Omega vražedných bludů

Kapitola 22 z knihy Základy naší víry od Allena Stumpa

Ponaučení z posvátné historie se různí a je jich mnoho, ale možná jedna z nejvýznamnějších lekcí, kterou se máme naučit, spočívá v tendenci odpadnutí Božího lidu od pravdy po smrti svých věrných vůdců a služebníků. Všimněte si pozorně následujících veršů z 5. knihy Mojžíšovy:

Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním. Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne? Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím. (Deuteronomium 31:16-18).

Toto proroctví bylo dáno přímo Mojžíšovi od samotného Boha. Dějiny rané křesťanské církve potvrzují jeho předpověď. Po smrti Mojžíše dal Bůh Izraeli silného vůdce v podobě Jozueho. Jeho vliv přetrval ještě jednu generaci.

“I sloužil Izrael Hospodinu po všecky dny Jozue, i po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, a kteříž povědomi byli všech skutků Hospodinových, kteréž učinil Izraelovi. (Jozue 24:31).”

Posvátný záznam pokračuje v knize Soudců

I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy, kteréž učinil Izraelovi. Ale když umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech, a pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatheres, na hoře Efraim, k straně půlnoční hory Gás; Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi: Tedy činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a sloužili modlám: Opustivše Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a odešli za bohy cizími, bohy těch národů, kteříž byli vůkol nich, a klaněli se jim; pročež popudili Hospodina. Nebo opustivše Hospodina, sloužili Bálovi i Astarotům. (Soudcům 2:7-13).

Apoštol Pavel předpověděl, "odpadnutí" od pravdy.

“Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení;  Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? (2 Tes 2:3-5)”

V dopise Timoteovi Pavel vyjádřil:

“Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských (1 Timoteovi 4:1).”

Odpadlictví předpovězené mezi adventisty sedmého dne

Rovněž Ellen G. Whiteová psala o odpadlictví mezi Božím lidem. Konkrétní výroky popisují tzv. odpadnutí "Alfa" a odpadnutí "Omega". Ellen Whiteová prohlásila, že kniha Živoucí chrám pojednávající na téma zdraví napsaná Johnem Harvey Kelloggem, obsahuje teorie, které tvoří odpadnutí "alfa". Zisky z prodeje této knihy měly být použity pro obnovu sanatoria v Battle Creeku, jež předtím lehlo popelem. I když se všichni shodli, že ty části knihy, které se striktně zabývaly zdravím, tak byly dobré povahy a hodné doporučení, Dr. Kellogg vetkal do knihy i falešné koncepty o Bohu. Tyto koncepty byly určitým typem panteismu, který se zabýval povahou, přítomností a osobností Boha.[1] Ellen Whiteová poznamenala:

Ti, kteří živí svou mysl údajně vynikajícími, ale spiritistickými teoriemi z Živoucího chrámu jsou na velmi nebezpečné půdě. Za posledních padesát let jsem dostávala porozumění (informace) o nebeských věcech. Ale tyto informace, jež mi byly dány, jsou nyní používány jinými pro ospravedlnění a potvrzení teorií v knize Živoucí chrám a které mají charakter omylu (Vydané rukopisy, sv. 4, str. 248).

Ellen Whiteová použila termínu "Omega" v odkazu na velké odpadnutí, která mělo následovat po "Alfě". Všimněte si následující věci:

Nebuďte podvedeni, neboť mnozí se odchýlí od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských. „Nyní je před námi Alfa tohoto nebezpečí. Omega bude nejznepokojivějšího charakteru. (Mimořádná svědectví, řada B, číslo 2, str. 16).

Mám instrukce, abych mluvila jasně." Jdi tomu čelem, "je slovo, které mi bylo řečeno." Potkej se s tím pevně a bez odkladu." Ale nemá tomu být čeleno tím, že vezmeme naše pracovní síly z terénu, abychom prošetřovali učení a odlišnosti. Žádné takové vyšetřování nemá nastat. V knize "Živoucí chrám" je prezentována alfa vražedných (smrtonosných) bludů. Omega bude následovat a obdrží ji ti, kteří nejsou ochotni brát ohled na varování, které Bůh dal (tamtéž., str. 50).

Věděla jsem, že omega bude následovat v krátké době; a strachovala jsem se o naše lidi. Věděla jsem, že musím varovat naše bratry a sestry, aby nevstupovali do sporu o přítomnosti a osobnosti Boha. Výroky uvedené v „Živoucím chrámu“ ohledně této problematiky jsou nesprávné. Výroky Písma použité k dokázání tamního předloženého učení jsou Písmem nesprávně použitým. (tamtéž., str. 53).

Další výroky o odpadlictví

S těmito výroky jsou spojeny doplňující citáty z knihy Mimořádná svědectví, které nezmiňují termín "omega", ale zabývají se stejným odpadlictvím:

Jedna věc, a to je jisté, se má brzy uskutečnit, – velké odpadnutí, které se rozvíjí a zvyšuje a posiluje do větší síly, a bude v tom i nadále pokračovat, dokud Pán nesestoupí z nebes s voláním. Máme se držet prvních principů naší vyznávané víry a jít vpřed počínaje mocí až po přibývající víru. Z předchozích událostí našich zkušeností až do současnosti, kdy jindy máme hájit víru, jež byla podložena Božím Duchem svatým. Potřebujeme teď větší šířku a hlubší, vážnější, neochvějnou víru ve vedení Ducha svatého. Pokud jsme potřebovali projev důkazu o síle Ducha svatého k potvrzení pravdy na začátku, potom dnes po uplynutí času, potřebujeme všechny důkazy díky tomu, že se pravdy potvrdí, až budou duše odchýleny od víry a budou se přidržovat bludných duchů a ďábelských učení. Nyní nesmí existovat žádné umdlévající duše (tamtéž, č. 7, str. 57).

Nepřítel byl původce názoru, že mezi adventisty sedmého dne musí nastat velké reformační hnutí, a že tato reformace spočívá ve zřeknutí se učení, které tvoří pilíře naší víry a v zavržení učení, které tvořilo pilíře naší víry a v nástupu procesu reorganizace.  Jak by to dopadlo, kdyby tato reformace měla nastat? Byly by odstraněny zásadní pravdy, které Bůh ve své moudrosti dal církvi ostatků. Naše náboženství bude proměněno. Základní pravidla, na kterých byla naše práce postavena v posledních padesáti letech, budou považovány za omyl. Bude založena nová organizace. Budou napsány knihy nového řádu. Bude zaveden systém intelektuální filozofie. Zakladatelé tohoto systému půjdou do měst a budou vykonávat úžasné dílo. Sobota bude samozřejmě brána na lehkou váhu stejně jako Bůh, který ji ustanovil. Nic nebude moci stát v cestě novému hnutí. Jeho představitelé budou vyučovat, že ctnost je lepší než neřest, odstraníce však Boha, upnuli svou závislost na lidskou sílu, která je bez Boha bezcenná. Základy budou postaveny na písku a bouře a vichřice strhnou celou stavbu.

Kdo je oprávněn začít takové hnutí? Máme své Bible. Máme své poznání doložené zázračným působením Ducha svatého. Máme pravdu, která nepřipouští kompromis. Není naší povinností odmítnout vše, co není v souladu s touto pravdou (tamtéž., č. 2, str. 54, 55)?

