Sobotářští Anabaptisté v 16. století, Německo (2. díl)

Autor: Kelly McDonald, Jr.

V posledním vydání periodika The Sabbath Sentinelu jsme zhodnotili události na pozadí, které vedly ke spontánnímu, místnímu oživení sobotářství v šestnáctém století. Revoluční hnutí té doby otřáslo existujícím náboženským a politickým prostředím. Uprostřed tohoto vývoje se v Německu objevili anabaptisté jako alternativa k těm, kteří se nechtěli připojit ke katolicismu nebo luteránství. Byli mezi nimi Oswald Glaidt a Andreas Fischer, kteří vedli znovuoživení zachovávání šabatu.

Andreas Fischer přijal sobotní anabaptistické vyznání víry od Oswalda Glaidta koncem roku 1527 nebo začátkem roku 1528 v Mikulově na Moravě. Jak je uvedeno v první části této série, Morava byla oblastí, která byla příznivá pro anabaptistické hnutí. Na čas se také stalo hlavním centrem sobotářství.

V roce 1528 Glaidt a Fischer spolupracovali ve Slezsku, protože na východní Moravě již převládala anabaptistická víra. Jejich poselství zdůrazňovalo zachovávání šabatu; získali pro tuto praxi mnoho lidí ve městě Lehnice (Liegnitz). Německý šlechtic v oblasti jménem Caspar Schwenckfeld a jeho důvěrník Valentine Crautwald nad jejich úspěchem vyjádřili znepokojení. Zapojili Glaidta do přátelské debaty o šabatu.

Asi v letech 1529/1530 napsal Glaidt knihu nazvanou Buchlenn vom Sabbath, která hájila zachovávání soboty. Toto je pravděpodobně první dílo v moderní době věnované obraně soboty/šabatu. Tato práce musela mít dopad i mimo oblast Slezska, protože ji četl i hrabě Leonard z Liechtenštejnu v Mikulově. Znepokojily ho důsledky knihy a úpěnlivě žádal Wolfganga Capita, teologa reformace, aby je vyvrátil. Capito předal práci Casparovi, který už byl obeznámen se situací. Nakonec Capito i Caspar sestavili spisy, aby vyvrátili Glaidtovo sobotářské učení. Do této debaty se zapojil i vévoda Fridrich II. z Lehnice (Liegnitz) a pozval Valentina Crautwalda, aby sepsal vyvrácení Glaidtovy knihy. Celkem byly napsány tři knihy, které se pokusily o vyvrácení Šabat/Sobotu.

I když nemáme k dispozici původní Glaidtovo dílo, jeho argumenty pro dodržování šabatu jsou vyňaty z Casparovy práce proti němu. Stručně, argumentoval takto: Sobota byla ustanovena při Stvoření Bohem a byla dodržována Adamem, Abrahamem a Izraelity (před Sinají). Kristus a první učedníci také dodržovali sobotu. Navíc řekl, že Bůh dal všech deset přikázání ve stejnou dobu, a pokud by bylo jedno odvoláno, pak to platí pro všechna. Caspar poznamenal, že to byl jeho nejsilnější argument. Celkově se zdá, že existuje 34 důvodů, které použil k obraně šabatu; možná se na ně můžeme podívat v nějakém budoucím vydání The Sabbath Sentinelu. Několik důvodů zahrnuje proroctví. To nám umožňuje vidět starý vliv Hutovy eschatologie.

Glaidtova kniha byla dobře sestavena a vycházela z vynikajících biblických úvah. Pro protichůdné názory to evidentně bylo problematické, protože k vytvoření soudržných argumentů proti Glaidtově knize bylo zapotřebí tří prací. Samozřejmě víme, že nikdo nemůže vyvrátit Boží věčný Šabat. V roce 1530 Glaidt napsal svou práci vysvětlující trest smrti pro porušovatele Desatera přikázání s názvem Jak, kdy a kde by měl být uplatňován, vykonáván a praktikován zákon krve nebo Boží soud.

Aby potřel ty kontra práce proti sobě, Glaidt požádal Fischera, aby do debaty zasáhl. Fischer napsal Scepastes Decalogi, které obhajovalo jeho víru v doslovné použití Desatera. I když nemáme originál Fischerova díla, lze jej rekonstruovat z pokusu o vyvrácení, jehož autorem je Crautwald.

Na rozdíl od Glaidta, Fischer nezdůrazňoval prorocké implikace se šabatem. Mohlo to být způsobeno neúspěšným proroctvím Hanse Huta o Ježíšově návratu. Vyjmenoval přibližně 26 důvodů pro dodržování soboty. V nějakém budoucím vydání The Sabbath Sentinelu je zhodnotíme. Tato výměna v psané formě tam a zpět mezi pro-sobotním a proti-sobotním trvala až tři roky (přibližně 1529-1532).

