Jak soudíte, 20. kap

předchozí část zde

20. Čas Jákobova soužení

V předchozí kapitole jsme popsali proces soudu těch, kteří spočinou v hrobu ještě před Kristovým příchodem a budou tudíž vzkříšeni z mrtvých, aby se s Kristem setkali v povětří. Co se stane s těmi věrnými Kristovými následovníky, "živými, kteří tu budou ponecháni " v době Kristova příchodu? Jak s nimi soud naloží? My všichni se přece musíme objevit před Kristovou soudnou stolicí.

Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. 1. Korintským 10:11

Biblické příběhy nám, kteří žijeme v posledních dnech, pomohou pochopit, co se stane s Božím lidem, když bude čelit procesu soudu, jak je popsán v Danielovi 7, před příchodem Krista.

V 10. kapitole knihy jsme se zabývali příběhem ženy přistižené při cizoložství a procesem soudu, kterým prošla ještě za svého života. Ke Kristu ji přivedli ti, kteří o sobě tvrdili, že jsou Božími následovníky. Stejně jako židovští vůdci, i ve světě je spousta křesťanů, kteří lidem říkají, že za jejich hříchy je Bůh spálí v pekle. Jejich slova a činy mají moc předhodit ty, které obviňují, k nohám Krista. Přestože mnozí reagují na obviňování hněvem a násilím, někteří si berou k srdci obvinění, která jsou proti nim vznášena, a usilují o odpuštění svých hříchů.

Proto křesťanské církve v těchto posledních dnech hrají svou roli při konfrontaci světa s jeho hříchy a při informování lidí o soudu, který je čeká. I když tyto církve mají zcela nesprávný pohled na Boha, přesto hrají svou roli tím, že vyburcují usvědčení z hříchu.

Jak se blížíme k posledním dnům, Bible nám říká, že nastane velká doba soužení, jaká nikdy nebyla. Nedávné události spojené s COVID-19 a rasovými nepokoji spolu s důsledky zvýšeného ničení životního prostředí mohou dokonce naznačovat, že se nacházíme na okraji tohoto času soužení.

A právě v onom čase povstane Michael,  ten velký velitel, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení,  k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid,  každý, kdo se nachází zapsán v knize.  Daniel 12:1 

Až lidé začnou vidět, že se svět rozpadá a že zemi a národy světa skutečně postihují katastrofy, mnozí se začnou ptát, zda to nejsou jejich vlastní hříchy, které tyto věci na zemi způsobily. Až tyto problémy začnou, objeví se dvě třídy věřících lidí.

Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Lukáš 23:39-42

Oba tito muži byli ukřižováni spolu s Ježíšem. Jeden z nich se smířil s tím, že na něj dopadá neštěstí kvůli svému vlastnímu hříchu. Druhý Ježíše hněvivě odmítl a požadoval, že pokud je Kristus tím, za koho se vydává, pak by je měl všechny zachránit. Jeden činil pokání v zármutku a naději, druhý zůstal rozhněvaný, vzdorovitý a odmítal učinit pokání.

Pavel říká, že poslední dny se budou podobat zkušenosti ženy, která má porodit.

Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.  Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. 1 Tesalonickým 5:2-3

Jeremiáš napsal tato slova a použil podobnou analogii:

Ano, toto praví Hospodin: Slyšeli jsme křik hrůzy. Všude je jen strach, a ne pokoj. Jen se ptejte a dívejte, jestli rodí muž! Proč vidím, že všichni muži mají ruce na bedrech jako rodička a zbledly všechny tváře? Běda, neboť veliký je tento den, není žádný jako on; pro Jákoba je to čas soužení, ale bude z něho zachráněn. Jeremiáš 30:5-7

Nahromaděná frustrace lidstva nakonec vyvře ve strašlivou zkázu. Mnoho lidí v tomto období strašlivých nepokojů přijde o život.

Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp, ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne. Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.  Žalm 91:5-7

Když se svět začne hroutit, lidé budou hledat něco nebo někoho, na koho by svedli všechno to zlo, které se děje. Náboženští vůdci světa vydají nařízení týkající se uctívání.

Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i její obyvatelé budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila. Dělá veliké divy, působí dokonce i to, aby před zraky lidí sestupoval oheň z nebe na zem. Těmi divy, které jí bylo dáno konat před tváří šelmy, svádí ty, kdo bydlí na zemi. Říká obyvatelům země, aby vytvořili obraz té šelmě, která měla ránu od meče, ale ožila. Bylo jí dáno, aby obrazu té šelmy vdechla život, takže obraz šelmy začal mluvit a nechal zabít všechny, kdo se mu neklaněli. Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení - jméno šelmy nebo číslo jejího jména. Zjevení 13:11-17 (B21)

Podrobněji se tímto proroctvím zabývat není v možnostech této knihy. Detailní rozbor najdete v knize Velký spor, která je k dispozici na adrese https://www.velkyspor.cz/objednat-zdarma/.

Klíčovým bodem, o kterém zde chceme uvažovat, je to, že na celý svět bude vyvíjen tlak, aby vyznával jednu formu náboženství. Těm, kteří se nepodřídí tomuto znamení autority, bude vyhrožováno smrtí za to, že se odmítnou podřídit.

V této době čelí Boží lid strašnému soužení. Podobně jako žena přistižená při cizoložství budou mnozí popotahováni před soudy, protože se odmítnou podřídit přijatým náboženským zákonům.

Bible toto období označuje jako Jákobovo soužení. Tam je zmíněn příběh, kdy Jákob odešel se svými ženami a dětmi od svého tchána, jenž ho podvedl. Jákob se vracel domů do země své rodiny. Problém spočíval v tom, že se s ním chystal setkat jeho bratr, aby si s ním vyřídil staré účty z doby, kdy Jákob podvedl svého otce, aby bratrovi ukradl prvorozenství. Prvorozenství je duchovní dědictví udělené k požehnání rodině v duchovním i hmotném bohatství. Jákobův bratr Ezau chtěl hmotné bohatství, ale o ten duchovní prvek se příliš nestaral. Jákobovi nyní hrozila od jeho bratra smrt. Když prchl před svým tchánem, blížil se k domovu a čekalo ho setkání tváří v tvář se svým rozhněvaným bratrem, dostal zprávu.

Poslové se vrátili k Jákobovi se slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty mužů. Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko. I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů…  Genesis 32:7-8

Jákob dělá vše, co je v lidských silách, aby se na krizi připravil, a pak se jde modlit k Bohu, aby Mu v této hrozné situaci pomohl.

Pak Jákob řekl: Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro. Nejsem hoden všeho milosrdenství a veškeré věrnosti, jež jsi svému otroku prokázal. Vždyť s holí jsem přešel tento Jordán a teď mám dva tábory.  Vysvoboď mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad syny. " Genesis 32:10-12

Jákob se v zármutku a slzách modlí k Bohu o pomoc. Když se modlí, náhle ho přepadne někdo, kdo vypadá jako útočník.

Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Genesis 32:25

Celou noc zápasí s touto záhadnou osobou. Nakonec, když se rozednívá, se útočník dotkl jeho kyčle a Jákobův kyčelní kloub se vymkl. Okamžitě poznal, že nezápasí s člověkem, ale s božskou bytostí.

Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. Tehdy řekl: "Pusť mě, začíná svítat!" "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" odpověděl Jákob. "Jak se jmenuješ?" zeptal se ho. "Jákob," odpověděl. Na to mu řekl: "Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!" Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam. Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!" Genesis 32:26-31

Tato podivná zkušenost je popsána v Jeremiášovi 30:7, jak se děje Božímu lidu znovu těsně před druhým příchodem Krista.

Když Jákob přemýšlí o svém životě, vzpomíná na všechny špatné věci, které udělal. Začíná mít pocit, že se do této situace dostal kvůli mnoha svým selháním. Je v pokušení mít pocit, že ho Bůh opustí.

