Učinil Bůh lidi němými, hluchými, slepými atd.?

(2. Mojžíšova 4:11; Jan 9:2-4) Učinil Bůh lidi němými, hluchými, slepými atd.?

Vydáno původně 20. března, 2023 Kevinem J. Mullinsem v sekci Otázky týkající se Božího charakteru

„Kdo dal člověku ústa?" odpověděl mu Hospodin. "Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin?“ (2. Mojžíšova 4:11; B21)

Jeho učedníci se ho zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. (Jan 9:2-4; B21)

Exodus 4:11

Povrchní výklad může (a taky to činí) vést k tomu, že se lidé domnívají, že Bůh říká, že tvoří lidi němé, hluché a slepé. Nabízí se odpověď, že protože Bůh je láska, záměrně stvořil některé lidi právě takto, a to za zvláštním účelem. Takto to překládá český ekumenický překlad:

„Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?“

A zde je Hejčlův překlad:

„Tu mu pravil Hospodin: Kdo stvořil ústa člověkova? Nebo kdo učinil němého a hluchého, vidoucího a slepého? Zdaž ne já?“

Dokážete vidět rozdíl mezi těmito dvěma výše uvedenými překlady z CEP? Český ekumenický překlad (a jiné, včetně překladu studijního) jednoduše říká, že Bůh činí (dokonce působí) němé, hluché a slepé. Tyto dva další překlady (a jim podobné) říkají, že Bůh je (může) učiní němými, hluchými a slepými. Pravda je taková, že Bůh sice tvoří lidi, kteří jsou němí, hluší a slepí, ale nečiní je němými, hluchými a slepými. Vidíte ten rozdíl?

Řekněme, že jste si v obchodě Apple koupili nový iPhone. Když přijdete domů, otevřete krabici a zjistíte, že obrazovka je naprasklá. Jeli byste zpět do Apple obchodu a obvinili je, že záměrně vyrobili telefon s prasklým displejem? Samozřejmě že ne. Výrobci pro společnost Apple sice telefon vyrobili, ale nevyrobili ho s prasklou obrazovkou. Něco se s telefonem stalo během přepravy do místního obchodu.

Totéž se děje s Božím stvořením. Bůh je sice dokonalý Stvořitel, ale přítomnost hříchu v tomto světě má na jeho záměr negativní vliv. Například po Adamově hříchu Bůh řekl:

„… země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny.“ (Genesis 3:17, 18; B21)

Před hříchem Bůh stvořil zemi, ale po hříchu se stala prokletou a nevytvářela dokonalou vegetaci jako před hříchem. Neboli Bůh stvořil zemi, jež se později stala prokletou (zlořečenou), ale Bůh nestvořil zemi prokletou.

V podobenství o pšenici a koukolu (Matouš 13:24-30) Ježíš mluví o „člověku, který na svém poli zasel dobré semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel.“ Když viděl, že na poli roste samý koukol, zeptal se služebník toho muže, protože věděl, že jeho pán seje jen dobré semeno, odkud se ten koukol vzal. Pán odpověděl: "To udělal nepřítel." Je to nepřítel (satan), kdo znečistil Boží dokonalý plán na Boží stvoření tím, že do něj vnesl ničivé účinky hříchu.

„Zem chřadne, uvadá, celý svět vadne vyčerpán, vyčerpán je i výkvět národa. Země je poskvrněna svými obyvateli; neboť překročili zákony, na ustanovení nedbali a věčnou smlouvu zrušili. To proto zemi hltá prokletí a její obyvatelé pykají; obyvatelé země mizejí, zbývají už jen nemnozí.“ (Izajáš 24:4-6)

Ale co například to, co Bůh řekl Evě:

„Ženě řekl: "Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet." (1. Mojžíšova 3:16; překlad B21)

