Sobota v době soužení aneb poučení z Exodu 5
Vytvořeno Čvc 13, 2021 Od Adrian Ebens v Sobota
originál článku z roku 2016 zde
Pro mnohé z nás se ta žádost, kterou Mojžíš vznesl faraónovi ohledně zahájení procesu propuštění z otroctví, zdá divná.
Ex 5: 1 Potom Mojžíš a Áron předstoupili a řekli faraonovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v pustině (poušti) slaví svátek.
Mojžíš požádal faraóna, zda by mohli jít třídenní cestou do pouště, kde uspořádali svátek či slavnost. Ještě zajímavější je však důvod, proč Mojžíš uvádí, proč tohle musí udělat.
Ex 5: 3 Tedy řekli: Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny a obětujeme Hospodinu, svému Bohu, aby nás nezasáhl morem nebo mečem.
Jakým způsobem souviselo zachovávání tohoto svátku Izraelity v souvislosti se zabráněním moru nebo meči? Když později mluví s Izraelem, Bůh je varuje, pokud by chtěli odmítnout chodit podle Jeho ustanovení a nařízení.
Lv 26:25 Přivedu na vás meč pomsty, který pomstí smlouvu. Shromáždíte-li se do svých měst, pošlu do vašeho středu mor a budete vydáni do ruky nepřítele.
Zachování tohoto svátku bylo propojeno se smlouvou, kterou Bůh uzavřel od samého počátku.
Ta smlouva milosti byla poprvé uzavřena s člověkem v zahradě Eden, když následně po Pádu byl dán božský příslib, že semeno ženy hadovi potře hlavu. PP 370
Byla to tatáž smlouva, která byla obnovena s Abrahamem.
Táž smlouva byla obnovena Abrahámovi zaslíbením: „Požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země.“ 1. Mojžíšova 22:18. PP 370 {PP 272.1}
A byla to stejná smlouva, kterou se Bůh snažil obnovit s Izraelem v době Mojžíše. Poté, co Mojžíš promluvil s faraonem o přání zachovat tu slavnost, Bůh Mojžíšovi říká, že celý tento proces je součástí oné věčné smlouvy, která byla obnovena s Abrahamem.
Exo 6: 2–5 I promluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: Já jsem Hospodin. (3) Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ale svým jménem Hospodin (Jehova) jsem jim nebyl znám. (4) Ustanovil jsem s nimi také svou smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, zemi jejich putování, v níž pobývali jako cizinci. (5) Já jsem také slyšel sténání synů Izraele, jež Egypťané nutili otročit, a připomenul jsem si svou smlouvu.
Tento svátek byl proto katalyzátorem toho, aby se Boží lid vrátil do smlouvy. Je důležité si uvědomit, že provádění obětí a slavnosti se vždy konaly společně. Skutečně, ten kompletní systém obětí s příslušnými svátky byl dán Adamovi.
Hospodin dal Mojžíšovi závazné pokyny ohledně ceremoniálních přinášení obětí, které měly skončit smrtí Krista. Tento systém - [ten, co byl dán Mojžíšovi byl] poprvé zřízen s Adamem po jeho pádu, a Adamem vyučován jeho potomkům - byl před potopou narušený, ST 17. června 1880.
Ježíš přinesl své evangelium Adamovi ve slibu Vykupitele, který hadovi potře hlavu. Jeho evangelium bylo kázáno Abrahamovi, Jákobovi a Mojžíšovi. Samotný obětní systém byl vypracován Kristem a dán Adamovi jako zosobnění Spasitele, který přijde, který bude nést hříchy světa a zemře za jeho vykoupení. Kristus dal dětem Izraele prostřednictvím Mojžíše závazné pokyny ohledně přinášení obětí. ST, 15. července 1880
Praxe obětování v určitou dobu je odhalena v Genesis 4:3, když Kain a Ábel přišli před Hospodina, aby se klaněli.