Celé knihy byly věnovány pochopení tohoto odpadlictví. Nicméně mnoho spisovatelů samotných je v tomto odpadlictví zapleteno, aniž by to věděli! Nyní už by mělo být jasné, že všechna prohlášení sestry Whiteové týkající se tohoto smrtonosného bludařství lze vztáhnout k pouze jednomu problému – podstatě Boží přítomnosti a osobnosti tak jak je vyjevena ve falešné pohansko- papežské trojiční doktríně. Někteří spisovatelé se pokusili spojovat "omegu" se zhroucením lékařského díla, jako to bylo na počátku ustanoveno. Je sice pravda, že "alfa" začala v řadách lékařského díla, nicméně zdravotní učení Dr. Kellogga nebylo bratřími nikdy zpochybněno. Jiní, kteří se považují za tzv. "historické Adventisty", se snaží omegu spojovat se společnou konferencí Adventistů a Evangelikálů v letech 1955, 1956. I když tyto konference byly ovocem Omegy, nebyly však jejím počátkem. Bylo to přijetí učení o Trojici, které umožnilo to, aby se tyto konference uskutečnily.[2]

Alfa odpadlictví

Abychom lépe pochopili celou problematiku, musíme se vrátit k Dr. Kelloggovi a podívat se na to, jak on rozuměl Duchu svatému. Jak již bylo řečeno dříve, problém knihy Živoucí chrám nebyl ve fyziologii, ale spíše v teologii. V dopise k Georgi I. Butlerovi, Kellogg poznamenal:

Až potud co dokáži proniknout do úskalí, které se vyskytuje v Živoucím chrámu , celá věc může být poklidně převedena na otázku: je Duch svatý osoba? Vy říkáte, že ne. Já jsem měl za to, že Bible to říká a to z toho důvodu, že když mluví o Duchu svatém, používá osobní zájmeno "on". Sestra Whiteová používá zájmeno "on" a mnoha slovy říká, že Duch svatý je třetí osoba božství (Godhead). Jak může být Duch svatý třetí osoba a přesto to vůbec nemá být osoba, to je pro mě obtížné na pochopení (dopis od J. H. Kellogga k G. I. Butlerovi, 28. říjen 1903).

Já tomu věřím, že Duch Boží je osobnost, ale vy tomu nevěříte. Ale to je čistě otázka definice. Já věřím, že Duch svatý je osobnost. Vy říkáte -  ne, to žádná osobnost není. A proto jediný důvod, proč se v názorech rozcházíme je ten, že se liší naše představy o tom, co je to osobnost. Vaše představa o osobnosti je asi zdání o člověku (osobě) nebo lidské bytosti (dopis od J. H. Kellogga k G. I. Butlerovi, 21. února 1904).

Kellogg se odvolával na spisy sestry Whiteové, aby mu jeho teorii podpořily. Ellen Whiteová řekla, že Kelloggovy myšlenky neměly základ v jejích spisech.

Jsem nucena popřít tvrzení, že učení obsažené v „Živoucím chrámu“ může být potvrzeno výroky z mých spisů. V této knize mohou být vyjádření a názory, které jsou v souladu s mými spisy. A v mých spisech mohou být mnohé výroky, které vytrženy z kontextu a vyloženy podle smýšlení pisatele knihy „Živoucí chrám“ mohou zdánlivě být v souladu s učením této knihy. To může zdánlivě potvrzovat prohlášení, že názory v „Živoucím chrámu“ jsou v souladu s mými spisy. Bůh chraň, aby tento názor převládl! 2, str. 53, 54).[3]

Ani starší Butler nesouhlasil, že v Živoucím chrámu Kellogg řádně reprezentoval myšlenky sestry Whiteové. V odpovědi Dr. Kelloggovi, napsal:

Bůh v nás přebývá skrze Svého Ducha svatého, jako Utěšitel, jako Karatel, zejména to první. Když k Němu přicházíme, máme Jeho povahu v tom smyslu, že od něj k nám přichází Duch. Duch, jenž vychází z Otce a Syna. Není to nějaká osoba (člověk) chodící po nohou, nebo létající jako nějaká doslovná bytost. Minimálně v jakémkoli smyslu ne tak jako jsou Kristus a Otec. Pokud by tomu tak bylo, pak je to naprosto mimo mé chápání významu slov nebo jazyka (dopis od G. I. Butlera k J. H. Kelloggovi, 5. dubna 1904).

I když to nevypadá, že by Dr. Kellogg v době psaní knihy Živoucí chrám plně akceptoval trojiční postoj, představy v ní mu vydláždily cestu, aby později naplno přijmul učení trojice.

Odpadlictví Omega

Falešné pojetí o Bohu bylo podstatou odpadlictví "Alfa" a falešné pojetí Boha tvoří i odpadlictví "Omega". Jak pečlivě prověřujeme prohlášení sestry Whiteové týkající se "omegy", vidíme, že učení o trojici a jeho přijetí do širšího adventistického společenství dokonale zapadá do jejích předpovědí.

Na začátek uvedla, že "Omega bude nejznepokojivějšího charakteru. (Mimořádná svědectví, řada B, číslo 2, str. 16).” Uvažujme o tomto prohlášení ve světle následujícího upřímného doznání staršího Williama Johnssona, bývalého šéfredaktora  časopisu Adventist Review :

Někteří adventisté si dnes myslí, že během let naše vyznání víry zůstala nezměněná. Anebo se snaží vrátit čas do určitého bodu, kdy ta vyznání byla akorát správná. S ohledem na fakta našeho dědictví, ale veškeré pokusy o obnovení takového "historického adventismu" selhávají.

Přesvědčení Adventistů se v průběhu let měnila pod vlivem "přítomné pravdy." Nejvíce překvapující (zarážející) je učení ohledně Ježíše Krista našeho Spasitele a Pána. Mnozí z průkopníků včetně Jamese Whitea, J. N. Andrewse, Uriaha Smithe a J. H. Waggonera se drželi Ariánského nebo polo-Ariánského pohledu – tedy, že v určitém časovém okamžiku před Stvořením našeho světa byl Syn zplozen (vygenerován) Otcem.

Podobně, to Trojiční chápání Boha, jak je nyní součástí našich věroučných článků víry, nebylo prvními Adventisty obecně zastáváno. Dokonce ani dnes se k němu pár takových nehlásí (Adventist Review, 6. ledna 1994, str. 10, 11).

Johnsson píše o "přítomné pravdě", ale opravdová "přítomná pravda" nebude nikdy odporovat zavedené pravdě! Johnsson dělá upřímné přiznání, že pro průkopníky tohoto hnutí by nebylo nic více "překvapující", než vidět obecnou představu (pojetí) Boha a Krista, jaké jsou v církvi dnes! Johnsson dále otevřeně přiznává, že naše učení bylo pozměněno a že "Trojiční chápání Boha" je " dnes součástí našich věroučných článků."

Omega přijde a bude takové povahy, že se sestra Whiteová třásla "kvůli našemu lidu," naznačujíc tím, že omega zaútočí na celou církev. Omega bude následovat a obdrží ji ti, kteří nejsou ochotni brát ohled na varování, které Bůh dal (Mimořádná svědectví, řada B, číslo 2, str. 50).” “Věděla jsem, že omega bude následovat v krátké době; a strachovala jsem se o náš lid (tamtéž., str. 53).” Aby dnes mohl být člověk součástí jednolité církve adventistů sedmého dne, je po něm vyžadováno přijetí dvaceti osmi věroučných článků víry, mezi které patří i učení o trojici.

Ellen Whiteová rovněž předpověděla časový rámec, během něhož bude Omega existovat. V roce 1904 prohlásila, "že omega bude následovat v krátké době". Dále také uvedla, že v prvé řadě vznikne po její smrti. "Až odejdu z tohoto světa, pak mají nastat velké věci. Satan bude pracovat jako nikdy předtím. Vše, čím může být zatřeseno, bude otřeseno. Musíme se k Bohu přitáhnout blížeji, neboť se nelze opírat o člověka nebo o zástup lidí. Musíme poznat Pána tak hluboce jako nikdy předtím (Zprávy asijské divize, 1-15 květen, 1915, s. 43, citováno z Alfa a Omega odpadlictví autor: Julius Gilbert White). " Dále uvedla: "Jedna věc, a to je jisté, se má brzy uskutečnit, – velké odpadnutí, který se vyvíjí a zvyšuje a posiluje do větší síly, a bude v tom i nadále pokračovat, dokud Pán nesestoupí z nebes s voláním (Svědectví pro církev obsahující varovné zprávy a pokyny k adventistům sedmého dne, s. 57)." Odpadnutí Omega udělá průlom do církevních řad krátce po smrti Ellen Whiteové a bude pokračovat, dokud Ježíš nepřijde na nebeských oblacích.

