Byla Sobota změněna v Novém zákoně? Koloským 2:16-17

Koloským 2:16-17: Je Sobota překonaná?

Třetí pasáž z Pavlových spisů, Koloským 2:16-17, se také používá na podporu tvrzení, že zachovávání Soboty (pozn. překl. tudíž i svátků) již není nutné. Pavel zde napsal:

„Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu…“ (B21)

Takže znovu, pojďme prozkoumat kontext těchto veršů a historické pozadí, abychom zjistili, zda tento názor podporují.

Měl Pavel v úmyslu říci, že zachovávání Šabatu je zrušeno? Pokud ano, tak s touto interpretací čelíme některým okamžitým problémům. Přijmout totiž toto stanovisko, potom je obtížné vysvětlit, jak Pavel mohl nechat tu záležitost tak nedořešenou tím, že nerozhlásil, že tyto praktiky byly zbytečné, když přitom tyto verše naznačují, že Kolosenští je ve skutečnosti zachovávali. Ostatně, kolosská církev byla primárně pohanská (Koloským 1:27; 2:13), takže teoreticky Pavel klidně tuto epištolu mohl použít, aby již bylo navždy jasné, že tyto praktiky nejsou závazné pro pohanské nebo židovské křesťany.

Tohle však Pavel nikde neřekl. Pokud jde o praktiky slavností, novoluní (novměsíců) a sobot, řekl: „ať vás nikdo nesoudí“, což je zcela odlišné od toho, že tyto praktiky jsou zbytečné nebo zastaralé.

Pavel nemluvil o biblických praktikách

Základnější otázka, kterou je třeba položit, je, zda starozákonní praktiky byly to, čím se zde Pavel zabýval. Diskutoval Pavel dokonce o tom, zda by křesťané měli dodržovat zákony týkající se čistého a nečistého pokrmu, biblických slavností, týdenní Soboty nebo nějakých jiných zákonů Starého zákona?

Mnoho lidí se domnívá, že „dlužní úpis s jeho ustanoveními,… přibil… na kříž“ (14. verš) byl Boží zákon a požadavky, které Bůh dal ve Starém zákoně. Ale to není to, co Pavel myslel. To řecké slovo přeložené „rukopis, dlužní úpis“ v tomto verši je cheirographon. Tohle slovo, které se v Bibli objevuje pouze zde, se týkalo ručně psaného záznamu o dluhu nebo toho, co bychom dnes nazvali DÚ (dlužní úpis). V současné apokalyptické literatuře byl tento termín používán k označení „knihy se záznamem hříchu“, což znamená zapsané konto našich hříchů (protože odplatou za trest je dlužení za hřích, jako nějaký dluh).

Pavel neříkal, že na kříž byl přibit Boží zákon. To, co tam bylo přibité, řekl, byly všechny záznamy o našich hříších. Protože Boží zákon vyžadoval trest smrti jako odplatu (platbu) za hřích (Římanům 6:23), tento záznam je ten, „jenž byl proti nám a byl nám nepřátelský“ (Koloským 2:14), nikoli samotný zákon.

Překlad Nového zákona v moderní angličtině od J. B. Phillipse to objasňuje a překládá verše 13 a 14 jako:

"Odpustil vám všechny naše hříchy: Kristus zcela zničil ty prokazatelné důkazy o porušení zákonů a přikázání, které vždy visely nad našimi hlavami, a úplně je zrušil tím, že je přibil na kříž nad Svojí vlastní hlavou.“

Jak je tam řečeno, jsou to ty důkazy proti nám, nikoli samotný zákon, který byl přibit na kříž, a tím nám umožnil dojít odpuštění.

Tohle je zřejmé, když si přečteme zbytek této kapitoly. Je patrné, že tam šlo o další záležitosti, které neměly nic společného s Božími zákony uvedenými ve Starém zákoně. Mezi ně patřily „vlády a mocnosti“ (15. verš), „falešná poníženost a uctívání andělů“ (18. verš), zákaz (Po tom) nesahejte!“ „(Z toho) nejezte!“ „(Toho) se nedotýkejte! (21. verš) a „tělesné odříkání“ (verš 23).

