Zpráva ze Srbska a České republiky

Vytvořeno Srp 18, 2017 Od Danutasn Brown v Svědectví a příběhy

Zdravíme všechny z Brna, druhého největšího města v České republice. Dnes je náš poslední celý den před tím, než nás Jiří - náš místní laskavý zprostředkovatel vezme na krátkou prohlídku Prahy. Dříve ale, než vás budeme informovat o České republice, rychle projdu tím, co se událo v Srbsku.

SRBSKO

Byli jsme ubytováni v bytě Borise a Carol v srbském městě Zrenjaninu, které je asi hodinu severně od hlavního města Bělehradu. Oni mají dvě děti, 5-letou dceru Sáru a 2-letého chlapce jménem Martin. Carol právě také čeká své třetí dítě. Boris přijal Ježíše, když mu bylo 18 let, a dokud nebyl z církve vyloučen před pár lety, pracoval od svých 18 let jako biblický pracovník pro adventistickou církev (nyní je mu 41 let). Za ta léta přivedl mnoho lidí ke Kristu a k adventistické pravdě a tím, že žije ve Zrenjaninu celý život, zná mnoho lidí v tomto městě se 120 000 obyvateli. V jeho domovském sboru je mnoho lidí, se kterými studoval a kterým pomáhal s obrácením.

Prosím, modlete se za Borise, protože má hemofilii a při chůzi také kulhá kvůli vážným kloubním problémům ze svých mladých let. On přijal víru v Otce-Syna v roce 2000, čili jak se zdá, tak toto poselství přišlo do Srbska velmi brzy (všiml jsem si, že srbština je jeden z prvních jazyků vůbec pro titulky k videím Waltera Veitha, takže v Srbsku jsou opravdu napřed). Zdá se však, že mnozí z nich nemají jasné pochopení poselství roku 1888, bez něhož se poselství Otec-Syn může stát "proti-trojičním" poselstvím, které lidi dohání k šílenství proti adventistické církvi - naprosto tu neexistuje žádné chápání pokání na úrovni společenské (resp. společnosti). Co shledávám zajímavé je to, že v Bulharsku existuje mnoho překladů knih Roberta Wielanda - v zemi, kde agresivní proticírkevní postoj nechtěl přijmout, aby nám umožnil proniknout s naším materiálem, aniž bychom museli soutěžit s ostatními služebnostmi podporující Božství (Godhead). Nejsem si jistý, zda je to pravda i v případě Srbska, kde se mnozí hádají o status a zdánlivě se chtějí stát služebníky a nedokáží vejít do jednoty. V Srbsku mnoho z těch, kteří jsou netrojiční se stali liberálnějšími/ležérními ohledně standardů a Boris je v této oblasti těžce napadán, protože je považován za příliš konzervativního.

Přesto kvůli dlouholeté službě v církvi a brzkému přijetí pravdy má Boris v Srbsku velký respekt. Řekl nám, jak se setkal s jistou ruskou adventistickou organizací, která má od 1. světové války kořeny podobné těm jaké má Reformní hnutí; oni pocházejí z díla Vladimíra Šelkova. Od svého uvěznění v roce 1931 Šelkov téměř celý svůj život strávil ve vězení a pracovních táborech, než ve svých 83 letech zemřel v pracovním táboře v roce 1980 v Jakutsku na Sibiři (viz Wikipedia). Zajímavá to historie. Boris nám řekl, že tato skupina je i doposud ne-trojiční a má pár dobrých aspektů, ale stala se velmi zákonickou ohledně svých vlastních církevních obřadů. Například, oni začínají sobotu hodinu před západem slunce, kdybyste to totiž udělali později, tak byste byli vyloučeni. Také všichni kromě nich samých - jsou Babylonem… a přesto pití sodovky je podle nich v pořádku. Doufám, že dojde k navázání kontaktů a ke sdílení pravdy s těmito Rusy (myslím, že jsou nazýváni "Praví a svobodní adventisté sedmého dne"), obzvláště materiál typu Charakter Boží / Služba smrti, který je stavěn z roku 1888 neboli roku, který Bůh určil, aby požehnal konzervativnímu adventismu.

