Boží charakter, Nová smlouva a Svátek stánků: jeho původ a význam
Vytvořeno Říj 06, 2019 Od v Ustanovení a nařízení
Než se ponořím do předmětu tohoto článku, stručně se podělím o to, jak jsem se dostal k přijmutí svátků. Pokud jste svátky ještě nestudovali, mým přáním je, aby vás moje zkušenost povzbudila, si to pro sebe prostudovat.
Abych svátky dokázal přijmout, musel jsem se zabývat hlavní námitkou, o které si myslím, že jsme s ní všichni velmi dobře obeznámeni, a tou je to, že svátky jsou pouze ceremoniální a na kříži v roce 31 n.l. skončily.
Abych na tuto námitku odpověděl, potřeboval jsem porozumět smlouvám. Pokud jste tohle ještě sami nestudovali, doporučuji se podívat na Gal 4:22-31. Zde nám Pavel říká, že tyto dvě smlouvy jsou vidět v životě Abraháma a Sáry. Jak je to možné? Cožpak ta Stará smlouva nezačala na Sinaji? Co kdyby však sliby lidu k Bohu na Sinaji byly výsledkem stavu srdce, který existoval již od pádu člověka?
Rozhodnutí Abrahama a Sáry vymoci si syna jejich vlastní vynalézavostí skrze Hagar je ten stejný stav srdce, který se kolektivně projevil na Sinaji, když lid slíbil, že učiní vše, co Hospodin řekl (Ex 19:8, 24:7). Tohle je spravedlnost skrze skutky - pokoušíme se potěšit Boha naším vlastním úsilím. Ten stejný stav srdce existuje dodnes, což ukazuje, že ta stará smlouva pokračuje i poté, co Kristus zemřel na kříži v roce 31 n. l., stejně jako ta nová smlouva začala před křížem se zaslíbením k Adamovi a Evě (Gen 3:15). Nyní jsem byl schopen vidět, že ono přesvědčení, že ta stará smlouva skončila na kříži a ta nová smlouva začala po kříži, je nebiblické.
Spasení je záležitost týkající se jednotlivce a tahle stejná podmínka spravedlnosti ze skutků (stará smlouva) se projevila v Kainovi (Gn 4:3-8). Až teprve na Sinaji se tento stav srdce projevil kolektivně a stal se formalizovaným, protože do té doby Bible nenaznačuje, že by na jednom místě byla nějaká velká skupina Božího lidu. Byly to menší skupiny složené z rodinných jednotek a kmenů: Noe, Abrahám, Jákob atd.
Pro další studium viz: Golgota na Sinaji:
http://maranathamedia.cz/book/download/37
Odložení Augustinových brýlí při pohledu na smlouvy, aby mohlo dojít k přijmutí pozdního deště:
http://maranathamedia.cz/book/view/odlozeni-augustinovych-bryli-pri-pohledu-na-smlouvy
S respektem ke Koloským 2:16,17:
http://maranathamedia.cz/book/view/s-respektem-ke-koloskym
Ceremoniální dělicí čára v historii ASD:
http://maranathamedia.cz/book/view/ceremonialni-delici-cara-v-historii-asd
Také jsem se dozvěděl o mnoha citátech od Ellen Whiteové, které říkaly že Mojžíšův zákon, který zahrnuje i ustanovení a nařízení, má být v posledních dnech následován Božím lidem. Tohle je v dokonalé harmonii se správným porozuměním těchto smluv. Vezměme si například Malachiáše 4:4. Říká se tam, že máme zachovat zákon Mojžíše se svými příkazy i ustanoveními (terminologie dle překladu CSP). Toto je součást poselství Eliáše. Pojďme se podívat na to, co k tomu říká Ellen Whiteová:
Závěrečná slova Malachiáše jsou proroctví týkající se díla, které by mělo být provedeno jako příprava k prvnímu a druhému Kristově příchodu. Toto proroctví je představeno s napomenutím: „Pamatujte na zákon Mojžíše, služebníka mého, který jsem jemu dal na Horebu pro všecky Izraelity, příkazy i ustanovení. {SW March 21, 1905, par. 1}
Jan jako prorok vystupoval jako Boží zástupce, aby ukázal souvislost mezi zákonem a proroky a křesťanskou dispenzací (obdobím). Stejně jako Malachiáš, on prosil Židy: „Pamatujte na zákon Mojžíše, ... se všemi pravidly a ustanoveními (B21). “ Jeho práce a služba poukazovala zpět na zákon a na proroky, zatímco on, ve stejném okamžiku směroval lid na Krista jakožto Spasitele světa. Vyzýval je, aby „patřili na Beránka Božího, který odnímá hřích světa.“ (SW 21. března 1905, odst. 1). 7}
Správné pochopení smluv a krásné citace, jako jsou tyto, mi ukázalo, že zákon, který Kristus dal Mojžíšovi na hoře Sinaj, je pro nás stejně tak důležitý jako pro lidi v starém zákoně. Takže co tedy svátky? Jsou součástí ustanovení a nařízení? Na tuto otázku mi odpověděly následující texty v Bibli:
Celá kniha Deuteronomium přepočítává morální pravidla Mojžíšova zákona a hádejte, co najdete přímo uprostřed této biblické knihy s podrobnostmi o morálním zákoně? Svátky. Jsou předmětem kapitoly 16 a verš 12 jim říká ustanovení (CEP nařízení) a také říká, že bychom je měli zachovávat a plnit.