Biblická konference v roce 1919

Historie odhaluje, že to bylo krátce po smrti Ellen G. Whiteové, kdy se církev adventistů sedmého dne rychle posunula k přijetí trojičního učení. V roce 1919 během biblické konference poskytl W. W. Prescott řadu studií nazvaných "Osoba (role, člověk) Krista." Tyto studie propagovaly Trinitarianismus a vesměs nebyly delegáty přijaty. Diskuse, jež po jeho prezentacích následovala, se stala poměrně intenzivní. Generální předseda konference A. G. Daniells se pokusil diskuse uklidnit prohlášením: "O trojičnosti nebo ariánismu nehodláme hlasovat, ale můžeme o tom uvažovat (přepis z biblické konference v roce 1919)."[4]

Příchod Utěšitele

Hnutí, aby církev přijala trojiční učení (Trinitarianismus) a stala se takovou jako je zbytek světa, bylo nastartováno. Ellen Whiteová předpověděla, že "budou napsány knihy nového řádu." V roce 1928 byl publikována kniha LeRoy Frooma Příchod Utěšitele. V této knize vyučuje Froom falešnému učení o trojici a stejně jako před ním Kellogg i on používá citace Ellen Whiteové, aby svoje stanovisko odůvodnil. Tato kniha byla výsledkem studií, jež Froom poskytl během roku 1928 kazatelským ústavům v Severoamerické divizi. V době psaní Froom však neuváděl, že při psaní své knihy se mu dostalo pomoci z Babylonu. Až o více než čtyřicet let později přiznal:

Smím se zde upřímně a osobně doznat? Tehdy mezi roky 1926 až 1928, jsem byl našimi vedoucími požádán, abych kazatelským institutům napříč Severoamerickou unií podal v roce 1928 řadu studií o Duchu svatém. Zjistil jsem, že kromě neocenitelného vedení Ducha proroctví, se v naší literatuře nenacházelo prakticky nic, co by předkládalo biblický výklad pro studování této ohromné oblasti. Ohledně tohoto tématu v naší literatuře neexistovaly žádné knihy, jež by v historii posloužily jako pěšiny k nalezení cesty.

Byl jsem přinucen prohledat množství cenných knih, které byly napsány muži mimo naši církev (víru) – uvedených již dříve – abych měl první záchytné body či návrhy a abych odkryl lákavé výhledy na intenzivní osobní studium. Když už jsem je měl, vydal jsem se na cestu. Aby ne, na začátku to byly nesporné pomůcky. A množství jich, pokud to nebyly stovky, mohly potvrdit stejné střízlivé přesvědčení, že někteří z těchto lidí měli často hlubší vhled do duchovních Božích věcí, než měli tehdy mnozí naši vlastní lidé na téma Ducha svatého a na triumfální život. Bylo to stále do značné míry nejasné téma (Movement of Destiny, str. 322).[5]

Prosím pečlivě si všimněte, čeho si jeden historik všimnul, že starší Froom řekl: "1.) V naší literatuře nebylo nic – proč? – protože jsme nebyli trojiční. 2) To, co mělo být předloženo v roce 1928 bude mít své kořeny v tom, co lid svatosti vyučoval, ať už je to cokoliv - a zejména na toto téma. 3.) Obviňuje naše vlastní lidi ze zanedbávání hledávání hlubších duchovních věcí Božích (Robert Diener, Historie božství (Godhead, Trojice) v církvi Adventistů sedmého dne, str. 6). "

Starší Froom také vyslovuje uznání lidu svatosti, že lépe pochopil věčné pravdy. Konkrétně zmiňuje "renomované sdružení v Keswicku v Británii. . . založené na "podporu praktické svatosti (Movement of Destiny, s. 320).'" V roce 1928 nebyl tento letniční Trinitarianismus (Trojičnost) přijat všemi bratry. V dopise Dr. O. H. Christensonovi Froom popisuje odboj vůči učení trojice, tak jak je vyučováno v knize  Příchod Utěšitele:

Mohu konstatovat, že moje kniha pod názvem Příchod Utěšitele byla výsledkem řady studií, které jsem v letech 1927-1928 poskytl kazatelským ústavům v celé Severní Americe. Nedokážete si představit, jak do mě bušili někteří "staří mazáci" (veteráni), protože jsem protlačoval osobnost Ducha svatého jako třetí osobu božství (Godhead). Někteří lidé to odmítali tehdy – a někteří to odmítají i dnes. Ale kniha se ujala a stala se všeobecně normou (dopis od LeRoy Frooma k Dr. Otto H. Christensonovi, 27. října 1960).

Jedno prohlášení z knihy Příchod Utěšitele má zvláštní důležitost a nachází se na straně 40: "Pokud On [Duch svatý] je božská osoba (člověk) a my o Něm uvažujeme jako o neosobním vlivu, potom okrádáme božskou osobu o úctu, čest a lásku, které jí patří. Opakuji, pokud je Duch svatý pouhý vliv nebo síla (moc), máme se toho pokusit zmocnit (chopit se) a použít to. "Ale když Ho uznáme jako osobu (člověka), máme studovat jak se mu podvolit, aby nás mohl využít." Froom si tuto myšlenku téměř doslovně vypůjčil z The Fundamentals, knihy protestantského evangelisty R. A. Torryho. To vyvolává otázku: Pokud člověk věří, že Duch svatý je oddělená a odlišná bytost jiná než je Otec a Jeho Syn a je mu dávána "úcta, čest a láska", potom koho uctíváme a komu poddáváme své životy? Jediný rozumný závěr je, že Satana! Mnohým se to může zdát zatěžko přijmout, ale Ellen Whiteová popisuje právě takovou událost v jedné z prvních "Broadside" (práce otištěná na jedné stránce velkého papíru pozn. překl.):

V únoru 1845 jsem měla vidění o událostech začínajících Půlnočním voláním. Viděla jsem trůn, na němž seděl Otec a Syn. Upřeně jsem pozorovala Ježíšovu tvář a obdivovala jsem Jeho půvabnou postavu. Otcovu postavu jsem nemohla vidět, protože ji zakrýval oblak zářícího světla. Tázala jsem se Pána Ježíše, má-li Otec postavu jako On. Řekl, že je tomu tak, avšak že Jej nemohu vidět, protože kdybych viděla slávu Jeho osoby, musela bych zemřít. Před trůnem jsem viděla lid adventní - církev Boží - a svět. Viděla jsem dvě skupiny lidu. V jedné se lidé skláněli před trůnem v hlubokém zaujetí, kdežto v druhé skupině stáli všichni lhostejně a bezstarostně. Ti, kteří se skláněli před trůnem, přinášeli Pánu Ježíši své modlitby a dívali se jen na Něho; potom On pohleděl na svého Otce a zdálo se, že za ně prosí. Světlo vycházelo od Otce na Syna a od Syna se rozlévalo na modlící se skupinu. Pak jsem viděla, jak nesmírně jasné světlo vyšlo od Otce na Syna, a ze Syna proudilo na lid před trůnem. Avšak jen málo bylo těch, kteří přijímali toto veliké světlo. Mnozí vystupovali z dosahu světla a ihned je odmítali; jiní byli bezstarostní, vůbec nedbali na toto světlo a ono se od nich přesunulo pryč. Někteří ho však s láskou opatrovali a šli, aby se skláněli s tím malým, modlícím se zástupem. Všichni v tom malém zástupu přijali ono světlo a radovali se z něho a jejich obličeje zářily jeho slávou. Viděla jsem Otce, jak povstal z trůnu a odjel v ohnivém voze do svatyně svatých za oponu a jak se posadil. Tam jsem spatřila trůny, jaké jsem nikdy předtím neviděla. Potom Pán Ježíš povstal z trůnu a většina těch, kteří se před Ním skláněli, povstali s ním. Když On povstal, neviděla jsem žádný paprsek světla, který by se rozléval nad tím bezstarostným davem lidí; oni byli ponecháni v úplné temnotě. Ti, kteří povstali současně s Ježíšem, měli stále své oči upřeny na Něj, když opustil trůn a vyvedl je kousek cesty. — Potom pozvedl svou pravici a slyšeli jsme, jak mluvil laskavým hlasem: "Čekejte zde, jdu ke svému Otci, abych přijal království; zachovejte svá roucha čistá a já brzy opět přijdu ze svatby a vezmu vás k sobě." Pak se tam, kde byl Pán Ježíš, objevil oblakový vůz s koly, podobnými ohni, obklopen anděly. Pán Ježíš vstoupil do vozu a byl nesen do svatyně svatých, kde seděl Otec. Potom jsem viděla Pána Ježíše, toho pravého, Nejvyššího kněze, jak stál před Otcem. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka. Potom mi Ježíš ukázal rozdíl mezi vírou a pocitem. Ti, kteří povstali s Ježíšem, sledovali Jej ve víře do svatyně svatých a modlili se: "Otče, dej nám svého Ducha!". Pán Ježíš pak dechl na ně Ducha svatého. V tomto dechnutí bylo světlo, moc, hojnost lásky, radosti a pokoje. Poohlédla jsem se po zástupu, který se ještě skláněl před trůnem a nevěděl, že Pán Ježíš jej opustil — pak se zdálo, že u trůnu stojí satan, aby se pokusil provádět dílo Boží. Viděla jsem ten zástup, hledící k trůnu a modlící se: "Otče, dej nám svého Ducha!" Satan potom na ně dechl nesvatý vliv, v němž bylo světlo a mnoho moci, avšak žádná čistá láska, žádná radost, žádný pokoj. Záměrem satanovým bylo udržovat je v bludu, zaostalosti a klamat dítky Boží. Viděla jsem, jak ti, kteří se modlili k Ježíšovi ve Svatyni svatých jeden po druhém opouštěli zástup a jak šli a připojili se k těm před trůnem a pojednou obdrželi nesvatý vliv od Satana (Malému stádci roztroušenému v zahraničí, 6 dubna 1846, str. 7).