Gn 4:3,4 A stalo se na konci dnů, že Kain přinesl z plodů země dar Jehovovi; a Ábel přinesl také z prvorozených ovcí svého stáda, a sice z jejich tuku; a Jehova shlédl na Ábela a na jeho dar. – Youngův doslovný překlad
Gn 4:3-4 Po nějakém časet8 se stalo, že Kain přinesl z plodů země obětní dar Hospodinu. (4) I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar. (CSP)
t8 h.: Na konci (? určených) dnů; srv. 1Kr.17:7; Neh.13:6
Fráze „po nějakém čase“ doslovně znamená „na konci dnů na konci roku“ a takhle je to přeloženo do jednoho z prvních německých překladů. Adam Clarke k této frázi nabízí následující komentář.
Někteří si myslí, že zde je zamýšleno stvořitelské výročí; je však pravděpodobnější, že to znamená šabat/sobotu, během kterého Adam a jeho rodina bezpochyby přinášeli obět Bohu, protože bohoslužba byla jistě zavedena, a v této rodině byla sobota beze sporu náležitě dodržována. - Komentář Adama Clarka ke Genesis 4:3.
Clarke naznačuje, že i když někteří věří, že se jedná o nějaké výročí, nebo o událost jednou za rok, on připomíná, že se jednalo o šabat. Když zahrneme slova Ducha proroctví, že totiž samotný ten systém obětí vypracovaný Kristem byl dán Adamovi a později Mojžíšovi, pak můžeme rozumět, že Kain a Ábel přicházeli k slavnosti. Tento svátek byl chápán, jako že bude na konci roku. Existuje mnoho lidí, kteří souhlasí s tím, že svátek nemůžete mít bez oběti, a ještě je také pravda, že většina obětí se konala během svátků. Protože v Genesis 4:3 je zmínka o času, dává to silný náznak, že to byl skutečně jakýsi svátek.
Při pečlivém čtení knihy Genesis vidíme důkazy o tom, že patriarchové stavěli oltáře a obětovali zápalné oběti a tekuté oběti a zachovávali ustanovení a nařízení.
Gn 8:20 Noe pak postavil Hospodinu oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť.
Gn 22:13 Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna.
Gn 26: 5 protože mne Abraham uposlechl a zachovával, co jsem mu uložil, mé příkazy, má ustanovení a mé zákony.
Gn 35:14 A Jákob na místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, kamenný posvátný sloup, a vylil na něj litou oběť a polil jej olejem.
Tento systém uctívání, který byl dán Adamovi s oběťmi a dary během Sobot, novoluní a svátků, byl téměř úplně ztracen, když byl lid v Egyptě. Vidíme pár důkazů, že Jákob tohle znal, a také Josef vyučoval lid o novměsíci, když byli v Egyptě.
Žalm 81:3–5 Pozdvihněte zpěv, chopte se tamburíny, líbezné lyry i harfy, (4) při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku, (5) neboť to je ustanovení pro Izrael, nařízení Boha Jákobova.
Existuje mnoho lidí, kteří se snaží naznačit, že použití jména Jákob a Josef se vztahuje pouze na Izrael v době Mojžíše, ale tohle popírá pravidlo doslovného výkladu jako první a Josef také není používán k zastupování všech dětí Izraele, ale spíše jen domu Josefova.
Stejně jako neexistují žádné výslovné důkazy o Deseti přikázáních v knize Genesis, tak neexistují ani výslovné důkazy o ustanoveních a nařízeních v Genesis. Přesto vám ten příběh dává jasný důkaz o porozumění těmto věcem. Když porozumíme, že válka v nebi souvisela s ustanoveními a nařízeními, můžeme lépe rozumět satanovu úsilí přibít je na kříž.
Spor, který v nebi začal kvůli Božímu zákonu, je na zemi udržován od doby, co byl Satan vyhnán z nebe…. Základním pilířem je pravda, čistá pravda; neboť zobrazuje s neomylností dějiny satanova původu a trosky jeho následovníků. Satan požadoval, aby mohl předložit zákony, které by byly lepší než Boží ustanovení a soudy a byl vyhnán z nebe. Učinil podobný pokus na zemi. Od svého pádu vynakládal své úsilí k oklamání světa, k vedení člověka až se stal troskou, aby se tak mohl pomstít Bohu za to, že byl přemožen a svržen s nebe dolů. Je vytrvalý a houževnatý ve svém úsilí, prosadil sebe a své podvody na místo, kde měl být Bůh. Zapletl do svých nástrah svět a mnozí i z lidu Božího přehlížejí jeho plány a dávají mu tak plnou příležitost, kterou požaduje, aby z duší učinil trosky. 1SM 316
Satan od počátku bojuje proti Božím ustanovením a nařízením a vždy se snaží změnit časy a zákony našeho Boha.