Zde to zní, jako by Bůh přímo trestal Evu za hřích, který jí způsobil silné bolesti při porodu. To je však třeba chápat v povolujícím smyslu, nikoli ve smyslu příčinném. Jak jste se dozvěděli (nebo se dozvíte) při čtení článků na tomto webu, v celém Písmu čteme zvláštní výroky, jako že Bůh zatvrzuje srdce (2. Mojžíšova 7:3), že sesílá zlé duchy (Soudců 9:23; 1. Samuelova 16:14), ničí životy (1. Mojžíšova 6:7; 1. Korintským 3:17) a sesílá silné bludy (2. Tesalonickým 2:11). To všechno jsou idiomatické hebrejské výrazy, kde se říká, že Bůh "činí" to, co neochotně "dovolí", aby bylo učiněno. Bůh dovoluje silné porodní bolesti, ale nezpůsobuje je. Stejně tak Bůh dopouští různé handicapy a poruchy, které jsou v rozporu s Jeho konečným záměrem, jako je němota, hluchota, závislosti, poruchy růstu, extrémní fobie, homosexuální sklony, poruchy učení, duševní choroby a slepota (atd.) - ale On je nezpůsobuje.

„Každé dobré dání a dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není změny ani stínu z odvrácení.“ (Jakub 1:17, Žilka)

Na tuto zásadu si vzpomeňte, až se v Písmu setkáte s výroky, které hovoří o neštěstích jako o přímém následku hříchu, např.:

„Hospodin tě raní egyptskými vředy, nádory, svrabem a prašivinou, z nichž se nikdy nevyléčíš. Hospodin tě raní šílenstvím, slepotou a pomatením mysli. I v poledne budeš tápat jako slepec v temnotách. Tvé snažení nebude mít úspěch, po všechny dny budeš jen utiskován a vykořisťován a nebude, kdo by tě zachránil.“ (Deuteronomium 28:27-29)

Opravdu těm lidem Bůh způsobuje nemoci a postižení, nebo je neochotně dopouští, protože jim kvůli jejich porušení nemohl zabránit a oni sklidili, co sami zaseli?

„Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí!“ (Přísloví 1:29-31)

Bůh NIKDY nezasahuje do svobodné volby člověka odmítnout Boží ochranu. Díky své dokonalé moudrosti musí Bůh neochotně dovolit nepříteli, aby vykonal své ničivé dílo. Bůh musí dovolit, aby se hřích zvětšoval, abychom jej uviděli, uznali, vyznali a byli od něj očištěni.

„Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.“ (Římanům 8:18-23)

Vraťme se k naší diskusi o Exodu 4:11. Ray Foucher píše tohle:

"Bůh nese odpovědnost za to, že lidi stvořil, ale ne za to, že je učinil slepé atd. - to je dílo nepřítele.

Důležitý je kontext této pasáže [Exodus 4:11]. Mojžíš se snažil, aby byl zproštěn Božího úkolu, který mu byl uložen, totiž požádat faraona o propuštění Izraelitů z otroctví. Mojžíšova odpověď zněla:

„…Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk - ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!" (Ex 4:10)

V Exodu 4:11 Bůh samozřejmě kontruje Mojžíšovu výmluvu, když říká, že stvořil všechny lidi a že je schopen překonat takové vady, a pak navrhuje, jak se vypořádá s vadou, kterou Mojžíš uváděl jako výmluvu - a to Mojžíš nebyl ani němý. Jeho otázku Mojžíšovi lze chápat jako řečnickou otázku. Odpovědí je, že na prvním místě, pokud Bůh dokázal lidi stvořit, pak by mohl jistě napravit i případné vady a umožnit jim plnohodnotně fungovat." (Ray Foucher, characterofgod.org)

Jan 9:2-4

„Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ (Jan 9:2-4; B21)

Nejprve si všimněte, že to není hřích toho člověka ani jeho rodičů, co způsobilo, že oslepl. To znamená, že jeho slepota nebyla přímým trestem od Boha kvůli jeho (nebo jeho rodičů) praktikování hříchu. Pokud se však ten muž narodil slepý, proč by se učedníci ptali, zda jeho slepota byla způsobena nějakým hříchem, který spáchal? Nuže, ačkoli zde nejsme schopni znát myšlenky učedníků, oni klidně mohli věřit v tehdy populární učení zvané převtělování duší. Adam Clarke vysvětluje:

"Zdá se, že učení o převtělování duší bylo jedním z článků víry farizeů a bylo dosti rozšířené jak mezi Řeky, tak mezi Asiaty. Pýthagorejci věřili, že duše lidí jsou posílány do jiných těl za trest za nějaký hřích, který spáchali v předexistenčním stavu. Zdá se, že na tom byla založena otázka učedníků k našemu Pánu. Zhřešil tento člověk v předexistenčním stavu, že je v tomto těle potrestán slepotou? Nebo se jeho rodiče dopustili nějakého hříchu, za který jsou takto postiženi na svém potomstvu?" (Clarke's Commentary on the Whole Bible, Jan 9:2).