Boží Syn mu přichází na pomoc, ale Jákob se jako Adamův syn obává, že mu chce ublížit. Zápasí s tímto zvláštním Andělem o svůj život, aniž by si uvědomil, že tento Anděl mu nepřišel ublížit, ale zachránit ho. Boží Syn dovoluje tomuto zápasu pokračovat, aby se určilo, zda se Jákob zcela odevzdá Bohu a bude důvěřovat v jeho odpuštění, nebo se v zoufalství vzdá.

Během této doby Satan pokouší Jákoba, že jeho hříchy jsou příliš velké na to, aby je Bůh odpustil. Satan proti Jákobovi vede svůj spor a naplňuje ho pochybnostmi. Jákob má pocit, že je pro něj příliš pozdě. On však se svými pochybnostmi zápasí stejně jako s tím útočníkem. Jeden zápas je symbolizován druhým. Tentýž příběh je vyprávěn jiným způsobem v životě velekněze Jošuy.

Potom mi ukázal velekněze Jóšuu stojícího před Hospodinovým andělem a Satan stál po jeho pravici, aby ho obžaloval. Hospodin řekl Satanovi: Ať tě napomene Hospodin, Satane! Ať tě napomene Hospodin, který vyvolil Jeruzalém. Což to není poleno zachráněné z ohně? Jóšua byl oblečen do špinavých šatů, když stál před andělem. Ten promluvil a řekl těm, kteří stáli před ním: Sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl: Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknou tě do slavnostních šatů. Zachariáš 3:1-4

Vidíme zde podobný sled událostí, jako když se Satan přel s Kristem o Mojžíšovo tělo, jenže tentokrát je dotyčný naživu. Nejedná se o soud nad mrtvými, ale nad živými. Hospodinův anděl kárá Satana jménem Jošuy stejně jako v případě Mojžíše.

Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán.‘ Juda 1:9 

To, co se stalo Mojžíšovi po jeho smrti, se stalo Jákobovi, Jošuovi veleknězi a ženě přistižené při cizoložství ještě za jejich života. Satan se snaží přivést hříšníka k zoufalství kvůli jeho hříchům. Pronikavá obvinění ďábla působí, jako by hříšníka odsuzoval sám Bůh. Jemný hlas Boha, který hříšníkovi nabízí naději, jako by byl přehlušen hlasem žalobce. Stejně jako u Ježíše na kříži, tak se zdá, že hlas Boha na krátký okamžik utichl.

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení. Žalm 22:2-3

Právě ve chvíli, kdy se hříšník cítí zcela zdrcen, tak si vzpomene na pravdu, která říká:

Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost... Ř 5:20 

Boží lid vítězí nad Satanem a jeho obviněními. Rozhodli se věřit, že Bůh je zcela jako Ježíš. Věří, že On by je nikdy neopustil a nevyobcoval pro jejich hříchy. Chápou zaslíbení věčného života navzdory pravdě, že celý jejich život je ničen hříchem a vlastním já. Jejich jméno se mění z Jákoba, což znamená uchvatitel, na Izrael, což znamená vítězí Bůh.

Satan se nás snaží přesvědčit, že na konci nás Bůh opustí. Naše víra bude stát pevně, přestože se budeme cítit zcela zdrceni satanovými obviněními proti nám. On nám vymaluje naši minulost těmi nejtemnějšími barvami a my jsme v pokušení vzdát se. Celý záznam našeho života je nám předložen a my se cítíme bezmocní. V té chvíli se obrátíme ke Kristu, přidržíme se Ho a řekneme: „Věřím, že mě neopustíš. Prosím o tvé požehnání a věřím, že mi ho dáš.“ Tohle je vítězství víry, které měl Kristus na Golgotě, a On toto vítězství dává i nám, onu víru Ježíšovu (Zj 14:12).

Tento proces soudu je pro Boží lid těžkou zkouškou. Když o tom uvažujeme, jsme v pokušení pociťovat velký strach nebo přemýšlet, zda k tomu skutečně dojde. Otázka, kterou je třeba si položit, zní: „Proč musí Boží lid projít tímto velkým procesem zkoušky?“. Copak neexistuje jednodušší cesta než tato?

pokračování zde