V tomto vidění spatřujeme dvě různé osoby, jak na lidi vdechnou dva rozdílné duchy. Ježíš vdechnul "Ducha svatého" který je popsán jako "světlo, moc a hojnost lásky." Satanův "nesvatý vliv" (duch) nenesl "žádnou sladkou lásku, radost a mír." Tragičnost přijetí trojičního učení není jen v tom, že odmítneme bohoslužbu "Otci a Synu [kteří] sami jediní mají být vyvyšováni" ale, že upadneme do léčky Satanova spiritismu![6]

1931 Věroučné články víry

Odpadlictví, před kterým sestra Whiteová varovala, ve skutečnosti pozměnilo celou naši náboženskou strukturu. “Zásady pravdy, kterou dal Bůh ve Své moudrosti církvi ostatků, budou odhozeny. Naše náboženství bude proměněno. Základní pravidla, na kterých byla naše práce postavena v posledních padesáti letech budou považovány za omyl. Bude založena nová organizace. Budou napsány knihy nového řádu. Bude zaveden systém intelektuální filozofie. (Mimořádná svědectví, řada B, č. 2, str. 55).” Když se změní teologie jakékoli náboženské organizace, dojde ke změně systému v samotných základech. Po téměř jedno století církev vyznávala proti trojiční postoj. V roce 1931 byly zavedeny nové věroučné články víry, které poprvé propagovaly trojiční učení. Druhý věroučný článek zní:

2. Že Božství (Božstvo, angl. Godhead), neboli Trojice, je tvořena Věčným Otcem, osobní, duchovní bytostí, všemocnou, všudypřítomnou, vševědoucí, nekonečnou v moudrosti a lásce; dále Pánem Ježíšem Kristem, Synem Věčného Otce, skrze kterého byly stvořeny všechny věci a skrze kterého bude uskutečněno spasení vykoupených zástupů; a Duchem svatým, onou třetí osobou Božství, velikou obnovující silou v díle spasení (Církevní řád Adventistů sedmého dne, str. 29, edice 1963).

Na naléhání Edsona Rogerse, tajemníka pro statistiku při Generální konferenci, spolu s určitými požadavky na upřesnění prohlášení z terénu, byl jmenován čtyřčlenný výbor, aby dohlížel na přípravu nových věroučných článků víry. Zvolení byli tito čtyři: Milton E. Kern, Francis M. Wilcox, Edwin R. Palmer a Charles H. Watson. Wilcox byl vybrán zbylými třemi, aby připravil hlavní návrh. S plným vědomím a schválením od ostatních, dal Wilcox své prohlášení Rogersovi, který ho v roce 1931 umístil do Ročenky Adventistů sedmého dne. V roce 1933 se to objevilo v Církevním řádu Adventistů sedmého dne. O tomto prohlášení nebylo hlasováno na Generální konferenci.

14. ledna 1942 hlasoval výbor Generální konference, aby bylo (Wilcoxovo) prohlášení o "Věroučných článcích víry" k dispozici v podobě letáku. V našem oficiálním Církevním řádu se to objevilo v roce 1933 – podobně bez formálního přijetí – a i dále v každém následujícím vydání. Bylo to proto vzájemnou dohodou a nikoliv přijetím prostřednictvím formálního hlasování  že se Wilcoxovy "Základní věroučné články,"... staly naším prohlášením víry (Movement of Destiny, str. 419; zvýraznění kurzívou je v originálu).

1941 Křestní slib a nový zpěvník

V roce 1941 byl představen nové křestní slib, který obsahoval souhlasné prohlášení kandidátů na křest ve vyznání víry Trojice. Výbor složený ze třinácti lidí byl jmenován v roce 1941, aby dal rámec jednotnému křestnímu slibu. Starší Branson byl předsedou a R. A. Anderson byl tajemníkem. "Úkolem tohoto výboru bylo zformulovat jednotnou křestní smlouvu a slib, založené na prohlášení "Základní věroučné články víry" v ročence a řádu z roku 1931. Také to sloužilo k trošku ostřejšímu zvýraznění první, druhé a třetí osoby božství (dopis L. Frooma k R. A. Andersonovi, J. L. Shulerovi, D. E. Rebokovi, A. W. Petersonovi, W. G. Turnerovi, J. E. Weaverovi, z 22. listopadu 1966)."

Byl to rovněž rok, kdy se objevil Církevní zpěvník (kancionál). Náš raný zpěvník prosazoval pravdu o Bohu a Kristu. Církevní kancionál byl start směrem k trojičním církevním písním.[7]

Naše minulost je považována za omyl a "falešné učení." [8] Mnoho knih "nového řádu" bylo sepsáno. [9] "Nic nebude moci stát v cestě novému hnutí (Mimořádná svědectví, série B, č. 2, str. 55)." Starší Froom prohlásil, že "církev [byla] neodvolatelně zavázána [těmi] základními křesťanskými pravdami (Movement of Destiny, str. 75)."[10]

Odpůrci (potížisté) – Washburn a Longacre

Kolem počátku čtyřicátých let minulého století stále existovalo několik odpůrců, kteří se nové teologii vzpírali. Jeden byl starší kazatel jménem J. S. Washburn, který v roce 1940, napsal velmi sarkastický útok na staršího W. W. Prescotta kvůli kázání, které měl Prescott v církvi adventistů sedmého dne v Takoma Parku, Maryland, 14. října 1939. Název Prescottova kázání byl "Ten, který přichází" a mimo jiných témat se zabýval Trojicí (učením). Washburn ve svém dopise napsal:

Trojiční učení je krutá pohanská obludnost, která Ježíše odstraňuje z jeho skutečného postavení Božského Spasitele a prostředníka.

Satan vzal pohanské pojetí nějaké tříhlavé obludnosti, aby s vědomým úmyslem vrhnul opovržení na božství, aby to jako nemožný, absurdní vynález vetkal do Romanismu (papežství) jako našeho slavného Boha. Toto monstrózní učení transplantované z pohanství do římsko papežské církve se snaží vetřít svoji zlověstnou přítomnost do učení o poselství třetího anděla (dopis od J. S. Washburn k W.W. Prescottovi, 24. duben, 1940).

Zde je důležitost v tom, že ještě v roce 1940 nemělo toto trojiční učení v církvi zbudovanou dokonalou tvrz. [11] Ve skutečnosti, Washburnův dopis, i když byl velmi osobní, byl tak moc oblíben u jednoho předsedy sdružení, že dal pokyn, aby se třicet dva kopií rozeslalo všem kazatelům v jeho sdružení. Washburn také napsal:

Církev Adventistů prohlašuje, že bere Boží slovo jako svrchovanou autoritu, a že „vyšla z Babylona“ a zřekla se všech planých tradic Říma. Kdybychom se měli vrátit k nesmrtelnosti duše, očistci, věčným mukám a svěcení neděle, znamenalo by to méně, než odpadnutí? Když však přeskočíme všechny tyto podružné, méně významné doktríny a přijmeme a vyučujeme tuto ústřední a nejzákladnější doktrínu Říma, tu Trojici, a učíme, že to nebyl Boží Syn, kdo zemřel na kříži, třebaže se naše slova zdají být duchovní, jest toto čímkoli méně než odpadnutím? a to samotným odpadnutím Omega (tamtéž.)?