Pavel dále odkazoval na to falešné učení v Kolosech jako na zakořeněné v „přesvědčivých řečech“ (verš 4), „filozofii a prázdný svod“ a „lidské tradice“ (8. verš). Zmínil se také o podrobení se „živlům“ tohoto světa (20. verš) a „lidská přikázání a nauky“ (22. verš).

Mohl by Pavel, který v Římanům 7:12 řekl, že zákon je „svatý, spravedlivý a dobrý“, mohl zde snad odkazovat na stejný zákon, nebo se tu zabývá úplně něčím jiným?

Kolosenští byli zasaženi infiltrací z gnosticismu

S přihlédnutím k historickému kontextu se odpověď stává jasná.

Jak se církev šířila ze Svaté země do pohanských oblastí, jako jsou například Asie, Itálie a Řecko, musela se vypořádávat s pohanskými filozofiemi, jako je například gnosticismus. Vliv těchto myšlenek a praxe je patrný zejména v novozákonních spisech Pavla, Petra a Jana.

Gnosticismus „byl v zásadě nábožensko-filosofický postoj, nikoli nějaký dobře definovaný systém“ (Curtis Vaughn, Vykladačův komentář Bible, 1978, svazek 11, s. 166). Jako takový nebyl konkurenčním náboženstvím, ale spíše postojem k již existujícím vírám člověka. Ústředním tématem gnosticismu bylo to, že tajné poznání (gnóze je řecké slovo pro „poznání“, odtud tedy termín gnosticismus) by mohlo obohatit nebo vylepšit náboženství člověka.

"Jeho ústředním učením bylo, že duch je zcela dobrý a hmota je naprosto zlá." Z tohoto nebiblického dualismu plynuly… závažné omyly “ (Zondervan NIV Study Bible, úvod do 1 Janovy). Mezi tyto omyly patřilo přesvědčení, že „lidské tělo, jelikož je hmota, tak je tedy zlé. Tělo má být v protikladu s Bohem, který je zcela duch a proto je dobrý… Spása je útěk z těla, dosažený nikoli vírou v Krista, ale zvláštním poznáním… [A] protože tělo bylo považováno za zlo, mělo se s ním zacházet krutě. Tato asketická forma gnosticismu je v pozadí části dopisu Koloským“ (tamtéž).

Kromě těchto přesvědčení byl „gnosticismus ve všech svých podobách charakterizován vírou… v zprostředkovávající bytosti (přímluvce).“ Dále „ta znalost, o níž gnostici mluvili… byla znalost získaná skrze mystický zážitek, nikoli intelektuálním chápáním. Bylo to jisté okultní poznání prostoupené pověrami astrologie a magie. Navíc to bylo esoterické poznání, otevřené pouze těm, kteří byli zasvěceni do mystérií tohoto gnostického systému“ (Vykladačův, str. 167).

Reference na gnostické učení v Pavlově dopise Koloským

Je vidět, že kolosenské shromáždění ovlivňovaly všechny tyto prvky. Je zřejmé, že Pavel bojoval proti údajně zvláštním znalostem, které tito gnostici tvrdili, tím, že poukázal na to, že Koloským oznámil vyšší, spásnou znalost Boha Otce a Ježíše Krista (Koloským 1:9, 25–29; 2:2-3).

Pavel jim psal, jak to vysvětluje, „aby vás nikdo neobluzoval chytrými vývody“ (verš 4, Zilka). Toto tajné poznání nazval pouze „filosofií, která jest jen prázdným klamem podle lidských tradic, podle živlů světa, a ne podle Krista“ (verš 8, Zilka). Důležitější znalost, napsal Pavel, byla ta o Bohu a Kristu, „v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (verš 3).

