Tříbení

Milé sestry, milí bratři v Pánu Ježíši Kristu.

Často se ptáme jeden druhého, co se to s námi děje? Nepoznáváme

některé bratry a sestry v církvi, když s nimi mluvíme o vážných tématech. Mnozí naše názory zesměšňují, někdy i hrubě napadají. Někteří jsou za své názory o Bohu dáváni do kázně, jiní jsou za ně vylučováni ze společenství a někteří raději sami opouštějí členství v církvi. A já se ptám. Děje se něco neobvyklého? Něco, s čím ani Bůh nepočítal a co se mu vymklo z rukou? Pojďme se podívat co o tomto dnešním dění v církvi bylo zjeveno služebnici Páně Ellen Whiteové. Budu číst z Raných spisů str. 269-273.

Viděla jsem, jak někteří v silné víře a v srdcervoucích voláních vysílali své úpěnlivé prosby k Bohu. Jejich obličeje byly bledé a vyznačovaly se hlubokou úzkostí, a bylo vidět, že bojují velký vnitřní boj. Přitom se na jejich obličejích zračila odhodlanost a velká vážnost. Na čele jim vyvstávaly velké krůpěje potu. Chvílemi se jejich tváře rozzářily, když pocítili, že Bůh má v nich zalíbení, ale vzápětí se na nich znovu objevil onen slavnostní, vážný a úzkostlivý výraz.

Obklopovali je zlí andělé a svírali je temnotou, která jim měla zakrýt pohled na Pána Ježíše, aby jejich oči hleděly do tmy, která je obklopovala, a tím způsobem aby pozbyli důvěru v Boha a reptali proti Němu. Jejich jediným bezpečím bylo, upírat své oči stále vzhůru. Boží andělé bděli nad Jeho lidem, a když se tyto vroucí duše ocitly ve zhoubném vlivu zlých andělů, nebeští andělé stále mávali svými křídly, aby rozptylovali tmu. 

Když tito modlitebníci pokračovali ve svém opravdovém volání, ozařovaly je chvílemi paprsky světla od Pána Ježíše, aby povzbudily jejich srdce a vyjasnily jejich obličeje. Viděla jsem, že někteří se nezúčastnili těchto vroucích modliteb. Ani nebylo na nich vidět žádnou úzkost. Vypadali duchovně lhostejní a bezstarostní. Nebránili se tmě kolem sebe, takže jí byli úplně zahaleni. Boží andělé je opustili a šli na pomoc těm, kteří se tak opravdově modlili. Viděla jsem, jak spěchají k těm, kteří zápasili ze všech sil, aby se ubránili zlým andělům a svou pomoc hledali v tom, že nepřestávali vytrvale vzývat Pána. Andělé opustili ty, kteří se nesnažili sami o pomoc, a pak jsem je již neviděla. EW 269-270.

Přemýšlím, proč se někteří tak usilovně modlili a někteří byli lhostejní. Jsou to lidé z jednoho společenství, z jedné církve, takže by měli být i všichni stejně horliví. Potom mi vyvstaly na mysli verše, kde Ježíš napomíná členy církve Laodicejské. 

¹⁵“Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ¹⁶Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. ¹⁷Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ Zj. 3:15-17. 

Potom Ježíš ke stejným lidem, které napomíná, volá všechny, aby uposlechli jeho radu. 

¹⁸„Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. ¹⁹Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. ²⁰Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. ²¹Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. ²²Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím." Zj. 3:18-22. 

Je možné, že ti, které Ellen ve svém vidění viděla jako lhostejné, byli ti, kteří neuposlechli tu dobrou Ježíšovu radu a zůstali vlažní s tím vědomím, že oni všechno už ví a nic nepotřebují? Čtěme dál, co viděla sestra Whiteová:

Tázala jsem se, jaký význam má toto tříbení, jehož jsem byla svědkem a bylo mi ukázáno, že bude vyvoláno přímým svědectvím Věrného Svědka k církvi laodicejské. Ono bude účinkovat na srdce toho, kdo je přijme a přivede jej k tomu, aby vyzdvihl korouhev, a zvěstoval přímou pravdu. Někteří však toto přímé svědectví nesnesou, postaví se proti němu a tak vznikne tříbení mezi lidem Božím.

Viděla jsem, že tomuto svědectví Věrného Svědka se nevěnuje pozornost ani z poloviny. Toto slavnostní svědectví, na němž závisí osud církve, je oceňováno jen povrchně nebo dokonce úplně přehlíženo. Toto svědectví však musí vyvolat hluboké pokání. Všichni, kteří je opravdově přijmou, budou mu poslušni a budou očištěni. EW 270.

Takže hluboké pokání dostane Boží lid z vlažnosti. A jak na to reaguje Pán? 

Anděl pravil: "Dobře poslouchej!" A brzo jsem slyšela hlas, připomínající zvuk mnoha hudebních nástrojů, které všechny zněly lahodně a v dokonalém souzvuku. Tento hlas byl krásnější než všechna hudba, kterou jsem kdy slyšela, a mně se zdálo, že je plný milosrdenství, soucitu a svaté povznášející radosti. Rozechvíval celým mým nitrem. Anděl pravil: "Pohleď sem!" Potom byla moje pozornost obrácena na zástup lidí, který jsem již dříve viděla a který byl mocně tříben. Byli mi ukázáni ti, které jsem předtím viděla, jak pláčí a modlí se ve své duševní úzkosti. Počet ochraňujících andělů, kteří byli kolem nich, se zdvojnásobil a oni, oděni od hlavy až k patě, se pohybovali v dokonalém pořádku jako nějaký vojenský oddíl. Výraz jejich obličejů svědčil o tuhém zápase a smrtelné úzkosti, kterou prošli. A přesto, že jejich tváře jevily známky velké duševní úzkosti, nyní zářily světlem a slávou nebes. Dosáhli vítězství a to je naplnilo pocitem nesmírné vděčnosti a posvátné radosti. EW 270-271.