Washburnova silná slova lze chápat, když máme na paměti, že věděl, čemu první adventisté věřili a spatřoval v přicházejícím trojičním učení závažné odpadlictví!

Další dlouhotrvající odpůrce potížista byl starší Charles S. Longacre. Podobně jako Washburn, byl Longacre starší kazatel, který osobně znal a hovořil s Ellen Whiteovou. Nebyl to žádný odštěpenec. Seznam jeho zodpovědných funkcí v církvi byl dlouhý a spočívaly na něm významné posty. [12] Starší Longacre byl ještě naživu, když byla připravována kniha Questions on Doctrine. Původní koncept knihy, jenž byl rozeslán, obsahoval následující otázku a odpověď:

Je možné, aby jedinec zůstal v dobrém a správném postavení uvnitř církve adventistů sedmého dne pokud se důsledně odmítá podrobit církevnímu orgánu s ohledem na historické učení o božství Ježíše Krista?

Odpověď na tuto otázku je jednoznačně Ne (otázka č. 34 ze seznamu v knize Questions on Doctrine).

Z kopií odeslaných do terénu k úvaze se jedna kopie vrátila s následující otázkou ručně vepsanou vedle odpovědi: "Vyloučili bychom z církve staršího Longacra?" Jen několik měsíců před svou smrtí v roce 1958, je starší Longacre stále znám jako proti-trojiční. Bůh měl vždy "věrnou hrstku" těch, kteří i nadále nesli světlo pravdy, zatímco ostatní přijali "pekelnou Satanovu pochodeň."[13]

Revize knihy

Okolo roku 1944 byla většina překážek odstraněna, aby mohla nové teologie plně pohltit hnutí. Jedním trnem v oku byla kniha Uriaha Smithe Daniel a zjevení. Tato kniha, původně vydaná ve dvou částech Kritické i praktické myšlenky o knize Zjevení (1867) a Kritické i praktické myšlenky o knize Daniel (1873), nesly schválení Ellen G. Whiteové. [14]  Kromě spisů Ducha proroctví to byla, a je nejdéle vydávaná adventistická publikace v tisku.

Avšak kniha učila proti-trojičnímu pohledu na Krista. Z tohoto důvodu na biblické konferenci v roce 1919 navrhl W. W. Prescott její odstranění z oběhu jako nutnost. [15] Spíše než odstranění knihy, kterou mnozí považovali za jinak dobré dílo, bylo rozhodnuto, že se "zreviduje", aby se pomohlo jí aktualizovat historickými událostmi, které se udály od poslední úpravy, jíž provedl starší Smith. Avšak hlavní tah v té revizi byl, odstranit ta proti-trojiční tvrzení.[16]

Vydání knihy

Kniha Evangelizace byla vydána v roce 1946, aby uvnitř Adventismu pomohla pokračovat v pokroku trojičního učení tím, že připíše autoritativnost inspirovaného slova k "nové teologii." I když svazek obsahuje přehršel tvrzení Ducha proroctví, dalo to Froomovi - který byl členem redakční výboru - příležitost, aby zkompiloval citáty Ellen Whiteové takovým způsobem, že pokřivil (překroutil) její skutečné stanovisko. Bylo to provedeno pomocí následující taktik: 1. Citace byly použity mimo kontext, včetně použití mnoha slovních výpustků, 2. Bylo použito podnadpisů, aby do mysli čtenáře uvedly myšlenky neobsažené v citaci. 3. Byl použit nevyvážený počet sdělení bez doplňujících sdělení nezbytných k vydání celkového pravdivého obrazu. Froom v dopise ke svému spojenci R. A. Andersonovi vypověděl, že:

Jsem si jistý, že jsme se shodli při hodnocení knihy, Evangelizace jakožto jednoho z velkých přispění, na nichž měla tehdy v minulosti podíl Kazatelská asociace. Vždyť víte, co to v Kolumbijské unii udělalo s lidmi, kteří se tváří tvář setkali s jasným, jednoznačným prohlášením Ducha proroctví o Kristově Božství, o osobnosti Ducha svatého, o Trojici (učení) a tak podobně. Buďto museli složit své zbraně a tato tvrzení přijmout, nebo museli odmítnout Ducha proroctví.

Já vím, že vy, slečna Kleuserová a já jsme toho měli značně společného s výběrem těchto věcí za povzbuzování lidí jako je starší Branson. Ten se domníval, že předchozí koncept z pozůstalosti EGW - jak jej bratři aplikovali na tuto knihu  Evangelizace - nebyl adekvátní (dopis LeRoy Frooma k Roy A. Andersonovi, 18. ledna 1966).

Froom zde říká, že v roce 1946 byla uvnitř Kolumbijské unie stále brzda proti trojičnosti. Tady vidíme, že namísto "Bible a pouze Bible" byly spisy Ducha proroctví použity jako klacek, který přinutí bratry stoupnout do řady a bude jediným pravidlem víry a zkušenosti mezi bratry. Kromě toho vedení církve nevěřilo, že by bratři z organizace pro pozůstalost EGW měli "adekvátní" koncept pro knihu Evangelizace.

Výzva k pokání

V roce 1950 starší Robert Wieland a starší Donald K. Short, dva mladí misionáři z Afriky, vyjádřili k bratřím obavy, že církev prudce obrátila kurz, jenž jí byl dán Pánem v roce 1888. Byli tedy požádáni, aby své myšlenky napsali a výsledkem je rukopis Rok 1888 přezkoumán. I když sice nespatřovali ten trojiční problém, v krátké době odvedli vynikající práci při diskuzi o situaci církve v tehdejší době. Věřili, že církev je "zralá k vystřízlivění":

Nyní je zcela zřejmé, že od konference v Minneapolis v roce 1888 "jsme" prošli cestou deziluze. Pokud jde o "ospravedlnění z víry" tak namísto jasné, výstižné, nebem inspirované pravdy se odehrálo poblouznění falešným učením. Tvrdým, ponižujícím způsobem opravdové zkušenosti s padělky (napodobeninami), se Izrael přivedl do doby, kdy je zralý na vystřízlivění (Rok 1888 přezkoumán, vydání z roku 1950 str. 202).

Wieland a Short se pokusili ukázat, jak by se mezi námi mohl ukázat "falešný Kristus". Přesně věřili, že překroucení by předcházelo ztělesnění (str. 171). Pečlivá četba knihy Rok 1888 přezkoumán odkrývá, že zatímco Wieland a Short většinou diskutovali o důležitosti Kristova vtělení a Jeho velekněžské služby, byly tam pokusy o christologii, která narážela na normální trojiční myšlení. Například, jasně uváděli, že Kristus přijal "podobu hříšného těla" že to "nebylo pouhé zdání, ale realita (tamtéž, str. 156; důraz je v originálu)." Tohle je dovedlo k tomu, aby věřili, že Ježíš "sám Sebe vyprázdnil o veškerou božskou moc k provádění zázraků, s výjimkou těch skrze víru v Otce (tamtéž, str. 156, 157)." Kromě toho učili, že Kristus na Golgotě opravdu zemřel:

Smrt takového falešného Krista by neměla žádnou moc, aby přitáhla všechny lidi, takovou jakou dává jasné pochopení smrti opravdového Krista. Spíše by to byla nevysvětlitelná dohoda, která se uskutečnila mezi Otcem a Synem a která z nějakých důvodů obecně postačila k uklidnění hněvu Otce vůči lidstvu . Ten zmatek je vyhrocen faktem, že falešný pohled vyžaduje přesvědčení, že nezemřel Boží Syn, ale pouze syn člověka t. j. Jeho fyzické tělo. Tohle vyvolá oblak neproniknutelného tajemství právě na tuto samotnou fázi Kristovy služby, která byla určena, aby působila na lidské srdce a rozum a vtáhla je do upřímného a nestrojeného smíření s Bohem (tamtéž, s. 158).

Autorovým upřímným přesvědčením je, že si Bůh použil Wielanda a Shorta, aby se pokusil zachránit svůj lid. I když oni nerozuměli všem problémům či otázkám tehdejší doby, byl to víc než jen skromný začátek. Avšak Generální konference poselství oficiálně zamítla a okamžitě začala odporovat dílu, které Wieland a Short započali.[17]

Biblická konference v roce 1952

Částečně v reakci na výzvu Wielanda a Shorta z roku 1950, byla v roce 1952 starším Williamem H. Bransonem svolána biblická konference. Byl to první biblická konference církve od roku 1919 a teprve druhá od roku 1888. I když jejím tématem měla být Kristova spravedlnost, ta poselství se nikdy nedostala ke kořenu problému; konkrétně trinitářské hledisko nebylo nikdy kriticky rozebráno. Na konci konference vyslovil Branson následující výzvu:

Církev do značné míry nestavěla na základech položených v roce 1888 Generální konference. . . . Ale to poselství ospravedlnění z víry dané na konferenci v roce 1888 se zde opakovalo. . .

