Svátek nekvašených chlebů: aneb Chléb života jako náhrada hříchu

Vytvořeno Dub 12, 2020 Od Jiri Sanek v Ustanovení a nařízení

Bezprostředně po Pesachu přichází slavnost, která zobrazuje další krok k naplnění Božího mistrovského plánu. Poté, co nám Bůh odpustil naše hříchy skrze Kristovu oběť, jak pokračujeme ve vyhýbání se hříchu, neboť my musíme i nadále pokračovat v novotě života? Jak žijeme coby Boží vykoupený lid? Odpověď najdeme v pozoruhodné symbolice Svátku nekvašených chlebů.

Když Bůh vysvobodil Izrael z Egypta, On svému lidu řekl: „po sedm dní budete jíst nekvašený chléb“ (Exodus 12:15). Verš 39 dále vysvětluje: „Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené chlebové placky, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu.“ Kvas je činitelem, který - jako třeba kvasnice - způsobuje, že chlebové těsto nakyne. A proces kvašení vyžaduje nějaký čas. Když Izraelci opouštěli Egypt, neměli čas, který by mohli ušetřit, takže pekli a jedli placatý (nenakynutý čili placky) chléb. To, co začalo jako nutnost, pokračovalo celý týden. Bůh tento čas vhodně pojmenoval jako Svátek nekvašených chlebů (Leviticus 23:6) nebo Dny nekvašených chlebů (Skutky 12:3, CSP).

Když Ježíš přišel na Zemi jako lidská bytost, zachovával tuto sedmidenní slavnost – jíž Židé někdy nazývali Svátek Pesach, protože Dny nekvašených chlebů následovaly bezprostředně po Pesachu, takže tyto dvě sousedící slavnosti se mohly zdát jako jedna - a skutečností je, že témata Pesachu jsou do Svátku nekvašeného chleba přenesena. Ježíš tuto slavnost zachovával jako dítě a později i jako dospělý (Lukáš 2:41; Matouš 26:17). Raná církev, napodobující Krista v Jeho náboženských praktikách, to také zachovávala.

Nejranější naučení a Kristova učení

Bůh dal Svá nejstarší biblická naučení ohledně této slavnosti Izraelitům, když se chystali opustit Egypt: "Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních - to je věčné ustanovení. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu.“ (Exodus 12:14-16, B21). Byla to tedy sedmidenní slavnost, jejíž první a sedmý den byly výročními sobotami neboli svatými dny. Každý rok, když Izraelci zachovávali tento svátek, tak jim to připomínalo, jak Bůh jejich předky vysvobodil z Egypta. Stvořitel přikázal: „Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z Egypta.“ (verš 17, B21). Vyjití z Egypta zůstává základním motivem pro slavení tohoto svátku i dnes. Právě tak jako Bůh vysvobodil starodávný Izrael, tak i nás vysvobozuje z našich hříchů a obtíží.

Dny nekvašených chlebů nám připomínají, že s  Boží pomocí musíme ve všech oblastech našeho života odstraňovat a vyhýbat se všem druhům hříchu – který je symbolizovaný kvasem.

Nyní si všimněte Ježíšova učení o kvasu, které rozšiřuje význam tohoto svátku. Během své služby Kristus učinil dva zázraky, v nichž nasytil tisíce lidí. Po jedné z těch událostí, když Jeho učedníci přeplavili Galilejské moře, zapomněli si sebou vzít chléb. Ježíš jim tedy řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů“ (Matouš 16:5-6, B21).

Učedníci si mysleli, že Ježíš hovoří o jejich nedostatku chleba. On však té příležitosti využil k tomu, aby je poučil zastavením se u symbolu kvasu. Kristus se jich zeptal: " Jak vás tedy může napadnout, že jsem mluvil o chlebě k nasycení těla, když jsem vás varoval před kvasem farizejským a saducejským. Myslel jsem na něco docela jiného. A znovu opakuji: Varujte se kvasu farizeů a saduceů!"“ Tehdy jeho učedníci „pochopili, že slovem "kvas" mínil učení farizeů a saduceů, nikoli kvas na chléb“ (verše 11–12, Kurzův překlad).

Někteří členové náboženského zřízení za Kristových dní učili a praktikovali lidské tradice, které byly ve skutečnosti v rozporu s Božím zákonem, a tedy hříšné. Jak jim Ježíš řekl: „A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. Pokrytci! “ (Matouš 15:6-7).