Mezi zastánce gnostických herezí patřili lidé zastávající úctu k andělům a jiným duchovním silám. Pavel varoval Koloské před těmi, kdo se těší z „uctívání andělů“ (verš 18). Pavel řekl, že jako prostředek přístupu k Bohu, byla ve světle Kristovy smiřující oběti tato domnělá duchovní „knížectví a síly“ k ničemu (verše 10, 15).

Pavel se zaměřuje na onen pošetilý přísný asketický přístup

Na základě své víry, že duch byl dobrý a tělo zlé, tito učitelé vyučovali přísný asketismus a upírali sobě jakékoli fyzické potěšení. Prostřednictvím „trýznění těla“ (verš 23, Petrů) doufali, že dosáhnou zvýšené duchovnosti. Pavel jejich pravidla popsal jako „neber to do rukou, nejez, nedotýkej se“ (verš 21, CEP). Tyto předpisy se týkaly pouze „věci, které se zničí už tím, když se spotřebují“, napsal, protože jsou založeny spíše na „předpisech a naukách lidských“ (verš 22, Petrů) než na učeních od Boha.

Když už byla zmínka o andělech a duchovních hierarchiích, tento raný gnostický asketismus pravděpodobně integroval pohanské koncepty s prvky judaismu - možná také včetně obřízky (srov. verš 11).

„Je proto pravděpodobné, že ta kolosenská hereze byla směsicí extrémní formy judaismu a raného stádia gnosticismu“ (Zondervan NIV Study Bible, úvod ke Koloským).

Z těch konkrétních učení, na které se Pavel zaměřil se zdá, že jedna nebo více odvětví judaismu byla ovlivněna gnosticismem a ta infiltrovala kolosenské shromáždění, když vyučovala extrémní formu asketického judaismu promíchanou s gnostickými vírami. Asketický přístup obhajovaný těmito falešnými učiteli je vedl k tomu, aby odsoudili ty, jejichž náboženská zachovávání neodpovídala jejich asketickým duchovním standardům. Pavel tedy varoval či napomínal Koloské, ať „vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití“ (verš 16, NBK).

Kolosenští byli souzeni za to, jak - nikoliv zda - zachovávali Šabat a svátky

Všimněte si, že pokud má překlad verze New King James v 16. verši „v jídle nebo pití“, tzv. nová mezinárodní verze má „jíst nebo pít“, zatímco překlad New Century (v češtině např. Nový kovenant) má „v jezení nebo pití“. To souvisí se slavnostmi a Sobotami zmíněné dále.

A opravdu, Kolosenští nebyli Židy souzeni za to, že nedodržovali svátky, novměsíce a Soboty, jak se dnes mnozí lidé domnívají. Namísto toho byli souzeni asketickými gnostiky za to, že tyto příležitosti zachovávali - a zejména za to, jak je zachovávali, zjevně s radostným a slavnostním jídlem a pitím.

Tito Kolosané, kteří věděli, že tyto dny jsou Hospodinovými slavnostmi - slavnostní, šťastné příležitosti - slavili tyto dny způsobem, který byl zcela v rozporu s asketickým přístupem sebezapírání. Také chápali, že Šabaty a výroční slavnosti jsou ve Starém zákoně jasně přikázány. (Je třeba poznamenat, že novoluní byla používána jako biblická časomíra, ale nikdy nebyla prohlášena za posvátné Soboty, ani nejsou zařazena mezi výroční posvátné slavnosti.)

Gnosticismus se také zaměřoval na hvězdy a planety, neboli část toho, co Pavel označoval jako „živly světa“ (8. verš, CSP překlad), jako v Galatským 4. To pravděpodobně ovlivnilo gnostiky v jejich dodržování slavností, novoluní a Sobot, protože kalendář, který tyto dny řídil, byl určován pohyby nebeských těles.