A tato veliká pravda byla na biblické konferenci 1952 dána s mnohem větší silou, než když byla uvedena na konferenci v roce 1888. . . . Už nebude existovat otázka. "Jaký byl postoj našich pracovníků a lidí směrem k poselství ospravedlnění z víry, které bylo vysloveno v roce 1888? Co s tím udělali?" Od nynějška musí otázka znít." Co jsme udělali se světlem ohledně ospravedlnění z víry, tak jak bylo hlásáno na biblické konferenci v roce 1952 (Náš pevný základ , sv. II, pp. 616, 617; citováno z Watchman, What of the Night  , listopad 1996, str. 3)? "

Branson učinil jasný odkaz na knihu Rok 1888 přezkoumán a pak se pokusil přesunout pozornost z roku 1888 na rok 1952. Odpověď na Bransonovu otázku týkající se takzvaného "světla na ospravedlnění z víry, tak jak bylo hlásáno v roce 1952 na biblické konferenci" nemusela dlouho čekat na uvedení.

Konference Adventistů sedmého dne a Evangelikálů v letech 1955 a 1956

Kdyby bylo bývalo dáno skutečné poselství ospravedlnění z víry a církev jej v roce 1952 byla přijala, pak by nikdy nedošlo ke konferenci Adventistů sedmého dne a Evangelikálů v letech 1955 a 1956. Jak bylo uvedeno dříve, tyto konference se konaly mezi prominentními evangelikály (Walter Martin, George E. Cannon, Donald Barnhouse) a vedoucími představiteli církve adventistů (LeRoy Froom, Roy A. Anderson, Walter E. Read a T. E. Unruh). [18] Hlavním ústředním bodem těchto konferencí bylo trojiční učení. Později Roy A. Anderson napsal o svých zkušenostech z prvního kontaktu s evangelikály:

"Lidičky, co si myslíte o Trojici (učení trojice)?" to byla otázka, kterou mi položili před několika lety dva laskaví pánové-křesťané, kteří neohlášeně přišli na ústředí generální konference ve Washingtonu D. C. . .

Oba muži byli křesťanští vysokoškolští profesoři, kteří hodně o Adventistech četli, ale vše od kritiků. Jeden z nich byl pověřen, aby napsal novou knihu o adventistickém vyznání víry. Nicméně se domnívali, že by měli kontaktovat ústředí, aby zjistili, čemu vlastně věříme v bodech důležitých zájmů, namísto pouhého citování ostatních autorů.

Odpovědi na jejich seriózní otázky se protáhly na dny plné vážných diskusí. Naše odpověď ohledně Božství (angl. Godhead) a Trojice byla důležitá, protože z některých knih vyčetli, že Adventisté byli klasifikováni jako Ariáni (časopis Adventist Review, 8. září 1983, str. 4).

Jak pan Martin poznamenal k Andersonovi, některé knihy zařadily Adventisty jako Ariány kvůli jejich proti-trojiční víře. Skutečnost je taková, že pan Martin v prvním vydání své knihy Vzestup kultů nezařadil Adventisty sedmého dne mezi "Křesťany". Na začátku konference byl důraz na historická proti-trojiční prohlášení od adventistických průkopníků, včetně Ellen Whiteové! Jisté skupině kazatelů v roce 1989 pan Martin podal stručnou historii, jak k tomu v minulosti došlo:

Ovzduší v té době [1955, 1956] bylo, že adventismus byl považován za něco jako Svědkové Jehovovi, či Mormonismus, za něco podobného jako většina hlavních forem tehdejších kultů. . . .

Když jsem se poprvé setkal s L. E. Froomem, vzal si mě stranou asi na patnáct minut a došlápl si na mě, jak jsem vůbec mohl pomyslet, že adventisté jsou kultem (sektou). Řekl jsem: "Adventismus zní uším věrně a spolehlivě. Myslíte si, že Árius byl křesťan?" A Froom byl vynikající církevní historik a tak odpověděl: "Ovšem, že nebyl křesťan; popíral přece božství Ježíše Krista." Opáčil jsem mu: "Však to Ellen Whiteová taky." Dr. Froom odpověděl: "Cože!" Řekl jsem: "Ano" a otevřel kufr a do výšky nejméně dvanáct stop (asi 30cm) jsem mu vyskládal adventistické publikace naskládané na sobě a poznačené k budoucímu pročtení ať již Dr. Froomem nebo výborem, aby si zdroje odtud prověřili. A mohl bych dodat, že byli ve smrtelném šoku, při pomyšlení, že to bylo tak vše prostupující, jak to bylo. Samotná paní Whiteová později velmi rychle obrátila směr a potvrdila učení Trojice a vyučovala jej. Ale byla ovlivněna Uriahem Smithem. V jednom okamžiku popřela věčné božství Ježíše Krista a odsunula Ho na pozici druhého božstva. Důvodem, proč jste byli zpočátku "vhozeni do jednoho pytle" se Svědky Jehovovy byl ariánský důraz v adventismu a také skutečnost, že jste prohlásili o archandělu Michaelovi, že je to Kristus.

Dr. Froom a výbor se rozhodli, že tento materiál okamžitě prostudují. Takže jsme jednání odročili a oni si s sebou vzali všechny materiály a myslím, že i ostatní materiál a začali se tím probírat. Pak se vrátili a řekli: "No, hodně z těch věcí, na něž upozorňujete, tam je - s tím souhlasíme - ale s těmito výroky nesouhlasíme. Neodrážejí totiž ortodoxní adventistickou teologii a tak je odmítáme." Řekl jsem: " V pořádku, to rád slyším." A teď, to se nebavíme o nedůležitých otázkách, můžete nám vytýkat to, že tento materiál čteme?"

Probrali jsme všechny druhy materiálů a pak přišla myšlenka vytvořit knihu, kde by byla položena otázka a Adventistická církev by na ní odpověděla. . . . Z tohoto všeho vznikla kniha Question on Doctrine. Na rozdíl od některých výmyslů a mýtů, které dnes slýchám od Adventistů, oni sami by měli lépe vědět, že tahle kniha měla schválení od Generální konference (Walter Martin, videozáznam konference v církvi Hill Campus v Loma Lindě, Kalifornie, leden 1989).

Starší Froom a ostatní vedoucí, kteří se setkali s panem Martinem "považovali za chybu" ten základ, který udržoval dílo od svých raných dob. Dr. Barnhouse, v článku časopisu Eternity, poznamenal:

Okamžitě bylo vnímáno, že Adventisté důrazně zamítali některé doktrinální stanoviska, které jim byly dříve připisovány.

Konkrétně Adventisté odvrhují jakékoli učení od kazatelů nebo svých členů, kteří věří, hlásají a podepisují se pod jakoukoli záležitost, jež by je zařadila mezi Ariány, (časopis Eternity, září 1956).

Starší Froom bezostyšně lhal o naší historii jak v knize Questions on Doctrine tak i později v knize Movement of Destiny. Pokusil se ukázat, že anti-trinitářství je "zapouzdřená rakovina, nepřípustná ale ohraničená (Svatyně a smíření, s. 530)." V knize Questions on Doctrine čteme: "Před sto lety vyšli zakladatelé církve adventistů sedmého dne z různých církevních zázemí. I když byli všichni předmilénialisti (premillennialists), někteří byli trojiční, jiní byli Ariánští (str. 29). "Tohle je jen poloviční pravda. Skutečnost je taková, že i když průkopníci byli z "různých církevních zázemí," v tom okamžiku, když se všichni stali Adventisty sedmého dne, vzdali se svých falešných trojičních přesvědčení. V knize Movement of Destiny, Froom označil ty proti-trojiční jako ty, co mají "menšinové (str. 149)” mínění. Pak začal vysvětlovat, proč v knize Questions on Doctrine byla učiněna jistá prohlášení. Froom poznamenal, že některé z odpovědí pro ty Evangelikály byly provedeny jako veřejné popření tvrzení učiněných prvními průkopníky, "... rané mylné představy [takzvané] menšiny bylo třeba zřetelně zapudit. Takže ustanovení autoři odpovědí připravili na své otázky stručné prohlášení, neuznávající tyto osobní, individuální, [takzvané] minoritní postoje, než by mohly být zařazeny do právě vycházející knihy, pod názvem Adventisté sedmého dne odpovídají na otázky ohledně učení (Movement of Destiny, str. 483, 484)." Tyto výroky byly nezbytné k tomu, aby odstranily nepochopení od předchozích prohlášení. Popření, částečně znělo:

Vyznání adventistů sedmého dne v tyto velké pravdy je jasné a důrazné. A cítíme, že bychom neměli být označováni nebo stigmatizováni kvůli některým omezeným a chybným konceptům zastávaných některými, konkrétně těmi z let, kdy se naše církev formovala.

