Svátky osvěžení, od Boha

originál článku zde

Na téma Božích slavností (Pro bratra Edmona)

V Leviticu 23 se píše:

"Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky,^t1 které budete svolávat, svatá shromáždění -- to jsou mé svátky:^t1  

^t1 h.: určené časy (srv. v.  Lv.23:4;  Gn.18:14); tak i dále mnohokrát v StS -  Nu.15:3;  1Pa.23:31;  2Pa.2:3;  Ezd.3:5;  Pl.1:4;  Ez.44:24 [vedle vlastního h. výrazu pro svátek - hag ( Lv.23:6;  Oz.2:13)]:" ([CSP] Lv 23:2)

Jaký je ten první svátek? Sobota!

„Šest dní se bude vykonávat zaměstnání a v den sedmý bude sobota odpočívání …“ (3. Mojžíšova 23: 3 [Pavlik_CZ])

Sobota (šabat) je tedy svátkem. Dodržujeme svátek šabatu, i když nechodíme do Jeruzaléma, neobětujeme zvířata, nemáme kněze atd.

Leviticus 23 pokračuje dalšími svátky. Proč bychom neměli zachovávat i ty?

------

Lidé říkají, že je to proto, neboť výroční svátky (slavnosti) jsou tzv. ceremoniálním zákonem. Šabat (Sobota) je uvnitř 10-ti přikázání, ale svátky tam nejsou. Ale my již přece zachováváme věci, které se nachází v Mojžíšově zákoně (který byl ve skutečnosti předán od Ježíše Mojžíšovi), že? Ano! Sám Ježíš řekl:

„Miluj svého bližního jako sebe samého“ (Leviticus 19:18)

a

„miluj Hospodina svého Boha z celého svého srdce“ (Deuteronomium 6:5),

která jsou obsažena v Mojžíšově zákonu, nikoli v 10 přikázáních.

Kromě toho dodržujeme zdravotní zákony a desátky, které jsou v knize zákona. Byla Kniha Zákona ve Svatyni svatých? Ano, nacházela se po straně archy (5. Mojžíšova 31:26), vedle 10 přikázání, stejně jako Ježíš sedí po pravici Otce! Stejně jako Kristus přišel zvelebit a objasnit zákon, stejně tak i ten další zákon daný Mojžíšovi vysvětluje Boží zákon:

Bůh se však nespokojil tím, že jim dal předpisy Desatera. Národ již ukázal, jak snadno se nechá svést na scestí, že Bůh ho nemůže ponechat napospas všemu pokušení. Mojžíš dostal rozkaz, aby zapsal práva a zákony, jež Bůh nařídil, v nichž budou přesné pokyny, co se od lidu vyžaduje. Pokyny se týkaly povinnosti člověka k Bohu, člověka k člověku a Hebreje k cizinci a bylo to vlastně rozvedení zásad desatera přikázání, podaných takovým způsobem, aby jim každý porozuměl. Jejich smyslem bylo střežit posvátnost deseti předpisů, vyrytých do kamenných desek. PP 364,1 {PP 266.3}

Pokyny, které dostal Mojžíš pro starověký Izrael, s jejich ostrými a pevnými obrysy, mají být dnes Božím lidem studovány a dodržovány. Bůh si přeje, aby Jeho lid zkoumal tyto lekce a neřídil se vlastním úsudkem a nevytvářel si vlastní plány. “ (Dopis 259, 1903)

V nebi budeme zachovávat novoluní (až uvidíme dorůstající srpek měsíce značící nový měsíc).

A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo, aby se sklánělo přede mnou, praví Hospodin. Iz 66:23 [CSP]

Měsíc na obloze zhruba po dobu 1-3 dnů ztmavne, což symbolizuje Ježíše v hrobce, a poté se znovu objeví, což symbolizuje vzkříšení.

Pavel zachovával Pesach a učil tomu pohanské Filipské konvertity, aby tak činili též:

" Ve Filipech se Pavel zdržel, aby oslavil svátek Pesach. Zůstal tu s ním pouze Lukáš; ostatní členové jeho doprovodu pokračovali dál až do Troady, kde na něj měli počkat. Ze všech křesťanů, kteří se obrátili díky apoštolovu úsilí, byli Filipští nejlaskavější a nejupřímnější, a tak se Pavel těšil ze společenství s nimi a strávil zde osm klidných a šťastných svátečních dní.“ AA 390,4 {PNL 224.2}

Raná církev svátek Pesach dodržovala. Ten problém nebyl, zda jej zachovávat, ale KDY (jej zachovávat). Byla to církev v Římě, jak zahájila svou snahu vládnout ostatním církvím, která změnila datum Pesachu a požadovala jeho připadnutí na neděli a nazvala jej Velikonocemi. Dále tohle využili k prosazení změny šabatu resp. soboty.