Uvidíte také, že Leviticus 23:21,41 říká, že svátky jsou věčná ustanovení.
Tak proč je těch 10 přikázání a Mojžíšův zákon s ustanoveními a nařízeními důležitý? Už jste někdy položili tuto otázku? Proč Bůh chce, abychom z toho zákona dodržovali všechno?
Abychom odpověděli na tuto otázku, dospěli jsme k důvodům pro napsání tohoto článku: Svátek stánků.
Uvidíme, že během svátků mají být obdržena ohromná požehnání, což zahrnuje Boží ochranu, jak ještě uvidíme.
Všimněte si doby, kdy měl být zákon předčítán všem Izraelcům: Dt 31:10-12.
Vidíme tedy, že existuje spojitost mezi zákonem a Svátkem stánků.
Nyní pojďme se podívat na tento krásný popis od Ellen Whiteové o přípravě lidí, aby mohli vstoupit a zabrat zemi Kanaánskou:
Než se ujmou svého dědictví, musí obnovit svou smlouvu věrnosti k Bohu. V posledních pokynech Mojžíšových byl dvakrát dán příkaz, aby se všechny kmeny shromáždily v Sichem na horách Hébal a Garizim k slavnostnímu uznání zákon a Božího. Poslušni těchto pokynů odešli všichni muži s „ženami i dětmi i příchozími, kteříž šli uprostřed nich“ z tábora v Galgala a táhli zemí svých nepřátel do údolí Sechem, ležícího téměř ve středu země. Ačkoli byli obklopeni neporaženými nepřáteli, byli v bezpečí pod ochranou Boží, pokud zůstávali věrní Bohu. Jako za dnů Jákobových „byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich“ (1. Mojžíšova 35,5) a nikdo Hebrejce nenapadl. {PP 499.3}
Místo, určené k slavnostní bohoslužbě, bylo posvátné. Mělo vztah již k jejich otcům. Abrahám tam postavil svůj první oltář Hospodinu v zemi Kanaán. Abrahám a Jákob tam tábořili. Jákob tam koupil pozemek, na němž mělo být pohřbeno tělo Josefovo. Byla tam také studna, kterou vykopal Jákob, a dub, pod nímž zahrabal modly své rodiny. {PP 499.4}
Podle pokynů vydaných Mojžíšem byly na hoře Hébal vztyčen pomník z velkých kamenů. Do těchto kamenů, které byly předtím ohozeny maltou, byl vyryt zákon. Bylo na ně napsáno nejen desatero přikázání, daných na Sinaji a vepsaných na kamenných deskách, ale také zákony sdělené Mojžíšovi a sepsané jim v knihu. Vedle tohoto pomníku byl postaven oltář z neotesaných kamenů, na němž byly nabídnuty oběti Hospodinu. Skutečnost, že oltář byl postaven právě na hoře Hébal, na níž lpěla kletba, měla svůj význam. Znamenala, že přestoupením zákona Božího vzbudí Izrael spravedlivý hněv Boží a že bude navštíven ranami, nebude-li Kristova usmíření, představovaného obětním oltářem. {PP 500.2}
Příslušníci šesti z kmenů, které vzešly z Lie a Ráchel, se postavili na hoře Garizim. Ti, kdož pocházeli z děveček, spolu s potomky Rubenovými a Zabulonovými, vystoupili na horu Hébal. Kněží s truhlou smlouvy zaujali místo v údolí mezi oběma pahorky. Hlas trub zjednal klid a v nastalém hlubokém tichu seznámil Jozue, stojící vedle truhly smlouvy, celé toto obrovské shromáždění, s požehnáními, která je čekají, budou-li poslušni zákona Božího. Všechny kmeny na hoře Garizim odpověděly slovem amen. Pak je seznámil se zatracením a kmeny na hoře Hébal vyslovily podobně svůj souhlas. Tisíce a tisíce hlasů zazněly jak jeden hlas v slavné odpovědi.Potom přečetl Jozue zákon Boží s předpisy a ustanoveními, která jim zanechal Mojžíš. {PP 500.3}