Toto prohlášení by mělo proto anulovat zásoby "citací", které proti nám kolovaly. Jsme zajedno s našimi bližními křesťany z církevních skupin ve velkých základech víry, jež byla kdysi odevzdána Božímu lidu (Questions on Doctrine, str. 31, 32).

Jaká hanba říkat, že jsme "zajedno s našimi bližními křesťany z církevních skupin." Froom a ostatní to mohou nazývat "křesťanství" až dokud nepadnou rány. Bůh to nazývá "BABYLON" a jakou pravomoc máme, abychom nazývali "křesťanstvím", to co Bůh prohlašuje za "Babylon?"

1971–kniha Movement of Destiny

Přestože jsme již zaznamenali a citovali z Froomovy knihy Movement of Destiny , měli bychom si také povšimnout následujících bodů. Kniha Movement of Destiny byl jasný pokus přepsat naší historii a představit růst adventního hnutí jakožto evangelického charakteru od jeho kořenů. Kniha plně podporuje učení trojice a pokračující kompromisy učiněné v 50. letech 20. stol. Froom si také dovolil zaútočit na Wielanda a Shorta kvůli jejich pozorování toho, jak církev sešla z cesty pravdy, tak jak byla předána v roce 1888. Kniha obsahovala předmluvu staršího Neala Wilsona, tehdejšího místopředsedy Generální konference a předsedajícího výboru vedení ohledně knihy Movement of Destiny. Předmluva knihy byla původně napsána starším Robertem Piersonem, tehdejším prezidentem Generální konference. Nicméně kvůli prudké reakci na vyjádření ke staršímu Robertovi Wielandovi, Pierson své vyjádření stáhnul. Předmluvu pro pozdější vydání na jeho místě napsal starší H. M. S. Richards Senior z rádia Hlas proroctví! Důležitý je podnět ke knize a načasování vyjití publikace. Froom připouští, že:

Tehdy na jaře roku 1930 mi řekl Arthur G. Daniells - což byl po více než dvacet let předseda Generální konference - že má za to, že někdy později, bych měl provést důkladný průzkum celého plánu vykoupení. . . .

... Byl jsem pojítkem mezi čelními představiteli minulosti a současnosti. Ale on řekl, má to být později – teď ne, ještě ne.

Starší Daniells poznal vážné problémy, které s tím souvisí a téměř prorocky cítil určité obtíže, kterým by stanul tváří v tvář. Věděl, že bude potřeba času nutného pro určité teologické zahojení zranění a pro změnu postoje ze strany některých. Možná bude nutné vyčkat, dokud by někteří jednotlivci nezmizeli ze scény [zemřeli!], než by se mohl moudře zrodit potřebný obraz (Movement of Destiny, s. 17).

1980 Věroučné články víry a dále

Generální konference v Dallasu v roce 1980 poskytla laické veřejnosti poslední příležitost k "dostaveníčku" s odpadlictvím Omega. Hlavním těžištěm zasedání bylo zdokonalování nových věroučných článků víry, které by nahradily prohlášení z roku 1931, jež samotné bylo podrobeno pouze drobným úpravám. Konečným výsledkem bylo oficiálně odhlasované prohlášení, které potvrdilo trojiční učení. Od té doby toto prohlášení na sebe vzalo podobu vyznání jako ze lví tlamy. Ti, kteří jsou shledáni, že se nezařadí do řady, jsou z církve vyloučeni!

V roce 1984 byl vydán nový pro-trojiční křestní slib. V roce 1985 byl představen nový Zpěvník Adventistů sedmého dne, který má silnou trojiční pozici a který má citlivé znění ve více moderních překladech. V roce 1988, byla kniha Questions on Doctrine nahrazena knihou Adventisté sedmého dne věří.... Tato kniha pokračovala v Omega odpadlictví se stanovisky, které jsou podobné těm v knize Questions on Doctrine. V roce 1992 jsme viděli vydání knihy pod názvem Issues s její veřejnou výzvou k nezávislým služebnostem (misijním organizacím), které tvrdí, že jsou "historičtí adventisté", aby se navrátily do proti-trojičního strategického postavení. [19]  Bylo tam několik příjemců. Hned v dalším roce nacházíme přiznání církve, že první průkopníci by dnes neměli dovoleno se připojit k církvi kvůli jejich proti-trojičnímu postoji.[20]

Aktuální vztah nezávislých služebností (misijních organizací)

I když dnes mnoho nezávislých služebností, které jsou buď na okraji nebo začleněné v církvi adventistů, uznává, že v knize Questions on Doctrine a v jiných "knihách nového řádu" je odpadlictví ohledně témat Kristova vtělení a smíření v nebi, většina z těchto organizací si neuvědomuje mnohem větší dosah této věci. Skutečnost je taková, že někteří z těch nejhlasitějších podporovatelů (zastánců) trojičnosti (Trinitarianismu) jsou adventistické nezávislé služebnosti (organizace)!

Několik služebností jako jsou Firm Foundation, Hartland, Amazing Facts, a Pilgrim’s Rest úředně prohlašují odmítnutí vedení Bohem v raných dobách adventního hnutí a silně podporují pohansko papežskou trojici.

V reakci na zaslané materiály, které jasně prezentovaly biblickou a historickou pozici průkopníků, reagoval W.R. May z organizace Amazing Facts, když odepsal:

Díky za dopis. Doug vede hlavní evangelizační kampaň v Michiganu, takže většinu jeho korespondence spravuji já. Nechci vás urazit (dotknout se), ale chtěl bych vás upozornit na několik důležitých věcí:

1. Mnozí z průkopníků se ohledně několika biblických nauk mýlili. Nezakládáme naše učení na tom, čemu různí           průkopníci věřili, ale spíše na tom, jak se usnesla církev.
2. Duch proroctví je jasný v tomto:
   1. Světlo není zjeveno několika málu lidem (CW 45).
   2. Světlo není poskytnuto v rozporu se zavedeným náboženským vyznáním celku (orgánu) (EW                         45).
   3. Nové světlo by mělo být předloženo bratřím, a pokud v něm žádné světlo nevidí, mají ho dát stranou (CW 47).

Stejně jako Froom a mnoho dalších, organizace Amazing Facts považuje těch prvních padesát let za "omyl (blud)". I když souhlasíme s tím, že bychom neměli přijímat žádné učení jen proto, že tomu věřili průkopníci. Zároveň ale také věříme, že jen proto, že "církev" rozhodne o určité doktríně, že je pravda, tak jí to pravdou neudělá! Naše pravda musí stát na Bibli a pouze Bibli. Doporučení Ducha proroctví jsou vynikající. Jaká ostuda (škoda), že církev neposlouchala radu - kterou starší May vyzdvihuje - když bylo učení trojice přijato!

Pojďme se podívat na fakta vztahující se k Duchu proroctví a týkající se bodů, které učinil starší May. On tvrdí, že "světlo není zjeveno několika málu lidem", ale nádherná pravda o Bohu a Jeho Synu nebyla odkryta (odhalena) jenom pro pár lidí! Všichni průkopníci to chápali a věřili tomu, přesto se (učení) trojice do církve dostala skrze úsilí několika málo klíčových mužů.