Pesach byl každým považován za to, že je KŘESŤANSKÝ:

Polykratés: „Proto neochvějně dodržujeme tento den, nic nepřidáváme, ni ubíráme, neboť v Asii (Malé) velké osobnosti spí, povstanou v den příchodu našeho Pána, když On přijde za velké slávy z nebes a vyhledá všechny svaté. Jako byli Filip… a dvě jeho dcery…(str.507) Je zde také Jan, který spočívá na Pánově hrudi…dále biskup a mučedník Polykarp ve Smyrně, rovněž Theraseas, také biskup a mučedník, z Eumenai … (také) Sagaris, … Papirius, … a Melito … všichni tito dodržovali čtrnáctý den Pesachu, jak káže evangelium, nikdy od něj neuhnuli, ale následovali podle pravidla víry.  A já také, Polykrat, nejmenší z vás všech, žiji podle tradic mých příbuzných a některé z nich následuji. Neb z mé rodiny sedm bylo biskupů a já jsem osmým. Moji příbuzní tento den odvždy dodržovali, když je těsto na kvásek odloženo. Proto, bratři, já, jenž jsem v Pánu žil 65 let, hovořil s bratry ze všech zemí a prostudoval Písmo svaté do posledního písmene, se nebojím hrozby žádné, neboť řekli ti, kdož byli nade mne větším: „Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. “  SDA biblický komentář 9, str. 362.

-----

Existují stanovené časy, kdy máme uctívat, stejně jako existují časy, kdy musíme spát a jíst. Máme ranní a večerní bohoslužby, týdenní bohoslužby, měsíční bohoslužby a také výroční (každoroční) bohoslužby.

Proč tedy míváme bohoslužby (klaníme se) v určitých dobách, kdy nás o to Bůh žádá? Je to proto, že věříme, že musíme dodržovat Jeho zákony, abychom byli spaseni? Jsme spaseni dodržováním šabatu neboli soboty?

Vyučoval Pavel ty pohany, aby Pesach zachovávali, protože byl sám farizeus? Dodržovali všichni učedníci Pesach a ostatní svátky, protože byli Židé? Nebo existuje snad nějaký užitek ve svátcích (a sobotě), který nám chybí, což ranou církev přimělo, aby je zachovávali „podle evangelia?“

Problematika svátků tne přímo do srdce našeho zachovávání šabatu. Proč dodržujeme sobotu? Je to proto, abychom Boha ukonejšili, že pokud to neuděláme, tak nás Bůh potrestá? Je pro nás Sobota břemenem? V tom případě rozhodně nechceme další svátky!

Co je to, co činí šabat (sobotu) svatým? Co dělá jakoukoliv věc svatou? Boží Duch je tím, co dělá věci svatými. Sobota je svatá, protože v ten den je více Ducha svatého než v jiné dny; proto je Sobota více svatá. Totéž platí i pro ostatní svátky. Jsou to časy, které určil Bůh, aby s námi strávil. Modlíme se a prosíme o tzv. pozdní déšť, o více Ducha svatého, když ten déšť byl přímo před námi - v Hospodinových ustanovených časech.

Sk 3:19 Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše.  (Skutky 3:19 [CSP])

Svátkujme tedy, ne se starým kvasem, ani s kvasem zlovůle a podlosti, nýbrž s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. (1. Kor 5:8)

Poté přichází otázka: Jak svátky zachovávat? No, jak zachováváme šabat? Pokud je k dispozici více Ducha, co bychom měli dělat? Co dělal Ježíš? Vidíme, že většina Ježíšových zázraků se udála o sobotách a během svátků. Navrhoval bych tedy, aby svátky sloužily k tomuto:

• Sdílet se s evangeliem, protože to navýšení Ducha dá evangeliu větší přijetí

• Modlit se

• Číst Bibli

• Mít společenství, chválit, zpívat písně, vydávat svědectví

• Žádat o moudrost v otázkách, o kterých si nejsme jisti

• Pomáhat chudým a nemocným a modlit se za ně

• Psát, vytvářet videa atd. pro služebnost

• atd

Existují další přínosy pro zachovávání svátků? Existují přínosy v dodržování zákonů o zdraví? Ano, samozřejmě!