Izrael přijal zákon přímo z úst Božích ze Sinaje. Svaté předpisy zákona, psané rukou Boží, byly stále chovány v truhle. Nyní byly znovu zapsány tam, kde si je mohl každý přečíst. Všichni měli možnost seznámit se s podmínkami smlouvy, podle níž se stávali vlastníky Kanaánu. Všichni měli potvrdit, že přijímají podmínky smlouvy a souhlasí s tím, že budou-li je zachovávat, dostane se jim požehnání, a že nebudou-li jich dbát, budou zatraceni. Zákon byl netoliko zapsán na kamenech pomníku, nýbrž ho ještě před vším Izraelem přečetl sám Jozue. Před několika málo týdny dal Mojžíš lidu knihu Deuteronomium, nyní přečetl Jozue zákon znovu. {PP 500.4}
Nejen před muži izraelskými, ale i před „ženami a dětmi“ (Jozue 8,35) přečetl Jozue znění zákona, neboť bylo důležité, aby příkaz, týkající se předpisů Božích: „Složte tato slova Má v srdci svém a vy mysli své, a uvažte je sobě za znamení na rukou svých, a budou jako náčelník mezi očima vašima. A vyučujte jim syny své, … aby byli rozmnoženi dnové vaši a dnové synů vašich na zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim, že ji dá jim, dokudž nebe trvá nad zemí.“ 5. Mojžíšova 11,18-21.{PP 503.1}
Každý sedmý rok má být celý zákon přečten před vším shromážděným Izraelem, jak byl přikázal Mojžíš kněžím: „Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů, když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich. Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto. Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.“ 5. Mojžíšova 31,10-13. {PP 503.2}
Satan se neustále snaží překroutit to, co praví Bůh, aby člověku oslepil mysl a zatemnil rozum a tak ho svedl ke hříchu. Proto Hospodin klade své požadavky tak přesně a jasně, aby se nikdo nemohl mýlit. Bůh se stále snaží přivést lidi pod svou ochranu, aby satan nemohl vůči nim uplatnit svou moc a aby je nemohl oklamat. Bůh je tak blahovolný, že promlouvá k lidem svým hlasem a píše vlastní rukou živá slova. A tato požehnaná slova, plně spjata se životem a zářící pravdou, jsou určena člověku jako dokonalé vodítko. Protože satan se ustavičně snaží zmocnit se rozumu lidí a odvrátit jejich city od zaslíbení a požadavků Hospodinových, je zapotřebí tím větší píle, aby se upevnily v mysli a vštípily do srdce. {PP 503.3}
Proč byl zákon včetně Mojžíšova zákona tak důležitý, že měl být čten při vstupu do Kanaánu Jozuem a znovu každých 7 let na Svátek stánků?
Je to neoddělitelné od Nové smlouvy. Aby lidé dostávali plnou ochranu od Boha, která jim umožní zachovat si své dědictví Kanaánu a prosperovat, bylo nutné obnovit tu Novou smlouvu a poslušnost Božímu zákonu, včetně ustanovení a nařízení. A jak my projevujeme dokonalou poslušnost zákonu? Existuje jen jedna cesta: skrze víru Ježíše, který v nás působí.
Dozvěděl jsem se tedy, že svátek stánků je nezbytnou součástí zkušenosti této nové smlouvy.
Zajímalo by mě, jestli k tomuto vstupu do Kanaánu došlo 7ého roku? Nebo dokonce na jubileum nebo možná v době svátku stánků v 7mém měsíci? Myslím, že jedna nebo několik z těchto časů jsou věrohodné, protože náš Bůh je Bůh pořádku a On zapsal Své vzorce skrze svého Syna do celého stvoření. Již jsme si vědomi mnoha významných událostí v historii apoštolských a adventistických církví, stejně jako našich vlastních individuálních zkušeností spadající pod tento sedmičkový vzorec. Myslím, že tato událost je určitě oprávněná ke kvalifikaci.