Mnohá východní náboženství mají podobnou myšlenku jako stěhování duší nebo variantu reinkarnace, kdy se věří, že některé potíže v tomto životě jsou způsobeny událostí v minulém životě nebo událostí, která se stala duši v duchovním světě předtím, než se narodila jako člověk.

V každém případě Ježíš odmítl obě tvrzení (že slepotu muže způsobili jeho rodiče nebo on sám). V první části tohoto článku jsme se dozvěděli, že na zemi a její obyvatele působí obecně přítomnost hříchu. Hřích je jakási znečišťující látka (virus), která působí jako chemická a biologická válka ze strany nepřítele.

V anglickém New King James překladu (a dalších) [to je případ i našeho BKR] se píše, jako by Bůh záměrně stvořil tohoto muže slepého, aby se ukázaly Boží skutky, až ho Ježíš přijde uzdravit (což Kristus učiní v 6. verši). Proč je slepý? Aby "na něm byly zjeveny Boží skutky".

Problém spočívá v tečce za slovem „na něm (BKR)“. V řečtině neexistuje žádné pravidlo, které by určovalo, jaká interpunkce se vkládá při překladu do češtiny, a většina překladatelů vkládá tečku za slovo "na něm". Tím se však Ježíšův myšlenkový pochod vlastně zastaví příliš brzy, takže to vyznívá, jako by slepota toho muže byla dílem Boha na něm. Věta by místo toho měla obsahovat čárku (nebo středník), která by umožnila pokračovat v toku toho, co Ježíš říkal. Podívejte se na to:

„Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm, jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest.“

V tomto znění je to uvedeno v anglickém doslovném standardním překladu (Literal Standard Version):

"Ježíš odpověděl: 'Ani tento nezhřešil, ani jeho rodiče, ale aby se na něm zjevily Boží skutky; je třeba, abych konal skutky toho, který mě poslal, dokud je den...'" (Jan 9:3, 4; Literal Standard Version)

Jinými slovy, „aby se na něm zjevily Boží skutky, je třeba, abych já konal skutky toho, který mě poslal“. To bylo Ježíšovo poslání - konat skutky svého Otce. Ježíš řekl:

„Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky.“ (Jan 14:10, NBK).

A Ježíš, Mesiáš, byl poslán, aby uzdravoval (Lk 4:18.19).

V některých anglických překladech Jana 9:4 je místo "já" uvedeno "my" - "Dokud je den, musíme konat skutky toho, který mě poslal" (Berean Standard Bible). Vše záleží na tom, který řecký rukopis je pro daný překlad použit. Slovo "my" nemusí nutně znamenat, že je to špatně. V 5. verši Ježíš říká:

"Dokud jsem na světě, jsem světlo světa."

To je pravda. V Matoušově evangeliu 5:14 Ježíš říká: "Vy [jeho následovníci] jste světlo světa". V Janově evangeliu 14:12 pak říká:

„Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo věří ve mne, i on sám bude činiti skutky, které já činím, ano ještě větší bude činiti. Neboť já jdu k Otci“.

My tedy skrze přítomnost Kristova Ducha budeme pokračovat v Božích skutcích. I učedníci uzdravovali lidi (Sk 3:1-10).

Opět tedy, nejde o to, že by Bůh úmyslně stvořil člověka slepého, ale o to, že dovolil, aby ten muž zůstal slepý, dokud ho Ježíš nepřišel uzdravit, což dokazuje skutky Boha, který touží uzdravovat a obnovovat a zvrátit prokletí nepřítele, který přichází, aby "kradl, zabíjel a ničil" (Jan 10:10). Ne každý z nás vykoná fyzické uzdravení, ale jak nepřítel mrzačí a ochromuje Boží stvoření (fyzicky i duševně), zjevují se Boží skutky, jak

„slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium“ (Mt 11:5).

To co Ježíš chce nejvíc, je napravit naše nesprávné představy o Bohu, abychom se s Ním smířili a získali věčný život - to je totiž jediný pravý a konečný způsob, jak překonat bolest a utrpení tohoto hříšného světa, a veškeré to uzdravení nám má pomoci tomu uvěřit.