Jak soudíte, 12. kap

minulý díl zde

12. Napsáno na deskách srdce

V předchozí kapitole jsme si řekli, že Bůh má schopnost vepsat Svůj zákon do našich srdcí a vložit Své zásady lásky do samotné naší mysli, protože zákon je duchovní povahy a hovoří o záležitostech duše.

Bůh stvořil náš svět tak, aby byly zaznamenány vzpomínky na všechny naše vzájemné interakce. Naše oči, uši a další smysly jsou duchovní záznamová zařízení, která ukládají vzpomínky do našich srdcí. Každý člověk má ve svém srdci zapsanou celou svou životní historii. Právě z tohoto záznamu můžeme rozpoznat, zda je nám tvář nebo hlas povědomý, či nikoli. Apoštol Pavel na to naráží následujícím způsobem.

Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé. Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na deskách lidských srdcí. 2 Korintským 3:2-3

Když Pavel zvěstoval evangelium ostatním a oni ho přijali, Boží Duch jim začal psát do srdce radost ze spravedlnosti z víry. Lidé se začali měnit a záznam o této změně jim do srdce vepsal Boží Duch.

Ježíš označuje Ducha Božího za Boží prst. Všimněte si této paralely:

Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království. Matouš 12:28 

Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.  Lukáš 11:20

Ježíš zaznamenává svým prstem na desky našich srdcí záznamy našich životů. Prostřednictvím smyslů, které nám Bůh dal, se tento záznam zapisuje do naší psychiky neboli duše. Ten záznam je ve své přesnosti neomylný. Naše oči nemohou ne-vidět věci, které jsme viděli a udělali, a naše uši nemohou ne-slyšet věci, které jsme v průběhu života slyšeli. Můžeme se snažit zapomenout na věci, které jsme udělali, ale ten záznam zůstane vždy zapsán v našem srdci. Tento záznam samozřejmě spoluvytváříme my sami, protože jsme to my, kdo rozhoduje o činech, které podnikneme a vykonáme.

Když prožíváme požehnané zážitky, jsou vzpomínky na ně sladké, ale když děláme věci, které porušují posvátné vztahy, jež máme s Bohem a mezi sebou navzájem, jsou tyto věci zaznamenány železným perem.

Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů. Jeremiáš 17:1.

To slovo pro diamant ve skutečnosti znamená bodavý trn, jako je bodnutí našeho svědomí. Proč je psáno železným perem? Když je naše svědomí probodené myšlenkou, že děláme něco špatného, pokud v tom pokračujeme, naše činy se nám zaryjí do srdce s pocitem viny. Jizva po hříchu zároveň zatvrzuje naše srdce a my se stáváme méně vnímaví vůči hříchu. Čím více hřešíme, tím tvrdší je naše srdce, až se naše srdce stane úplně jako ze železa.

Pamatujeme si, že tyto věci jsou do našich srdcí vepsány Božím prstem. My jsme ti, kdo konají skutky, ale Duch Boží vytvořil jakýsi systém, že vše je vepsáno do nás. Bůh tento systém navrhl, aby nám žehnal, a to proto, aby nás vždy provázely sladké vzpomínky na dobro. Nenavrhl nás proto, abychom si nosili vzpomínky na smutek a vinu. Když však hřešíme, prosby Božího Ducha, které jsou odmítány, jsou zapsány do našich vzpomínek. Čím více se bráníme prosbám Ducha, tím tvrdší je naše srdce, až se můžeme stát jako faraon, jehož srdce bylo zcela zatvrzelé, což znamená, že bylo naprosto nevnímavé vůči Božímu Duchu.

Právě takovým to způsobem lze pochopit, že Bůh může hříšníka rozbít na padrť.

Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Žalm 2:9 

Ta železná hůl je úder železného pera, když odoláváme prosbám Ducha a děláme si, co chceme, ve vzpouře proti Bohu. Neustálá vzpoura a odpor proti Bohu činí srdce tak neskutečně tvrdým, že ten člověk si pro sebe připravil zkázu. Je rozmetán na kusy holí nebo perem ze železa, které do duše zapsalo tolik viny a zla, že to zcela zarmoutí Božího Ducha a žhavým železem ožehne (vypálí, poškodí) svědomí.

Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. 1 Tim 4:1-2.

Vzpomínám si na některé události ve svém životě, kdy jsem byl v pokušení jít proti svému svědomí a hřešit, a ten pocit ve mně byl velmi horký. Odolat prosbám Ducha, to vyžaduje úsilí. Musíte kopat proti bodcům svědomí, abyste to dokázali. Pokud to však děláte znovu a znovu, nakonec srdce ztvrdne natolik, že se stane křehkým a pak se roztříští na kusy.

Vidíme tedy, že každý člověk má ve svém srdci záznam. Je to záznam, který nikdo nemůže zpochybnit, protože ho každý z nás zapsal pomocí své svobodné vůle. Tento záznam je duchovní záznam. Není zaznamenán perem ani inkoustem, ani na žádné věci vytvořené člověkem. Zároveň však existuje jistý záznam o tom, co jsme vykonali v nebi, ale ten není zaznamenán ve fyzické knize, nýbrž je vyryt do samotných rukou Boha.

Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou. Izajáš 49:16  

Je to proto, že náš Otec v nebi je prostřednictvím svého Ducha svědkem každé události našeho života. Věci, které děláme, On vidí a cítí. Ony jsou zaznamenány v Jeho srdci stejným způsobem, jakým jsou zaznamenány v našem srdci. Pomyslete na to, jak rodiče nosí ve svém srdci posvátnou vzpomínku na každé ze svých dětí. Záznam, který si o nás uchovává Bůh, je pro Boha nekonečně cennější. Hospodin má spočteny i vlasy na našich hlavách.

Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.  Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se! Jste cennější než mnoho vrabců.  Lukáš 12:6-7

Náš Otec a náš Spasitel nezaznamenávají věci proto, aby nás potrestali; oni je zaznamenávají proto, aby s námi zůstali v důvěrném spojení. Naše životy jsou neustále v jejich rukou, a proto uchovávají ve svých srdcích dokonalý otisk našeho života, aby jej uchovali. To je také důvod, proč můžeme za ty, kdo tomu věří, říci, že Bůh:

... spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši  Ef 2:6 

Záznam o našem životě, který je uložen v Kristově srdci, je také naším dílem. Ježíš nám dovoluje, abychom tento záznam zapsali do Jeho srdce, a takto jsme zapsáni na dlaních Jeho rukou. Je tedy pravda, že Bůh má dokonalý záznam o našich životech, ale není zaznamenán pro účely, o kterých uvažujeme v souvislosti s dohledem, soudem a trestem. Je zaznamenán proto, že když někdo miluje druhého člověka, neustále ho sleduje, stará se o něj a myslí na něj.

Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich -- je jich víc, než se dá vypovědět. Žalm 40:6 (5) 

To je ten důvod, proč Kristus dokázal číst v srdcích mužů, kteří přišli do jeho přítomnosti se ženou přistiženou při cizoložství. Mohl si přečíst záznam v jejich srdcích a také jim ho dát na vědomí, a když přišli do Jeho přítomnosti, tak tento záznam nemohli skrýt nebo vymazat ze své paměti. To, co Kristus napsal na zem, bylo jen opakováním toho, co jim již dříve vepsal do srdce Božím prstem a co oni sami již svým souhlasem spolupodepsali.

Proto když Bůh otevírá knihy v nebi, on se tím dostává do lidských srdcí. Hospodin nepotřebuje fyzické knihy, jaké používáme dnes, protože jeho zákon není fyzický, ale duchovní; zabývá se záležitostmi srdce a mysli, které se projevují v těle.

Bůh nás nemonitoruje proto, aby nás soudil a odsuzoval; s láskou nad námi bdí, každý den na nás myslí a touží nám požehnat. Takto je v jeho srdci uložen onen záznam. Když hřešíme proti Bohu, bereme tamto železné pero, probodáváme Kristův bok a znovu ho křižujeme.

a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. Židům 6:6 

Kristovo srdce se nikdy nezmění v železo, takže pokaždé, když na sebe napíšeme své hříšné skutky a On je nucen být jejich svědkem, probodne ho to silnou bolestí. Je to pokaždé stejné, protože Ježíš se nikdy vůči hříchu nezatvrdí. Až se nakonec setkáme s Kristem tváří v tvář, setkáme se se záznamem, který jsme na něj vepsali - se vším -, a pak se sami rozhodneme, zda nám bude odpuštěno, nebo ne. On se nás zeptá: "Není tu nikdo, kdo by tě odsoudil?". Jaká bude vaše odpověď? Jak se budete soudit, až před ním budete stát a každé slovo, které jste vyřkli, a každá tajná myšlenka, o které jste přemýšleli, bude před vámi zapsána v osobě Krista? Jak budete soudit? Všechno naše zlo, které jsme potlačovali a skrývali, až s ním budeme konfrontováni, přemůže nás? Ježíš nechce, abychom byli v onen poslední den zaskočeni a pohlceni hanbou a vinou; chce, abychom se dnes zbavili úzkosti své duše a nechali se jím uzdravit.

V tomto kontextu náš Stvořitel, který říká, že je láska (1 Jan 4:8), nevede záznamy o našich zlých skutcích, aby nás potrestal.

Láska je trpělivá, dobrotivá je láska, nezávidí, láska se neholedbá, nenadýmá se, nejedná nevhodně, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nepřipočítává [záznam o] zlo.                                    1. Korintským 13:4-5 (SKR)

Jaký je rozdíl mezi vzpomínkami na náš život zapsanými na Ježíšově srdci a záznamem zaznamenaných křivd neboli zla? Záznam, který Ježíš uchovává, je v něm samém; je jeho součástí, protože v Kristu drží pohromadě celé stvoření. (Koloským 1:17). Záznam křivd je něco vnějšího z nás, co necítí bolest, smutek ani ztrátu. Je bezcitný, a proto může tvořit základ bezcitného trestu zahrnujícího smrt. Náš Otec a jeho Syn nevedou žádný bezcitný záznam o našich křivdách, ale naopak, Kristovo srdce má tento záznam vepsaný do Jeho samotné bytosti.

Tento princip je popsán ve vidění v 5. kapitole knihy Zjevení o svitku, který nikdo nedokázal otevřít.

A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“  Zjevení 5:9-10

Kristus je hoden otevřít svitek našich lidských dějin, protože byl za nás zabit a kráčel s námi v našem trpícím lidství. 

Ti, kdo uctívají boha, který si tvoří seznamy a dvakrát kontroluje, zda jsme zlobili, nebo byli hodní, uctívají boha sledování (např. policejního), soudu a smrti. To není ten Bůh Ježíše Krista, který si proti nám nic takového nevede. Až se setkáme se svým Stvořitelem a přijdeme do přítomnosti Toho, který nosí ve svém srdci všechny vzpomínky na náš život, budeme tázáni: "Není tu nikdo, kdo by tě za tohle odsoudil?" Jak odpovíte a co budete soudit?

pokračování zde