Podívejme se nyní na aplikace a paralely této vyžadované přípravy, aby Izrael vstoupil do Kanaánu s tím, co dnes činí Boží lid, který se připravuje na vstup do nebeského Kanaánu.
Zde vidíme zákony Božího království napsané poprvé v dějinách Země. Tyto zákony se přesunuly od neviditelného k viditelnému. Boží lid dnes opakuje zkušenost oněch lidí, kteří byli na hranicích pozemského Kanaánu, stejně jako když my jsme znovuobjevili Mojžíšův zákon a to včetně svátků. Jinými slovy, ony se znovu staly viditelnými. Poselství o svatyni z roku 1844 nám umožnilo vidět, co bylo „neviditelné“ kvůli našemu zatemněnému porozumění. Naši průkopníci objevili, že na místě svatyně svatých se nachází nejen 10 přikázání, ale také Mojžíšův zákon, který byl umístěn na straně archy úmluvy. Tímto způsobem jsme znovu objevili, co bylo ztraceno.
Pojďme prozkoumat další fascinující paralelu mezi Božím lidem dnes a těmi co byli na hranicích pozemského Kanaánu. Zdá se, že historie se znovu opakuje. Ten stejný stav srdce existuje v Boží církvi i dnes. Podívejte se do Dt 8:2, 3,5 a 9:7.
Všimněte si zejména Dt 8:5:
Věz tedy ve svém srdci, že jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe.
Pojďme se podívat na Zj 3:18, 19. Vidíte to stejné téma? Jazyk 19. verše je prakticky totožný s jazykem Dt 8:5:
Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.
To řecké slovo pro „lásku“ ve verši 19 je „fileo“. To znamená lásku mezi přáteli nebo bratrskou lásku.
Nyní se podívejme na Petrův žebřík. 2 Petrova 1:7 říká:
a ke zbožnosti bratrskou náklonnost (řecké slovo je filadelfia) a k bratrské náklonnosti lásku (řecké slovo je agape).
Všimněte si, že Filadelfia je 6tý církevní sbor a také 6tá příčka na Petrově žebříku. Zastavíme-li se zde, nedostaneme všechna požehnání od našeho Nebeského Otce. Nemůžeme být plně posvěceni. Proč? Pojďme se podívat na Zj 3:8, které odkazuje na církev ve Filadelfii:
Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít….
Tyto dveře odkazují na svatyni svatých, kam Kristus vstoupil 22. října 1844. Musíme projít těmito dveřmi a vírou následovat Krista do svatyně svatých. A co je ve svatyni svatých? Najdeme zde zákon, včetně knihy zákona s ustanoveními a nařízeními. A co se stane, když ten zákon spatříme? Obdržíme přímé svědectví, které nás usvědčuje z naší mizérie, a tak se tudíž stáváme Laodicejskou církví.
Pokud nebudeme hledět na zákon, nevstoupíme do Laodicejské církve a nemůžeme být usvědčeni z plnosti našeho hříchu, abychom obdrželi ten pozdní déšť - onu agape našeho nebeského Otce (Gal 3:24).
Kristus prováděl lid Izraele tím samým procesem přípravy, aby obdržel své dědictví pozemského Kanaánu.
Původ Svátku stánků
Takže teď, když jsme se podívali na podobnosti mezi Izraelem na hranicích Kanaánu a Božím lidem v těchto posledních dnech na hranicích nebeského Kanaánu, pojďme se zaměřit znovu na Svátek stánků a uvidíme, jaký je jeho původ.
Podívejte se do Exodu 12:31-34, 37 a pak přečtěte tento citát od Ellen Whiteové:
Když Izrael vyšel z Egypta, svůj první tábor udělali pod přístřeším ze zelených větví (haluzí) v Sukótu (h. sukót; [pravd. přístřešky z proutí a listí]). A po více než patnáct set let hebrejský národ z příkazu Božího opustil své domovy a po celý týden přebýval ve stáncích ze zelených větví, aby si připomněli tábořiště svých otců pod palmovými větvemi Sukótu. Tato období posvátného zotavení byla plná fyzických i duchovních požehnání pro Izrael. {ST 2. února 1882, čl. B, par. 10}
Takže Svátek stánků vznikl v té době, kdy Izrael vyšel z Egypta, až si udělali svůj první tábor v Sukótu. Teď je to místo, kde to začíná být velmi zajímavé. Podívejte se do Ex 12:39-41.