Adrian měl také příležitost setkat se s jistým srbským adventistickým vedoucím, který přijal pravdu o Jednom Bohu a Jeho Synu, a který je stále v církvi, ale je pod velkým tlakem, aby se zařadil do hlavního proudu. On popisoval, že mu bylo řečeno, aby prováděl křty dříve, než on usoudí, zdali jsou křtěnci připraveni a také jak se pokoušejí kontrolovat jeho kázání. Řekl, že si přečetl všechny Adrianovy knihy v srbštině a byl nadšen, že některé z nich existují i v ruštině, protože ovládá také ruštinu. Prosím, modlete se za něj.

V Srbsku jsme strávili většinu času procházením novějšího materiálu, abychom podepřeli Borisovo chápání Zrcadla ("jak soudíte, tak budete souzeni" Matouš 7:2), Božího charakteru a svátků (obzvláště se mu líbily pasáže v Exodu 5:1 a Žalmu 81, že totiž i Josef dodržoval Svátky) a mohl je tak vyučovat i ostatním. Že měl Adriana k dispozici, to pomohlo, aby mohl klást otázky a prorazit si tak cestu. Jak jeho manželka, tak i sousedka Jasmína, spoluvěřící, povzbuzují Borise, aby sám začal nahrávat videa, a také my se modlíme za to, aby to dokázal.

---

ČESKÁ REPUBLIKA

Poté jsme z Bělehradu odletěli do Vídně, kde nás nabral bratr Jiří. Zde v Brně Jiří pracuje jako technik (myslím, že v práci se zabývá laserovými snímači nebo detektory pohybu), který vstoupil do adventistické církve před 3-4 lety. Stejně jako mnozí, po dlouhých letech hledání pravdy, on narazil na videa Waltera Vietha a uvěřil. Později byl usvědčen poselstvím o Otci-Synu, spolu s několika dalšími členy jeho sboru - konkrétně několika staršími dámami, které se účastnily přednášek v našem hotelu.

Brno se nachází na Moravě, jež je mezi anglicky mluvícími protestanty proslulá kvůli misionářům, kteří velmi ovlivnili Johna Wesleyho. Oni mají kořeny v Janu Husovi (Čechovi, který je ze sousední oblasti uvnitř dnešní České republiky) a jejich nejslavnější člen, přinejmenším z důvodu seznámení se, je hrabě Zinzendorf, pietista, který se setkal s moravským "ostatkem / skrytým semenem" a pomohl zapálit jiskru oživení v polovině 17. století. Na cestě z Vídně do Brna Jiří také poukázal na starou zříceninu hradu v dálce, kde se datují počátky Huteritů, skupiny podobné Amišům nebo Menonitům.

Poté, co objevil pravdu o Otci-Synu, Jiří je v kontaktu s Adrianem teprve od prosince 2016 a přesto je udivující, kolik práce za tak krátký čas bylo dosaženo od této doby. Byli jsme ohromeni, že jsme viděli 10 přeložených různých brožurek a další tři, které vyžadují jen pár korekcí navíc. 13 brožur jenom v tomto roce! Navíc Jiří zorganizoval tato setkání a přinesl si kameru, aby byly na záznamu, stejně jako to, že fungoval jako překladatel. Za setkání během čtyř dnů jsme pravděpodobně udělali 15 a víc přednášek. Chvála Bohu! Doufáme, že záznamy budou moci spatřit mnozí v České republice spolu s bratrským národem Slováků.

Jiří nám řekl, že existuje slovenská skupinka, která přeložila materiál od Paula Penna, což mu pomohlo a on se s tím sdílí. Doufá, že s nimi se v budoucnu zkontaktuje. Na schůzkách se zúčastnilo dalších 7 lidí, přičemž 3 dámy, které byly nadšené a navštívily všechny přednášky (ostatní museli chodit do práce) - sestra V. byla jediná další osoba kromě Jiřího, která uměla anglicky, a ty dvě další sestry neuměly. Jedna z těchto dam má do jednoho ze slovanského národů provdánu jednu z dcer, která pomáhá překládat Adrianův materiál a je tímto poselstvím velice nadšená; brzy bude Adrian asi muset hovořit i tam! Překládají tedy také ze srbštiny do češtiny.