Evangelistické dílo Glaidta a Fischera

Glaidt a Fischer si své evangelizační úsilí v roce 1529 rozdělili. Fischer s manželkou odjel na krátkou kampaň na Slovensko (k Fischerovi se vrátíme později). Glaidt zůstal ve Slezsku o něco déle, dokud ho vévoda této oblasti v roce 1532 nevykázal. Pravděpodobně odešel do Čech, aby tam sloužil, a založil kongregaci sobotářských anabaptistů, která pokračovala nejméně do roku 1538.

Není jasné, zda Glaidt ve svých pozdějších letech dodržoval a vyučoval přikázání o sobotě. Nakonec se přidal k Hutteritům v moravské Jemnici (Jamnitz); Letopisy Hutteritských bratří totiž zaznamenávají jeho tamní přítomnost. V letech 1545/1546 byl zatčen a utopen v Dunaji jako mučedník pro víru.

Jak již bylo zmíněno, Fischer a jeho manželka odjeli na Slovensko kázat Slovo kolem roku 1529. Jeho krátký čas tam byl přinejmenším zajímavý. Po několika dnech kázání byl vyloučen z města Levoča (Leutschau), poté odešel do (Spišské?) Nové vsi (Neudorff) a nakonec do Švedláru (Schwedler). V tom posledním městě přijalo jeho poselství mnoho lidí. Lidé z Levoči ho nečekaně pozvali zpět do svého města, aby sloužil. O jeho činnosti se brzy dozvěděly místní úřady. On a jeho manželka, o které se také vědělo, že káže Bibli, byli zatčeni.

Po několika měsících ve vězení byli oba odsouzeni k smrti. Jeho žena byla utopena. Andreas byl pověšen na hradní věž a ponechán až zemře. Zdálo se, že jeho dílo skončilo, ale stalo se něco zázračného. Po několika hodinách co tam visel, tak se lano přetrhlo! Není známo, zda bylo přeříznuto, nebo jen samovolně prasklo. Po tomto útěku se na Fischera lidé dívali v novém světle. Někteří si mysleli, že tento zázrak je znamením Božího schválení Fischerova poselství. Jiní si mysleli, že vstal z mrtvých!

Okamžitě se na Slovensku vrátil ke kázání, kde zaznamenal velký úspěch. Za jeden den bylo pokřtěno až 80 lidí! Nedlouho poté, co toto probuzení začalo, přišli vojáci zatknout všechny anabaptisty, které našli. Někteří lidé byli zajati, ale mnozí uprchli. Feudální panovníci povolili lidem návrat na Slovensko pouze v případě, že složili přísahu věrnosti, že budou následovat církevní i světské úřady. Fischer a někteří jeho stoupenci uprchli do hor. Zatímco tam přebývali, jeden z jeho žáků, Johann Balbus, byl zabit. Při svém soudu dosvědčil, že sobota/šabat by se měl dodržovat doslovně, protože zachovávání neděle se v Písmu nenachází.

Fischer poté kvůli útočišti odešel do Sabinova (Zeben). Zatímco tam byl, veřejně polemizoval s Antonem Filadelfským, který byl místním kazatelem. Fischer ho snadno porazil. Anton byl poražen tak těžce, že dokonce opustil město! Městští vládci udělali z města bezpečné místo pro uštvané anabaptisty.

Učenci uvádějí další místo pobytu Andrease na Moravě (1530). Bylo to zhruba v této době, kdy byly sepsány knihy o Sobotě popsané již dříve. Zdálo se, že mezi touto oblastí a Slovenskem cestuje. Asi v letech 1532/1533 měl úspěch na Slovensku, dokud ho jeho starý nepřítel Anton Filadelfský veřejně neobvinil z kacířství. Poté Andreas uprchl zpět do města poblíž moravského Mikulova pod ochranu Lichtenštejnů. Žel toto útočiště netrvalo dlouho.

V roce 1535 přikázal rakouský král Ferdinand I. všem feudálům na svém panství, včetně Moravy, aby formálně ukončili svou náboženskou toleranci. Někteří Sobotáři (Sabbatariáni) předložili formální žádost o přesun do Pruska spolu s písemným prohlášením o svém vyznání víry. Jejich žádost byla zamítnuta. Prchali jen s tím, co mohli nést; někteří z nich se později vrátili na Moravu.

Fischer pravděpodobně strávil posledních několik let cestováním mezi Moravou, Čechami a Slovenskem. Desiderius Erasmus si ve 30. letech 16. století stěžoval na Sobotáře. Martin Luther si několikrát stěžoval na počet sobotářů na Moravě a v Čechách (v letech 1532, 1535 a 1538). V roce 1538 napsal celý dopis, ve kterém je zavrhl, nazvaný „Proti Sobotářům: Dopis dobrému příteli“. O Lutherovi a šabatu jsme diskutovali ve vydáních The Sabbath Sentinelu z listopadu až prosince 2020 a od ledna do února 2021. Tato skupina strážců soboty svým poselstvím a poslušností oponovala nejvyšším autoritám.