Dny nekvašených chlebů nám připomínají, že s Boží pomocí musíme ve všech oblastech našeho života odstraňovat a vyhýbat se všem druhům hříchu – který je symbolizovaný kvasem.

Trvalý význam těchto dnů

Pavel během Svátku nekvašeného chleba učil stejné duchovní lekci, jakou dával Ježíš, a odvolával se na srovnání hříchu s kvasem. Pavel napomínajíc korintské shromáždění za jejich rozdělení a toleranci vůči jistému sexuálnímu deliktu napsal: " Ta vaše chlouba není dobrá; nevíte, že trocha kvasu zkvašuje celé těsto? Ten starý kvas vymyjte, abyste byli novým těstem podle toho, jak jste nekvašení, vždyť bylo i obětováno naše Minutí - Kristus, svátkujme tedy, ne se starým kvasem, ani s kvasem zlovůle a podlosti, nýbrž s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“(1. Korintským 5:6-8, MPCZ).

Ta církev v Korintu očividně a nepochybně zachovávala Svátek nekvašených chlebů, na což Pavel opakovaně narážel. Pavel však onu věrnou poslušnost Korinťanů k fyzickému dodržování svátku (odstranění kvasu z jejich domovů) použil jako základnu, aby je povzbudil, totiž aby tento svátek slavili s řádným porozuměním jeho duchovního záměru.

Odstraňování kvasu z našich domovů po dobu sedmi dní nám v dnešní době připomíná, že i my, skrze modlitbu, Boží pomoc a porozumění, musíme hřích uznat, vypudit jej a vyhnout se mu. Svátek nekvašeného chleba je tedy časem osobní reflexe. Měli bychom rozjímat o našich postojích a chování, a požádat Boha, aby nám pomohl rozpoznat a překonat naše nedostatky.

Pavel hovořil o této velmi potřebné sebereflexi ve 2 Korintským 13:5, když řekl korintské církvi: "zkoušejte raději sami sebe, jste-li jako křesťané pevní a stálí ve víře. Tohle nejdříve dobře prozkoumejte! Musíte přece sami na sobě vidět, zdali Ježíš Kristus je mezi vámi. Poznáváte to? Nebo jen tak předstíráte, že jste křesťané, ačkoli jimi vůbec nejste?“ (MPCZ).

Aplikace duchovních lekcí

Učíme se děláním. Duchovní lekce se učíme tím, že děláme fyzické věci. Provádění úkolu odstranění kvasu z našich domovů a vyhýbání se kvašenému pokrmu po dobu jednoho týdne nám připomíná bděle sledovat hříšné myšlenky a činy, abychom se jim mohli vyhnout. Bůh ví, že my všichni hřešíme i navzdory našim dobrým úmyslům.

Mnoho let po svém obrácení popsal Pavel silnou lidskou tendenci k hříchu: "Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s  Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu - on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.“(Římanům 7:21-25, Bible21).

Pavel věděl, že život sám je bitva s hříchem. Bible mluví o „hříchu, který nás pořád zaplétá do své sítě“ (Židům 12:1, Kurz). V boji za vítězství nad hříchem máme svou vlastní roli. Přesto se musíme spoléhat na Boha, aby nám pomohl. Pavel to vysvětlil Filipským tím, že jim řekl, aby „S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!“ (Filipským 2:12–13, B21).

Taky že ano, Pavel nekončil diskusi o boji s hříchem v Římanům 7 tou zdánlivě beznadějnou poznámkou, že zůstáváme zajatci hříchu. On pokračoval v kapitole 8, aby ukázal, že můžeme být osvobozeni od cesty hříchu a smrti - s Kristovou pomocí skrze Božího Ducha svatého.

Naše zachovávání Dnů nekvašených chlebů nám pomáhá uvědomit si zásadní potřebu Ježíšovy pomoci při překonávání našich slabostí. A to se odráží ve druhém aspektu toho, jak Bůh přikazuje, aby byl tento svátek dodržován – totiž jedením nekvašeného chleba po dobu sedmi dnů. Jaký je význam nekvašeného chleba, který máme přikázáno, abychom jedli?