Uskutečnili jsme schůzky o mnoha obvyklých tématech, ale nové přednášky, které byly předmětem zájmu, byly kázání o "Ohni" v Bibli, konkrétně duchovním ohni (zde je nezbytné studium Písma) a "Trest za hřích", které si dámy zamilovaly. Ony dostávaly stále více nadšení, jak jsme pokračovali v přednáškách, zasypávajíc Adriana mnoha otázkami a komentáři a důkladně tak otestovaly překladatelské schopnosti Jiřího. Byli jsme nadšeni radostí z odezvy na kázání o "službě smrti" a zákonu jako o zrcadle ("Ti, kdo rádi vychvalují svou svatost, by se měli zahledět do zrcadla Božího zákona. Jakmile poznají jeho dalekosáhlé požadavky a pochopí, že posuzuje i nejniternější myšlenky a úmysly, přestanou se pyšnit svou bezhříšností." Skutky apoštolů 562, AA 562). "Tohle je doslova revoluce v tom, jak porozumět Bibli!" řekla jedna z přítomných dam. Amen, toto je přesně i moje myšlenka a vpravdě děkuji Bohu, že nám dal více světla tím, že nám vysvětluje tyto obtížné otázky ohledně Božích příkazů k zabíjení. Adrian šel přímo do 1 Samuelovy 15:2-3 k Božímu příkazu zabít všechny, včetně dětí, ukazujíc, jak to vykopává ven naši hluboce zakořeněnou potřebu dělat takovéto věci a tímto způsobem je odzrcadlit zpět k nám. Tyto dámy to pochopily - Bůh je světlo a v Něm není vůbec žádná temnota. Bůh důsledně nabízel Izraelitům milost ve Starém Zákonu a nabídl jim, aby vstoupili do nové smlouvy, ale oni vytrvale odmítali, důsledky čehož vedly k ještě hroznějším následkům, které znamenaly ještě víc strašnějších příkazů, které přicházely od Boha skrze toto zrcadlo.

Dnes se Kristus smutně dívá na ty, jejichž charakter On bude muset nakonec odmítnout. Nafoukaní soběstačností, oni měli všechnu naději, že s jejich dušemi bude vše v pořádku. Najednou jim zrcadlo odhaluje zlo, které jejich srdce praktikuje, a současně jim ukazuje, že je nemožná reforma. Byla učiněna všechna snaha, aby je přivedla k pokání. Ale oni se vztekali slovy vzdoru a odmítli pokořit svá srdce. Nyní je slyšet hořké bědování: "Žatva pominula, léto končí a moje duše není spasena." Lt 147, 1903

Naše přednášky probíhaly v hotelovém salónku v prvním patře. Během volného času jsme měli příležitost chodit do přírody kolem nás a z okna našeho pokoje máme překrásný výhled na město. Chválíme Boha za to, protože přivedl lidi, kteří se tomuto dílu oddaně věnují a kteří si tohoto poselství váží. Doufáme, že toto poselství může přinést mnoho požehnání lidem v České republice.

Zítra míříme do Prahy, kde doufáme, že si prohlédneme protestantská místa v tomto městě. Mám rád toto město a již dříve jsem navštívil Betlémskou kapli, kde působil Jan Hus. 6. červenec je den Jana Husa, státní svátek v České republice, který připomíná jeho mučednictví. Bylo mu pouhých 46 let, když zemřel. Zde končím svou zprávu jeho posledními slovy, než umřel na hranici, která jak sám cítím, jsou přiměřená, vzhledem k tomu, jak hluboce jsme nesprávně porozuměli evangeliu, nesprávně vykreslili charakter Boha a proto tak postrádáme víru:

„Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi!“