V roce 1536 byl Fischer pozván k pastoraci sboru v malém městě na Slovensku, přesto cestoval do dalších oblastí. Když se jednou zdržoval v této oblasti, byl v letech 1540/1541 zajat nějakým loupeživým rytířem a pro svou víru usmrcen.

Zůstává jedna otázka: pokračovalo toto sobotářské hnutí i po Fischerově smrti? Existuje jistý myšlenkový směr, který říká, že tato skupina po jeho popravě skončila. Nedávný výzkum však ukázal, že tomu tak není. Krátce zhodnotíme důkazy pro pokračující sobotářské aktivity v této oblasti.

V roce 1554 vydal Ferdinand I. několik dekretů o vyhoštění

Sobotáři z města Hustopeče (Auspitz), Morava. V roce 1555 Johannes Weisenkircher diskutoval o Sobotářích jako o početném orgánu, který v jeho době existoval. V 60. letech 16. století byl Marcantionio Varotto cestovatel, který navštívil části jižní a východní Evropy. Na Moravě pozoroval mnoho různých frakcí věřících. Zmínil se, že sedm z nich byli anabaptisté a Sobotáři byli uvedeni jako jedni z nich. Dva primární prameny z roku 1571 pojednávají o sabatářích na Moravě a v Čechách (Letopisy Joachima Curea a svědectví Jana Okurky).

V roce 1575 byla Morava prodána Adamu von Dietrichstein, který byl oddán římskokatolické věci. Použil jezuity, aby pomohli vrátit katolicismus zpět do této oblasti; všechny ostatní skupiny byly vyhoštěny. Navzdory těmto snahám se stopy sobotářů nalézají na Moravě a v Čechách až do roku 1600. Kolem tohoto data původní šabatní/sobotářské hnutí zahájené Glaidtem a Fischerem z historických záznamů vybledlo.

Jak se máme dívat na tyto statečné anabaptistické sobotáře a jejich zhruba sedmdesátileté hnutí? Tito muži a ženy dovedli Lutherův koncept Sola Scriptora k jeho logickému závěru ve své poslušnosti Sobotě - Šabatu. Používali takové uvažování ve svůj prospěch, aby získali lidi pro svoji věc. I když se jejich úsilí v té době mohlo zdát malé, tato skupina měla obrovský dopad. Jejich práce upoutala pozornost hlavních teologů té doby, jako byli Luther a Erasmus, a světských vládců, jako např. hrabě von Liechtenstein, vévoda Friedrich II. a král Ferdinand I.

Tak skončila fascinující kapitola v historii šabatu. Vždy si vzpomeňme na životy těchto statečných Božích mužů a žen. V budoucnu vzdáme čest životu Andrease Fischera a přezkoumáme jeho 26 důvodů pro dodržování šabatu. V jejich příběhu je nám připomenuto, že nezáleží na velikosti skupiny, protože Bůh může použít malé nebo velké skupiny. Avšak naše poslušnost a kvalita, s jakou vyjadřujeme toto poselství o sobotě/šabatu, tak ta je rozhodující.

Bibliografie:

Encyclopedia of the Reformation (1996, hardcopy): Andreas Fischer, Oswald Glaidt, Valentin Crautwald, Wolfgang Capito.

Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online

(GAMEO – accessed through gameo.org): Andreas Fischer, Oswald Glait, Caspar von Schwenckfeld, Valentin Crautwald, Leonhard von Liechtenstien.

Liechty, Daniel. Andreas Fischer and the Sabbatarian Anabaptists. Herald Press; Scottdale, PA. 1988.

Liechty, Daniel. Sabbatarianism in the Sixteenth Century. Andrews University Press, Berrien Springs, Michigan. 1993. pp 1-41.

Hasel, Gerhard F. “Sabbatarian Anabaptists of the Sixteenth Century: Part I.” Andrews University Seminary Studies (AUSS) 5.2 (1967): 101-121.

Hasel, Gerhard F. “Sabbatarian Anabaptists of the Sixteenth Century: Part 2.” Andrews University Seminary Studies (AUSS) 6.1 (1968): 19-28.

Rothkegel, Martin. “Anabaptist Sabbatarianism in Sixteenth-Century Moravia.” Mennonite Quarterly Review, vol. 87, no. 4, 2013: 519-573.

Zdroj: https://biblesabbath.org/wordpress/wp-content/uploads/2022/01/Jan-2022-print.pdf