Iz 14:13 A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění [moadim] na nejzazším severu;
Již od začátku Satan chtěl opanovat čas, kdy Boží děti budou uctívat. Projev této nenávisti vidíme ve válce papežství proti Sobotě a svátkům.
Vidíme tedy v době Mojžíše, že se Bůh snažil povzbudit své děti, ať uspořádají svátek, aby mohly přijímat úžasného Kristova Ducha, jenž v těchto dobách přichází. To byla výzva k časům osvěžení od Pánovy tváře (Sk 3:19-20). Pozorně si všimněte, že Mojžíš neřekl: „Odcházíme“, ale pouze to, že si přáli uspořádat slavnost.
Kdyby jim faraon dovolil slavit tento svátek a oni by se vrátili do Egypta, byl by Egypt ve svém středu požehnán Kristovým Duchem během svátku, který Izrael uspořádal, a to by Egyptu poskytlo více času k pokání. Bůh chtěl zachránit i Egypťany, On hledal všechny možné způsoby, jak jim požehnat. Pokud by Izraelité mohli uspořádat tu slavnost a vrátit se, přineslo by to požehnání všem lidem. Je také důležité si uvědomit, že když Mojžíš řekl, že na ně padne meč a mor, nic nenasvědčuje tomu, že skrze to slovíčko nás měl na mysli pouze Izrael. Faraon měl příležitost přijít do kontaktu s Duchem Božím prostřednictvím Izraelitů, kteří slavili svátek a poté se rozhodnout poslat Izrael do zaslíbené země stejným způsobem, jako to udělal faraon, který byl nad Josefem.
Gen 50: 6 A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, tak jak tě zapřísahal.
Josef řekl svým dětem, aby odnesly jeho kosti zpět do Kanaánu, a faraon z doby Mojžíše je mohl v klidu poslat a na oplátku obdržet požehnání. Hladomor, který přišel do Kanaánu a Egypta za Josefa, byl důsledkem porušení smlouvy, jíž Bůh uzavřel s Adamem a všemi patriarchy. Bůh poslal Josefa do Egypta, aby zachránil Egypťany před hladomorem. Prostřednictvím Josefa Egypt nejen přežil, ale prospíval a to díky Duchu v Josefovi, kterého faraon rozpoznal, když ho nazval poklad slavného odpočinku.
Gn 41:45 Farao dal Josefovi jméno Safenat Paneacht17 a dal mu za ženu Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Pak Josef vyšel procestovat egyptskou zemi.
t17 egypt. jméno může znamenat: Poskytovatel potravy k životu, jiní chápou jako: Bůh mluví, on žije; význam není jistý (komentář CSP)
t17 Většinou se považuje za egyptské jméno (v LXX se uvádí ve tvaru Psonthompanéch) anebo snad spíše titul, jenž se co do svého významu vykládá různě; podle některých „Bůh mluví a on žije“, podle jiných „Poklad slavného odpočinku“ n. „Zachránce světa n. věku“ n. „Udržovatel života“. Jiní tento výraz odvozují z hebrejštiny s významem „Zjevovatel tajemství“. (komentář k MPCZ)
Definice podle Brown, Driver a Briggsova slovníku: Safenat Paneach = „poklad slavného odpočinku“
Když se Josef podvolil faraonovi, Bůh mohl skrze něj požehnat faraóna a egyptskou zemi. Egypt se ale odmítl vzdát svých falešných bohů a o 400 let později byl kalich nepravosti opět téměř plný, načež bylo zhoubci dovoleno přinést do egyptské země škodu a devastaci. Když Mojžíš oslovil faraóna, učinil tak s žádostí, což znamenalo, že přišel v poddajném duchu, který by v případě přijetí umožnil Mojžíšovi požehnat faraónovi a egyptské zemi a zachránit je před zničením.
Exodus 5 odhaluje, že Mojžíš již dříve Izraelitům přinesl jakousi reformaci týkající se týdenního šabatu/soboty.