 Mám za to, že dodržování Božích ustanovení má velké výhody:

Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem Hospodin, který tě uzdravuji. (2. Mojžíšova jinak Exodus 15:26 [CSP])

Zachovávejte má ustanovení a nařízení, když je člověk plní, bude skrze ně žít. Já jsem Hospodin.  (Leviticus 18:5 [CSP])

Zachovávejte všechna má ustanovení a všechna má nařízení a plňte je, aby vás nevyvrhla země, do které vás přivádím, abyste v ní sídlili. (3. Mojžíšova neboli Leviticus 20:22 [CSP])

Plňte má ustanovení, má nařízení zachovávejte a plňte je. Tak budete bydlet v zemi v bezpečí. (Leviticus 25:18 [CSP])

Pakliže zachováváme svátky, dovolíme tak Bohu, aby nás více chránil. Chrání nás to před ďáblovými obviněními, že jsme porušovatelé zákona, kteří se chtějí od Boha odloučit. Žijeme v zemích obklopeni lidmi, kteří velmi hřeší, a tento hřích ovlivňuje zemi (viz trny vytvořené Adamovým hříchem; 3. Mojžíšova 18, kde sexuální hřích způsobí, že země nás vyvrhne; kdy zkaženost člověka způsobí potopu atd.). Naše dodržování ustanovení a nařízení přináší zemi mír. Zachováváním svátků ve skutečnosti lidem kolem nás žehnáme.

Kdyby byli bývali Egypťané dovolili Izraelitům zachovat (slavit) svátek, ochránilo by je to před ranami, které přicházely kvůli jejich hříchům.

Potom Mojžíš a Áron předstoupili a řekli faraonovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v pustině slaví svátek. (Exodus 5:1)

Závěrem lze říci, že pokud si myslíte, že náš svět trpí hladem po Duchu Božím, pakliže se cítíte chudí na duchu, máte-li pocit, že potřebujete překonat hřích, potřebujete-li více porozumění, potřebujete-li více odvahy, více ovoce ducha, více síly v modlitbě atd. atd. - to se má ve svátcích nacházet.

Vejděme do svátků podle kalendáře, daného nám adventistickými průkopníky, kteří – aby se dopídili datumu 22. října 1844, což pro ten rok byl svátek Dne smíření – použili kalendář karaitských židů. Ono „půlnoční volání“ předal Samuel Snow, aby získal toto datum, a Ellen Whiteová říká, že to (světlo o půlnočním volání) osvětlí cestu do nebeského města (1 SM 62.1)

"Na těchto výročních shromážděních se při bohoslužbách posilovala srdce starých i mladých a setkání lidí z různých částí země utužovalo svazky, jež je poutaly k Bohu a k sobě navzájem. Jak blahodárně by působilo na lid Boží, kdyby se i v dnešní době konal svátek stánků - radostná připomínka požehnání, jehož se mu dostává od Boha. Jako dítky Izraele oslavovaly osvobození, jež Bůh vybojoval pro jejich otce, a zázračné zachování při životě, když putovaly pouští z Egypta, tak bychom měli i my vděčně vzpomenout různých cest, jež Bůh uvážil, aby nás vyvedl ze světa, z bloudění ve tmách do nádherného světla své milosti a pravdy. PP 540.6

Ti, kdož přebývali daleko od stánku úmluvy, museli každoročně obětovat celý měsíc, aby se mohli zúčastnit výročních slavností. Tento příklad oddanosti měl podtrhnout význam bohoslužeb a nutnost podřízení našich sobeckých, světských zájmů zájmům duchovním a věčným. Zanedbáváme-li možnost scházet se s druhými; abychom se posilovali a povzbuzovali ve službě Bohu, ztrácíme. Pravdy slova Božího pozbývají v naší mysli svou živost a svůj význam. Na naše srdce přestává působit světlo, přestává je oblažovat posvěcující vliv a my duchovně upadáme. Projevuje-li se v našem styku nedostatek účastenství s druhými, pak jako křesťané velice ztrácíme. Kdo se uzavírá sám v sebe, neplní poslání, jež mu Bůh svěřil. Všichni jsme dítkami jednoho Otce a štěstí jednoho každého z nás závisí na druhých. Musíme dbát požadavků Božích i našich bližních. Správným pěstováním sklonu k družnosti v naší povaze vzbudíme v sobě účastenství s našimi bratry a snaha oblažit druhé nám poskytne štěstí a spokojenost. PP 540.7 {PP 404.4}

Svátkujme tedy, a nebojme se to dělat v době, ve které si to Bůh po nás žádá.