Tím, že kolosenští členové byly varováni, aby ostatní nesoudili podle toho, jak dodržují slavnosti, oslavy novoluní a Sobot, tak Pavel neřešil to, zda by tyto časy měly být zachovávány. Zjevným důsledkem těchto veršů je, že tito křesťané z pohanů ve skutečnosti tyto dny zachovávali a Pavel jim v žádném případě neřekl, aby to přestali dělat.

Místo toho měl na mysli to, že křesťané by neměli být kritizováni za dodržování těchto dnů slavnostním způsobem. Pavel napomínal, že členové by neměli dovolit ostatním, aby je posuzovali podle zavádějících asketických standardů v tom, co jedli nebo pili, nebo jak dodržovali Šabaty nebo festivaly (verš 16).

Širší kontext Koloským 2:16 je tedy asketismus vyrůstající z pohanských filozofií, nikoli diskuse o tom, jaké zákony jsou pro křesťany závazné.

Boží dny uctívání byly „stínem věcí, které přijdou“

A co takhle to Pavlovo prohlášení v Koloským 2:17, že, jak je vyjádřeno v překladu M. Pavlíka, Soboty a biblické slavnosti (svátky) „to je stín budoucích věcí, tělo však je Kristovo“? Měl Pavel na mysli, že Šabaty a svátky byly irelevantní a zastaralé, protože Ježíš Kristus byl „tělem (podstatou)“ toho, co tyto dny předznamenávaly?

Ve skutečnosti Pavel řekl, že „jsou stínem budoucích věcí“, což naznačuje, že mají budoucí naplnění. Řecké slovo překládané „budoucí“ je mello, což znamená „chystat se něco udělat nebo trpět, být v bodě něčeho, být blížící se, nadcházející“ (Spiros Zodhiates, The Complete Word Study Dictionary: New Testament, 1992, str. 956).

Vineův výkladový slovník biblických slov rovněž definuje mello jako význam „chystat se (dělat něco), často naznačuje nutnost a tudíž jistotu, co se má stát“ (W. E. Vine, 1985, „Come, came“, str. 109).

Pavel používá stejnou slovní konstrukci v Efezským 1:21 a uvádí, že Ježíš Kristus je

„vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím“ (B21).

On dává do protikladu současný věk s budoucím „který má přijít“, což ukazuje, že je tam zjevně budoucí naplnění.

Toto budoucí naplnění je také zřejmé z formulace v Kolosanům 2:17, že tyto věci „jsou stínem“. Řecké slovo esti, přeloženo zde jako „jsou“, je v přítomném aktivním čase a znamená „být“ nebo „je“ (Zodhiates, s. 660). Aby to pro Pavla znamenalo, že Sobota a svátky byly naplněny a staly se starými či překonanými v Ježíši Kristu, byl by musel říci, že „byli stínem “a použít úplně jiný slovosled.

Pavlova volba zformulování objasňuje, že Sobota a svátky „jsou stínem“ věcí budoucích, a nikoli „byly stínem“ věcí naplněných a překonaných v Ježíši Kristu.

Bůh ustanovil fyzické akce resp. činy, aby nás naučil duchovní lekce

Někteří se domnívají, že určité fyzické činy týkající se bohoslužby - protože jsou reprezentacemi nebo symboly větších duchovních pravd - byly v Novém zákoně „naplněny v Kristu“, a jsou proto zastaralé a zbytečné. Tito lidé dávají Sobotu a ostatní biblické slavnosti do této kategorie na základě Pavlovy poznámky, že „jsou stínem věcí budoucích“.

Ale toto zdůvodnění je chybné. Jen proto, že něco je stínem, reprezentací nebo symbolem, tak to neznamená, že význam toho se zmenšuje. Starý i Nový zákon jsou plné symbolů a symbolických činů, jež Bůh přikázal, aby nás naučil důležitým duchovním lekcím.