Lekce z konzumace nekvašeného chleba

Abychom účinně odstranili hřích a zabránili mu získat zpět oporu v našich životech, musíme něco udělat - musíme nahradit naše lidské slabosti a hříšné tendence něčím mnohem lepším. A tohle si osvojujeme z Božího pokynu - jíst nekvašený chléb během tohoto svátku.

Co představuje onen nekvašený chléb? Sám Ježíš to vysvětluje v Janovi 6. Když se blížil svátek nekvašených chlebů, a krátce poté, co provedl velký zázrak, kdy nakrmil tisíce (verše 4–13), všimněte si toho, co řekl davu, který ho následoval, včetně některých prohlášení, kterých jsme se dotkli v poslední kapitole o Pesachu:

"Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka… Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu…"

"Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit… Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel.

"Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa… Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky“ (verše 27–58).

Všimněte si různých termínů, které Ježíš použil na Sebe - „ten pravý chléb z nebe“, „chléb Boží“, „chléb života“ a „živý chléb, který sestoupil z nebe“. Kristus zdůraznil, že tento „chléb“, který poskytne Bůh, udělá mnohem víc než pouhé ukojení jejich fyzického hladu, jak to Ježíš učinil, když je zázračně nakrmil. Uspokojí to mnohem hlubší duchovní hlad a naplní to duchovní vakuum, jež existuje v každé lidské bytosti.

Význam chleba

Jak důležitý byl chléb pro lidi tehdejší doby? V mnoha ohledech byl zásadní. Chléb byl nejdůležitější součástí jejich stravy. Byl konzumován při každém jídle. Bylo to tak běžné, že termín „lámat chléb“ znamenalo jíst jídlo. Slova „chléb“ a „jídlo“ byla prakticky synonyma. Když cestovali, tak bylo běžné vzít s sebou chléb, aby se udrželi při životě. Značná část typického dne pro ženu byla zabrána mletím zrna, aby se vyrobila mouka a z této mohl být upečen chléb.

Chléb byl klíčovou součástí života během dne. Pro lidi té doby znamenal všechno. Chléb udržoval jejich životy. Bez chleba člověk hladověl nebo vyhladověl. Vidíme, že tohle se odráží v části modlitby Otčenáš - „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Chléb byl pro lidi klíčový, a proto je jeho výskyt v evangeliích nalezen více než 60krát.

Jaká je tedy pointa Ježíše Krista, že se nazývá „tím pravým chlebem z nebe“, „chlebem Božím“ a „chlebem života“? On říká, že stejně jako fyzický chléb byl nezbytný pro fyzický život, Kristus jako Chléb Boží a Chléb z nebe a Chléb života je zásadní pro náš duchovní a věčný život! Bez Něho nemáme a nemůžeme mít věčný život!

Vidíme tedy, že duchovní lekce Božího příkazu jíst nekvašený chléb během tohoto svátku je, že pokud chceme zbavit své životy kvasu hříchu a bezbožnosti, musíme naplnit naše životy nekvašeným chlebem života, Ježíšem Kristem. Musíme Krista vzít do našich životů.

To znamená, že Ho přijmeme jako konečnou autoritu v našich životech. To znamená, že po něm hladovíme tak, jako hladovíme po fyzickém jídle. To znamená, že toužíme se o Něm učit, abychom se mohli stát v každém aspektu našeho života jako je On. To znamená, že studujeme Jeho učení a příklad, abychom Ho - jako učedníci - mohli lépe následovat. To znamená, že z Jeho priorit učiníme naše priority. Znamená to přijímat a žít celým Božím slovem.

Tohle vše je součástí toho, co myslel apoštol Pavel, když v Galatským 2:20 napsal: "S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne“ (BKR).

Tento svátek je určitě časem k radosti, protože Bůh nám svobodně poskytuje pomoc, kterou potřebujeme, abychom opustili život hříchu a vedli nový život. Ježíš Kristus, Beránek Boží, byl obětován za odpuštění našich hříchů, což nám umožnilo být nekvašenými, očištěnými od hříchu. A i nadále nám pomáhá vypudit hřích z našich životů tím, že v nás přebývá skrze Ducha svatého, což nás vede k pravidelnému pokání a zmocňuje nás žít v poslušnosti Bohu - což nás přivádí k předmětu další kapitoly.

Volně přeloženo podle materiálu UCG nazvaného "God’s Holy Day Plan".