Pekli nekvašené koláče v Sukótu, jejich 1. tábořišti, protože neměli čas své těsto nechat projít kvasem. Bible nám říká, že tohle je připomínka na svátek Pesach a svátek nekvašených chlebů. Takže Pesach, nekvašený chléb a stánky jsou spojeny s vykoupením Izraele z otroctví.
Nyní se podívejme na verš 41. Ten říká, že to byl ten samý den neboli výročí události, jež nastala o 430 let dříve. A co to bylo za tuto událost? Genesis 15:13-18 nám říká, co tato událost byla. Byl to obnovení té věčné smlouvy s Abrahamem. Takže slavnost stánků spolu s Pesachem a svátkem nekvašených chlebů jsou památníky nové smlouvy. Když jsem uviděl toto spojení, velmi jsem se rozechvěl!
Co znamená Sukót (Succoth)?
Ve Strongově konkordanci Succoth je pod číslem H5523, což znamená budky (boudy), stany nebo stánky. Jedná se o množné číslo slova ženského rodu, jehož kořen nebo původu je z hebrejského slova sakak (H5526), což znamená (o, u)chránit, zakrývat, či ohradit.
Takže samotné jméno místa, kde začal svátek svátků, představuje Boží charakter. Říkat, že to byl jen slavnostní den, který byl zrušen, tak to popírá to spojení mezi Boží ochranou s Jeho zákonem, který v sobě obsahuje i svátky. Svátky jsou kritickou komponentou Boží ochrany. Další informace o tomto tématu naleznete v tomto článku:
A teď k mému úžasu, během Svátku stánků jsem našel následující citát. Tato pasáž od sestry Whiteové ilustruje to spojení mezi novou smlouvou, zákonem, svátkem stánků a Božím charakterem. Odkazuje se to na Ezdrášovu reformu a obnovu svátků v Izraeli. Stejně jako naši průkopníci znovuobjevili zákon včetně onoho zákona Mojžíšova, tak i Izrael skrze vedení Ezdráše:
"A celé shromáždění těch, kteříž přišli ze zajetí, udělali stánky a seděli pod těmito stánky. Neboť ode dnů Jozue, syna Nunova, až do tohoto dne, synové Izraelští tohoto nečinili. A byla tam velká radost.Také den po dni, od prvního dne až do posledního dne, on [Ezdráš] četl v knize Božího zákona. "{ST 10. ledna 1884, odst. 8}
Když tento svátek uplynul, přihodilo se to pouze jeden den, kdy děti Izraele drželi slavnostní půst. Toto se konalo nejen na příkaz vládců, ale také z touhy lidí. Jak ze dne na den poslouchali slova zákona, byli hluboce usvědčeni za svá přestoupení a také za hříchy svého národa v minulých generacích. Viděli, že kvůli jejich odklonu od Boha od nich byla Jeho ochranná péče odebrána, a oni byli rozptýleni do cizích zemí. A nyní se pevně rozhodli hledat Boží milost a slíbili sami sobě, že budou chodit v Jeho přikázáních. {ST January 10, 1884, par. 9}
Než vstoupili do služby dne, pečlivě se oddělili od pohanů, kteří se k nim přimíchali. Když to udělali "oni se postavili na své místo a četli v knize zákona Páně svého Boha jednu čtvrtinu dne; a další čtvrtinu toho dne se vyznávali a klaněli se Pánu svému Bohu. "{ST 10. ledna 1884, odst. 10}
Lid padl před Pánem tváří k zemi, pokorně vyznávaje své hříchy a prosíce o milost a odpuštění, každý za sebe individuálně a za celé shromáždění. Pak je jejich vůdcové povzbudili, aby věřili, že Bůh podle svého slibu jejich modlitby vyslyšel. Ukázali jim, že nejen že měli truchlit, plakat a činit pokání za své přestoupení, ale důvěřovat/věřit, že Bůh jim je odpustil, a ukázali svou víru tím, si budou znovu vypravovat o jeho milosrdenstvích a chválit jej za jeho dobrotu. Tito učitelé řekli: "Vstaňte a dobrořečte Pánu vašemu Bohu vždy a věčně." {ST 10. ledna 1884, odst. 11}