Exo 5:5 [Hejčl] Potom farao pravil: Lidu (toho) jest v zemi velmi mnoho; vidíte, že (ta) chátra vzrostla; čím více (vzroste), popřejete-li jim odpočinku od prací.
Sobota přináší dvojnásobné množství Ducha než ducha, který byl dán během každodenní zápalné oběti. Tato reforma připravila cestu pro další krok k slavení svátku, kde bylo možné poskytnout mnohem větší požehnání Ducha. Z knihy Numeri kapitoly 28 a 29 symbolicky podrobně ukazují různé úrovně Ducha Kristova, který přichází při různých setkáních. To lze vysledovat v jednotkových mírách oleje, mouky a vína. Důvodem, proč Izrael potřeboval jít na třídenní cestu, bylo nezpůsobit urážku uctívání Egypťanů, kteří býky a jiná zvířata považovali za posvátné.
Exo 8:21-22 Farao povolal Mojžíše a Árona a řekl: Jděte a obětujte svému Bohu zde v zemi. (22) Mojžíš odpověděl: Tak jednat by nebylo správné, protože budeme Hospodinu, našemu Bohu, obětovat to, co je Egypťanům ohavností; jestliže budeme před jejich očima obětovat to, co je Egypťanům ohavností, což nás neukamenují?
Smutné je, že Faraon odmítl dovolit Izraeli zúčastnit se toho svátku, a tak na Egypt začaly padat rány. Mor a nemoci ničily zemi. Přesto byl Izrael chráněn před sedmi posledními ranami v Egyptě.
Podobně jako Mojžíš, i adventní lid byli vzkříšen, aby hlásal lidu o sobotě.
Isa 58: 12-13 Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci. A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím. (13) Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova:
Když Mojžíš šel k faraónovi ohledně toho svátku, on hlásal sobotu plněji. Byl to další krok, který by přinesl požehnání Izraeli a také Egyptu. Pro nás je dalším krokem v procesu sobotní reformy povolání lidí do svátků (slavností), kvůli přijetí Ducha Kristova ve větší míře.
Je nesmírně zajímavé si povšimnout, jak Ellen Whiteová vysvětluje předkládání sabatu v posledních dnech.
V truhle bylo zlaté vědro s mannou, hůl Aronova, která vykvetla a kamenné desky, složené jako kniha. Pán Ježíš rozevřel tyto desky a já jsem uviděla Desatero přikázání, napsané prstem Božím. Na jedné desce byla čtyři, na druhé šest. [33] Ta čtyři na první desce zářila jasněji než těch ostatních šest, ale čtvrté, sobotní přikázání se skvělo nad všechna ostatní. Sobota má výsadní postavení, neboť má být zachovávána svatému Božímu jménu na počest. Viděla jsem, jaká sláva je připisována sobotě - kolem ní byl vidět nádherný zářící kruh. Viděla jsem, že sobotní přikázání nebylo přibito na kříž. Kdyby tomu tak bylo, pak by to platilo rovněž i pro ostatní devatero přikázání a my bychom je mohli zrovna tak dobře všechna porušovat jako to čtvrté. Viděla jsem, že Bůh nezměnil sobotu, protože On se nikdy nemění. Avšak bylo to papežství, které ji změnilo ze sedmého na první den týdne, protože ono mění časy i zákony. {EW 32,3}
Kdyby Bůh přeložil sobotu ze sedmého na první den, pak by změnil i zápis o sobotním přikázání, které je napsáno na kamenných deskách, jež jsou v truhle ve svatyni svatých v nebeském chrámu, a znělo by takto: První den je sobota Hospodina, Boha tvého. Ale já jsem viděla, že ono dosud zní přesně tak, jak bylo napsáno prstem Božím na kamenné desky, když je Mojžíš obdržel na hoře Sinai. "Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina, Boha tvého." Bylo mi ukázáno, že svatá sobota je a bude oddělovací zdí mezi pravým Božím Izraelem a nevěřícími a že tato sobota je tou velikou otázkou, která bude sjednocovat srdce Božích milých, očekávajících svatých. {EW 33.1}
Viděla jsem, že Bůh má dítky, které ještě sobotu nepoznaly a ji nezachovávají. Ony světlo o tom nezavrhly. Na počátku doby soužení budeme naplněni Duchem svatým tak, že vyjdeme a sobotu budeme zvěstovat ještě plněji. To rozzuří církve i adventisty podle jména, protože nebudou moci vyvrátit pravdu o sobotě. V té době všichni vyvolení Boží jasně uvidí, že jsme měli pravdu a vyjdou a vytrpí s námi pronásledování. Viděla jsem [34] násilí, hlad, morovou nákazu a veliký chaos na zemi. Bezbožní měli za to, že jsme to my na ně uvalili tento soud; povstali a radili se, jak by nás ze země vyhladili, protože se domnívali, že potom ono zlé přestane. {EW 33.2}
Na téma soboty bylo Ellen Whiteové v roce 1847 zjeveno o slavném světle v sobotě. V době soužení Boží lid bude hlásat sobotu plněji. Ellen Whiteová používá tento termín plněji tak, že znamená vyjít z omylu do většího světla.