Křest je symbolický akt představující větší duchovní pravdu, pohřbení starého já a prožívání nového života (viz Římanům 6:3-4), přesto nám bylo přikázáno, abychom se dali pokřtít (Skutky 2:38). Chléb a víno Pesachové služby jsou symboly životně důležitého duchovního vztahu, který máme s Ježíšem Kristem, přesto nám je jasně přikázáno, abychom se jich účastnili (1. Korintským 10:16).

Vkládání rukou (Židům 6:2), pomazání olejem (Jakub 5:14), umývání nohou (Jan 13:14), účast na nekvašeném chlebu (1. Korintským 5:6-8) a další fyzické činy jsou přikázány, aby byly v Novém zákoně zachovávány, ne proto, že jsou větší než věci, které symbolizují, ale pro posílení a obohacení našeho duchovního porozumění, když je praktikujeme. Koneckonců, jsme fyzické lidské bytosti, které hledají duchovní porozumění. Bůh nám dal fyzické akce a symboly, aby nám pomohl lépe porozumět duchovním lekcím.

Tyto příklady ukazují, že symboly a symbolické činy nejsou přísně omezeny na fyzické uctívání ve Starém zákoně, ale v Novém zákoně jsou jasně přikázány jako důležité prvky našeho uctívání. Ony jsou životně důležitými připomínkami důležitých duchovních pravd, jak Pavel rozeznával (1. Korintským 11:23–26). Totéž platí o Šabatu. Ježíš Kristus skrze své činy a učení o Sobotě ukázal, že Sobotní odpočinek je předobrazem - předchutí - velkého přicházejícího mesiášského věku pokoje, odpočinku, svobody a uzdravení.

Pavlova pointa v Koloským 2:16-17, když říká, že slavnosti a Soboty jsou stíny věcí budoucích, bylo to, že křesťané nesmějí nikomu dovolit, aby se příliš soustředil na maličkosti nařízení a přísnost při zachovávání těchto dnů do té míry, že ztratí obraz o úžasném významu těchto dnů – tedy Božím plánu, který představují.

Pokud jde o konkrétní větu ve verši 17, která v překladu MPCZ zní „tělo však je Kristovo“, v původním řeckém textu se zde nenachází slovo „je“ a slovo „tělo (jiné překlady „podstata, skutečnost“)“ je zde soma, přeloženo „tělo“ ve verzi King James, protože NKJV vykresluje stejné slovo o dva verše později. Doslovné znění je tedy „… ale tělo Kristovo.“ Tohle navazuje na verš 19, který kritizuje ony gnostiky za to, že „nedrží se Hlavy, z níž celé tělo,.. . . roste Božím vzrůstem “ Ten odkaz zde je na Krista jako na „hlavu těla, církev“ (1:18).

Připomeňme si, že Pavel začal se svým výrokem: „Ať vás nikdo nesoudí  . . . “ v tom, jak slavíte svátky. Stejnou myšlenkou to uzavírá „“. . . ale tělo Kristovo. “ Jinými slovy, nedovolte těmto ostatním soudit váš způsob zachovávání těchto dnů, ale místo toho nechte v tomto ohledu soudit Boží církev, jejíž živou hlavou je Kristus.

V Koloským 2:16-17 Pavel nemluví o trvalosti nebo pomíjivosti soboty. Ve skutečnosti Pavel nikde v Koloských necituje Starý zákon. Pavel pro „zákon“ používá řecké slovo nomos, mnohokrát ve svých dalších epištolech, ale ani jednou v Koloským. Proč? Trvalá nutnost Starého zákona a Božího zákona prostě nebyla problematickou otázkou.

Pavlovy pokyny věřícím v Kolosích, sepsané zhruba v roce 62 n. l., zdaleka nepopírají dodržování Šabatu (Soboty), ony ve skutečnosti potvrzují, že křesťané z pohanů skutečně dodržovali Sobotu (pozn. překl. a slavnosti) více než 30 let po Kristově smrti a že Sobota (pozn. překl. a slavnosti) je pro nás dnes důležitou připomínkou životně důležitých duchovních pravd.

Předchozí část zde