V této části posvátné historie je drahocenné poučení víry pro všechny, kteří jsou usvědčeni z hříchu, a sklíčeni s pocitem své nehodnosti. Když srovnávají své charaktery se správným Božím požadavkem, považují se za odsouzené kvůli přestoupením. Neexistuje žádná moc v zákoně, která by je osvobodila od jejich viny. Ale jak vyznávají své hříchy, mohou najít odpuštění skrze Krista. Od něj vytéká očistný proud, který dokáže odplavit skvrny hříchu. Když hříšník přišel ke Kristu s kajícnou duší, vyznávaje svá přestoupení, pak je hříšníkovým úkolem přivlastnit si sám sobě Spasitelovo zaslíbení o odpuštění vůči kajícímu se a věřícímu. Ten, kdo usiluje o nalezení dobroty a důvod pro radost v sama sobě, ten bude vždycky zoufalý; ale ten, který se dívá na Ježíše, původce a dokonavatele jeho víry, ten může s jistotou říkat: "Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus." {ST 10. ledna 1884, odst. 13}
Po písni chvály vedoucí shromáždění vysvětlovali historii Izraele, ukazujíc velké přínosy od Boha a jejich nevděčnost. Když sledovali záznamy ode dnů Abrahama, obrátili pozornost k Božímu plánu pro zachování Jeho jména na zemi tím, že mezi celoplošnou porušeností/korupcí si pro sebe uchoval lid čistý; oni vyprávěli mocné projevy Jeho moci v jejich vysvobození z otroctví v Egyptě a také ukázal, jak sešli na zcestí a odpadnutí způsobilo, že Pánovo požehnání bylo od Izraele odňato.{ST 10. ledna 1884, par. 14}
Potom celé shromáždění vstoupilo do smlouvy, že zachová všechna přikázání Boží. A aby tato dohoda mohla být co nejúčinnější, byla tato smlouva sepsána a ti, kteří byli zcela doopravdy v díle reformace, tak připojili svá jména a pečetě. Chtěli si zachovat pro budoucí odkaz památku závazku, který na sebe právě vzali, jakožto připomínku povinnosti a bariéru/překážku vůči pokušení. Lid proto složil posvátnou přísahu, že bude "chodit v Božím zákonu, který byl dán Mojžíšem Božím služebníkem, a bude dodržovat a činit všechna přikázání Páně našeho Pána Boha, a jeho nařízení a jeho ustanovení." Složená přísaha také zahrnovala slib, že se nebudou ženit-vdávat s "lidem země". Tohle totiž často lid činil; a někdy i vládci, jako Šalomoun a Achab, utvořili takovéto svazky; a tato manželství, tím, že zavedla modlářství, měla za následek zničení tisíců. {ST January 10, 1884, par. 15}
Není to úžasné prohlášení?! Svátky byly obnoveny a během svátku stánků byl čten zákon. Lidé viděli, že byli vzati do otroctví proto, že si ošklivili Boží zákon, a kvůli tomuto činění nemohli obdržet Jeho ochranu, takže On byl přinucen stáhnout svého Ducha zpět. Bůh není ten, kdo na ně přivedl utrpení, smrt a zkázu. Toto je práce Satana. To čtení zákona včetně ustanovení a nařízení je odsoudilo z hříchu, což je ale zase vedlo ke Kristu. Ta Nová smlouva byla obnovena v srdcích lidu a Boží ochrana byla obnovena. Mám pro tento proces jedno slovo. Nádhera.
Chtěl bych ukončit následujícím citátem od sestry Whiteové. Ona Boží lid povzbuzuje, aby měl Svátek stánků, dává doporučení, jak jej oslavovat, uvádí požehnání, která během svátku přicházejí, a nakonec oceňuje základy naší víry:
Jak dobré by to pro nás bylo, abychom měli Svátek stánků - radostnou to připomínku Božích požehnání k nám jako lidu. Jako synové Izraele oslavovali vysvobození, které Bůh způsobil jejich otcům, a jeho zázračnou záchranu během jejich cesty z Egypta do zaslíbené země, tak by Boží lid v této době měl vděčně pamatovat na různé způsoby, jež Bůh vymyslel, aby je vyvedl ze světa, ven z temnoty omylů do toho vzácného světla pravdy. Měli bychom často přinášet ke vzpomínce závislost na Bohu těch, kteří v tomto díle vyrazili jako první. Měli bychom se vděčně dívat na ty staré ukazatele cesty a osvěžit své duše vzpomínkami na láskyplnost našeho milostivého Dobrodince. {RH November 17, 1885, par. 14}
Kéž je tohle požehnáním všem, kteří si to přečtou.