Učedníci byli s Kristem a dokázali mu porozumět; k nim již nemusí mluvit v podobenstvích. Opravil jejich chyby a objasnil jim správný způsob přístupu k lidem. Kristus jim plněji otevřel vzácné poklady božské pravdy. Byli oživeni božskou mocí a inspirováni nadějí a odvahou. {DA 361.3}
Když Boží děti přijmou poselství o smlouvách dané v roce 1888, potom budou napraveny omyly, jež se týkají soboty, která se ve svátcích zjeví plněji. Jako Mojžíš dostal pokyn, aby volal lid do svátku, tak v posledních dnech bude Boží lid ohlašovat dar Ducha prostřednictvím Božích setkání. To nás připraví na shromáždění od jednoho novměsíce do druhého novměsíce a jedné soboty do druhé soboty. Mojžíš naznačil, že pokud nebudou slavit tento svátek podle věčné smlouvy, bude existovat nebezpečí meče a moru. Nejzajímavější však je, že Ellen Whiteová zmiňuje, že přesně tyto věci přijdou, až se padlé církve a adventisté podle jména rozzuří kvůli sobotě, jež bude hlásána plněji, jak je zjevena ve všech Božích setkáváních (slavnostech).
… Na počátku doby soužení budeme naplněni Duchem svatým tak, že vyjdeme a sobotu budeme zvěstovat ještě plněji. To rozzuří církve i adventisty podle jména, protože nebudou moci vyvrátit pravdu o sobotě. V té době všichni vyvolení Boží jasně uvidí, že jsme měli pravdu a vyjdou a vytrpí s námi pronásledování. Viděla jsem [34] násilí, hlad, morovou nákazu a veliký chaos na zemi. EW 33,34.
Jako byli Izraelité ušetřeni sedmi posledních ran Egypta, tak bude Boží věrný lid ušetřen sedmi posledních ran, když budou žít a kázat sobotu plněji skrze moadim Boží.
Když se otázka nedělního zákona začne diskutovat s velkým zápalem, Boží lid bude ukazovat na duchovní požehnání v sobotě a ve svátcích. Přijatá požehnání rozzuří církve a nominální církve a budou nás obviňovat z pohrom, jež přicházejí na Zemi.
Válka v nebi začala ohledně ustanovení a nařízení Božích a tato válka skončí na téhle zemi kvůli stejné problematice. Kristova setkávání (ustanovení), včetně soboty, novoluní a svátků, jsou oním kanálem, kterým Kristův Duch proudí k Jeho lidu. Aby satan zavřel přívod tohoto Ducha na Zemi, on se snaží změnit časy a zákon a přivést lidi ke svému duchu, aby jim dal své znamení (značku) autority.
Pojďme stát na Měsíci a buďme oděni v Slunce, abychom mohli být požehnáni skrze slavný poklad odpočinku nalezený v Kristu. Ti, kteří hledají extra panenský olej prostřednictvím tzv. Půlnočního volání od Samuela Snowa totiž rozzuří církve a adventisty podle jména. V tom Půlnočním volání, které Snow předal, se nacházel správný kalendář pro Boží lid, aby poznal svého Boha, který je posvěcuje.
Uposlechnete tu výzvu, abyste plněji vstoupili do soboty/šabatu, aby na nás Duch svatý dopadl ve větší míře? Vyzývám vás - ty, kdo mají uši, slyšte, co Duch říká církvím.
volné navázání zde