Takže Pán nenechá tyto zarmoucené, činící pokání, bez pomoci. On vyšle zachraňující anděly, aby je posilovali a utvrzovali v tom, že jdou správně. Ale co se bude dít s těmi druhými? Čtěme dál.

Počet lidí v tomto zástupu se zmenšil. Někteří byli vytříbeni a ponecháni svému osudu vedle cesty. Bezstarostní a lhostejní, kteří se nepřipojili k těm, jež si tolik vážili vítězství a spasení, že o ně vytrvale prosili a trpěli duševní úzkostí, ti vítězství nedosáhli a byli zanecháni vzadu v temnotách. Na jejich místo okamžitě přišli jiní, kteří se chopili pravdy a zaplnili řady. Zlí andělé sice nepřestávali na ně dotírat, ale už neměli nad nimi moc. EW 271. 

Vzpomínáte si, jak třetí anděl, posílen čtvrtým andělem volal? 

⁴"Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.“ Zj. 18:4.

A zde čteme, že na místa těch, kteří odpadli, přišli jiní, kteří zaujali jejich místa. Věřím, že to byli právě ti, kteří zareagovali na hlasité volání třetího anděla a vyšli a přidali se k těm věrným, činícím pokání. Ellen Whiteová dále píše. Slyšela jsem, jak ti, kteří měli na sobě oděni, s velkou mocí zvěstovali pravdu, a jak tato pravda účinkovala. Mnozí byli svázáni; některé ženy svými muži a některé děti svými rodiči. Ti opravdoví, kterým bylo zabraňováno, aby nemohli slyšet pravdu, se jí nyní chopili. Přestali se bát svých příbuzných a pravda jim byla dražší a cennější než život. Na mou otázku, co tuto změnu způsobilo, odpověděl jeden z andělů: "Je to pozdní déšť, neboli občerstvení od tváři Páně, hlasité volání třetího anděla."

Tyto vyvolené provázela veliká moc. "Podívej se", řekl anděl. Moje pozornost byla obrácena na bezbožné, neboli nevěřící. Vládlo mezi nimi veliké vzrušení, protože horlivost a moc Božího lidu je vyburcovala a rozzuřila. Všude kolem zavládl zmatek. Potom jsem viděla, jak se dělala opatření proti tomu zástupu, jenž měl světlo a Boží moc. Tma kolem nich houstla, oni však stáli pevně, důvěřovali Bohu a byli Jim uznáni. Viděla jsem, že byli v těžkostech. Potom jsem slyšela, jak horlivě volali k Bohu a jejich volání neustávalo ani v noci: "Staň se Tvá vůle, Bože! Jestliže by bylo tím Tvé jméno oslaveno, připrav pro svůj lid nějaké východisko. Vysvoboď nás od pohanů, kteří nás obklopují a ukládají nám o život. Tvé rámě nám však může přinést vysvobození." Toto je všechno, co mi z jejich slov zůstalo v paměti. Zdálo se mi, že všichni jsou hluboce přesvědčeni o své nehodnosti a cele se poddávají Boží vůli. Podobně jako kdysi Jákob, každá duše bez výjimky zápasila v modlitbě s Bohem o vysvobození. EW 271-272.

Myslím, že Ellen zde viděla, jak se naplňuje proroctví z Lukášova evangelia. 

⁷Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? ⁸Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane." Luk. 18:7-8.

A skutečně:

Brzy nato, když začali tak naléhavě volat, byli andělé naplněni soucitem a chtěli jim přispěchat na pomoc. Ale vysoký anděl, udělující rozkazy, jim to nedovolil. Řekl jim: "Ještě se nenaplnila vůle Boží. Musí vypít kalich, musí být pokřtěni křtem."

Brzy jsem slyšela Boží hlas, který otřásal nebem a zemí. Nastalo veliké zemětřesení. Všude kolem se zřítily budovy. Potom jsem slyšela jásavý, zvučný, melodický a hlasitý jásot vítězství. A když jsem pohlédla na zástup, který byl ještě před chvíli v takové nesnázi a soužení, viděla jsem, že jeho zajetí skončilo. Osvítilo je nádherné světlo, které jim propůjčilo nevídanou krásu. Všechny stopy starosti a únavy zmizely, a z jejich tváře zářilo zdraví a krása. Jejich nepřátelé - ti pohané, kteří byli kolem nich - padli na zem jako mrtví. Nemohli snést světlo, které teď obklopovalo vysvobozené svaté. Toto světlo a sláva zůstaly na nich až do chvíle, kdy se objevil Pán Ježíš na nebeských oblacích. Pak byl tento zástup věrných a zkoušených v jediném okamžiku proměněn "od slávy v slávu". Hroby se otevíraly, vycházeli z nich svatí, oblečeni v nesmrtelnost a volali: "Vítězství nad smrtí a nad hrobem!" A pak byli společně s žijícími svatými vyzdviženi do oblaků vstříc svému Pánu a každý z těch nesmrtelných provolával z plna hrdla vítězství a slávu. Jejich volání znělo jako hudba. EW 272-273.

Vítězství je tedy pro ty, kdo vytrvají až do konce, jak to říká Matoušovo i Markovo evangelium.

²²Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Mat. 10:22.

13  Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Mat. 24:13.

13  Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Mar. 13:13.

Amen.