoko nad obzorem na severní obloze skoro hodinu a půl po západu Slunce. Kromě toho, kalendářní limity roku a měsíce zabránily volbě 19. dubna pro fáze jako už příliš pozdní termín. V důsledku toho, večer 18. dubna představuje požadované datum pro před-Nisanovské fáze Měsíce v roce 1844, a podle početných Milleritských záznamů se 1. Nisanu řídilo podle 19. dubna.

6. Millerité pak pro rok 1844 "vypočítali" 1. Tišrí (první den židovského sedmého měsíce), přidáním šesti lunárních měsíců (6 krát 29½, neboli 177 dní) k 1. Nisanu (19. dubna), což stanovilo 13. října jakožto občanský ekvivalent pravého 1. Tišrí.

7. Jelikož den 13. října odpovídal 1. Tišrí, proto bylo datum 22. října zafixováno jakožto onen osudový den 10. Tišrí. (Několik málo lidí chybně přidalo dodatečných deset dnů k 13. říjnu a tím dostali 23. října – nerozpoznali totiž, že samotný 13. říjen byl vlastně prvním dnem Tišrí, a v důsledku toho mělo být připočteno devět dní, aby se docílilo deseti dnů. Nicméně obecná pozice hnutí byla definitivně zakotvena na 22. říjnu). 

8. Výše uvedená pozice pro 22. října pocházející z "desátý-den-hnutí-sedmého-měsíce" byla všeobecně přijata v průběhu a bezprostředně po onom památném zasedání v Exeteru v polovině srpna 1844 (počátek hnutí sedmého měsíce, pozn. překl.), zhruba více než dva měsíce před samotným 22. říjnem.

9. Pokud by tehdejší vůdčí představitelé tohoto hnutí bývali počkali až do října, aby vizuálně pozorovali objevení se prvního srpku měsíce, ze kterého mělo být odvozeno datum 1. Tišrí, nemohlo by být žádné hnutí sedmého měsíce, protože by na něj nezbyl dostatek času. Oni zkrátka museli udělat výpočet v předstihu podle standardních měsíčních tabulek, které byly hojně k dispozici. To datum pro Tišrí muselo být vypočítáno z nepopiratelného základu translačního období Nisanu, ten nemohl být zaměněn či posunut. Navíc, kdyby bývali posečkali až do října, ta Tišrí fáze nemohla být spatřena tak daleko na severu jako je Boston, protože měsíc byl daleko na jih od rovníku, a byl pozorovatelný pouze na středním východě a nejzazším jihu této země hnutí sedmého měsíce. Že bylo datování pro Tišrí vypočítáno z data 1. Nisanu - 19. dubna – je jasné z prohlášení Milleritů v jejich oficiální zprávě v lednu 1845, neboť technickou korektnost pozice hnutí sedmého měsíce na rozhodující datum 22. října přezkoumali a znovu potvrdili:

„Počítáním od tohoto měsíce [Nisanu], sedmý židovský měsíc započal při ukázání se Měsíce dne 13. října; takže desátý den sedmého měsíce byl v souladu (synchronizován) s 22. dnem tohoto kalendářního (občanského, pozn. překl.) měsíce". – Bliss, The Advent Shield, leden 1845, str. 278. [text kurzívou vložila G. Amadonová.]

„Je tedy evidentní, že sedmý měsíc musel začínat s novoluním v říjnu, a že desátý den sedmého měsíce židovského církevního (liturgického) roku, v roce 1844 po Kr., mohl být synchronizován pouze s 22. dnem tohoto (občanského, pozn. překl.) měsíce." – Idem., str. 279.