Starší May rovněž uvádí, že "světlo není poskytnuto v rozporu se zavedeným náboženským vyznáním celku", ale měli bychom poznamenat, že učení trojice bylo v protikladu k " zavedenému náboženskému vyznání celku." A konečně, starší May dodává, "nové světlo by mělo být předloženo bratřím, a pokud v něm žádné světlo nevidí, mají ho dát stranou." Je třeba poznamenat, že nové světlo má být předloženo ne bratřím, ale "bratřím, kteří prošli zkušenostmi (Rady spisovatelům a redaktorům, s. 47)." Ti "bratři, kteří prošli zkušenostmi", obzvláště ti, na které odkazuje Ellen Whiteová byli ti, kteří si prošli zkušeností roku 1844. Ti všichni trojiční učení odmítli, neboť v něm nespatřovali žádné světlo.

Aby se zabránilo propojení, které trojiční učení má k papežství, některé nezávislé služebnosti (organizace) jdou do druhého extrému a přijímají tritheismus (trojbožství), což je víra ve tři bohy. Stejně jako Kellogg a Froom jsou připravení citovat ze svazků Svědectví pro církev, aby "dokázali" svou pozici.

V době psaní tohoto dokumentu nevidíme, že by vedoucí představitelé větších služebností (organizací) správně rozpoznali či pochopili Omegu. Avšak pro nás to je chabý důvod, abychom se nechopili těch požehnání pravdy, která jediná nás může učinit svobodnými. Nám bylo jasně řečeno:

V posledním slavném díle bude jen několik slavných mužů. . . . Bůh bude v našich dnech konat dílo, jemuž jen málokdo rozumí. On probudí a upřednostní mezi námi ty, kteří jsou spíš vyučení Jeho pomazáním, než formálním výcvikem vědeckých institucí.  Těmito vymoženostmi nesmíme pohrdat nebo je zavrhovat. Dovolil je Pán, ony však mohou poskytnout jen vnější průpravu. Pán ukáže, že není odkázán na učené, sebejisté smrtelníky. . . .

Stát na obraně víry a spravedlnosti, když nás většina přehlíží, bojovat Hospodinův boj, když je bojovníků málo – to bude naší zkouškou. (Svědectví pro církev, sv. 5, str. 80, 82, 137).

Bůh bude pracovat takovým způsobem, že člověk nebude mít podíl na žádné slávě! Poselství ze Zjevení 14:7, které vzdá slávu Bohu, bude dosaženo, "ne silou, ani mocí," ale Duchem Božím a všechna sláva bude Jeho. Jaký by měl být náš vztah k tomuto odpadlictví? “Máme se držet prvních principů naší vyznávané víry a jít vpřed počínaje mocí až po přibývající víru. Vždy si máme uchovat tu víru, jež je podložena Božím Duchem svatým, počínaje nejranějšími událostmi naší zkušenosti až do současnosti (Mimořádná svědectví, řada B, č. 7, str. 52).”

Krátce před tím, než jsem odeslala svědectví týkající se úsilí nepřítele podkopat základy naší víry šířením svůdných teorií, četla jsem příběh o lodi, která v mlze pluje proti ledovci. Několik nocí jsem spala velice málo. Připadala jsem si jako vůz, který je zatížený snopy. Jednou v noci mi byla ukázána zvláštní scéna. Nějaká loď byla na vodě v husté mlze. Náhle bylo slyšet výkřik: „Před námi je ledovec." Šlo o gigantický ledovec, který vyčníval strmě nad lodí. Velitelský hlas zvolal: „Střetněme se!" Nikdo neváhal ani na okamžik. Nadešel čas a okamžik rozhodnutí. Lodní Důstojník zapnul na plnou páru a muž u kormidla nařídil loď přímo do ledovce. S velikým rachotem narazila loď do ledovce. Byl to strašný náraz, ledovec se rozlomil na několik kusů, které s rachotem hromu padaly na palubu. Cestující byli velmi otřeseni srážkou, ale nikdo nepřišel o život. Loď byla poškozena, ale dala se opravit. Odrazila se zpět a po celé délce se zachvěla jako živé stvoření. Pak se vydala na další cestu.

Poznala jsem smysl tohoto podání. Dostala jsem příkaz. Zaslechla jsem slova, podobná hlasu našeho kapitána, „Střetneme se!" Poznala jsem, co bylo mou povinností a nemohla jsem ztrácet ani okamžik. Nadešel čas pro rozhodný čin. Bez dalších průtahů jsem musela uposlechnout příkaz: „Střetněme se!" (Mimořádná svědectví, řada B, č. 2, pp. 55, 56)!”

Milovaní, ledovec se objevil krátce po "Alfa" odpadlictví. Konfrontace s Omegou přinese "strašlivý šok", a my budeme "násilně otřeseni silou nárazu." Skutečná loď je "poškozena, ale dá se opravit." Uposlechněme Kapitána naší víry a "Střetněme se!"

Jak jsme v naší studii viděli, poznání Boha je důležité pro věčnost. Prorok Daniel nám říká, že

"lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat (Daniel 11:32)."

Nyní je čas k poznání našeho Boha a být silný jako nikdy předtím.

"Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království (Lukáš 12:32). "

Stát na obraně víry a spravedlnosti, když nás většina přehlíží, bojovat Hospodinův boj, když je bojovníků málo – to bude naší zkouškou. (Svědectví pro církev , sv. 5, str. 136).

[1]. Tyto koncepty byly tak pevně do té knihy vetkané, že W. W. Prescott napsal "...je téměř nemožné, aby byly tyto myšlenky vyňaty a v knize zůstalo něco sofistikovanějšího než je jednoduché prohlášení pravdy o fyziologii [těla] (dopis pro Dr. J. H. Kellogga, ze dne 25. října 1903).” Viz také recenze oné knihy od  M. C. Wilcoxe v Znamení doby,  30. prosince 1903, str. 11.

[2].  Viz pp. 235, 236.

[3]. Kellogg, píše W. W. Prescottovi, kdy prohlašuje: “Bratře Daniellsi, Ty i jiní mluvíte o jemných obrysech rozlišování, ale já úplně nespatřil to, co to bylo, ale toto tvrzení sestry Whiteové je pro mě jasné. Tohle je ten rozdíl: Když říkáme, že Bůh je ve stromě, slovem "Bůh" se rozumí tomu, že ve stromě je božství (Godhead, Trojice), Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Přičemž abychom v našich myslích zachovali správné pochopení koncepce, tak je to tak, že Bůh Otec sedí na svém trůnu v nebi, kde je také Bůh Syn; zatímco Boží život neboli Duch či přítomnost je všepronikající moc (energie), která plní Boží vůli v celém vesmíru (dopis ze dne 25. října 1903)."

[4]. Tyto důkazy jasně vyvrací falešnou představu, že Ellen Whiteová (prostřednictvím knihy Touha věků), zkorigovala převažující proti-trojiční pozici adventních průkopníků.

[5]. Muži "mimo naši církev (víru)" které Froom zařadil byli: "Murry, Simpson, Gordon, Holden, Meyer, McNeil, Moody, Waugh, McConkey, Scroggie, Howden, Smith, McKensie, McIntosh, Brooks, Dixon, Kyle, Morgan, Needham, Pierson, Seiss,

               Thomas, West, a množství dalších (Movement of Destiny, str. 320).”

[6].     Instruktor mládeže, 7. Červenec, 1898. Viz též Synové a dcery Boží  , s. 58.

[7]. Pro další diskusi, viz Robert Diener,  Historie božství (Trojice, Godhead) v církvi adventistů sedmého dne  , pp. 7, 8.

[8]. Viz Johnsson  op. cit. a  Varování a jeho přijetí .

[9]. Příchod Utěšitele, Otázky ohledně učení, Vírou samotnou, Movement of Destiny, Adventisté sedmého dne věří. . .  , atd.

[10]. Výrazem "základní křesťanské pravdy" měl Froom na mysli novou teologii, která vyučovala Trojici (trojiční učení), vtělení před pádem a úplné a konečné smíření na kříži.

[11]. Na obranu Prescottova charakteru viz dopis staršího D. E. Robinsona z 25. dubna 1940 k J. S. Washburnovi.

[12]. Viz  Encyklopedie adventistů sedmého dne , str. 810, 811.

[13]. Viz  Svědectví kazatelům a pracovníkům evangelia   , str. 409.

[14]. Viz  Služba kolportérů , pp. 123, 124.

[15]. "Měli bychom i nadále ve standardní knize rozšiřovat prohlášení, že Syn není spolu-věčný, že Syn není rovný či souvěčný s Otcem (W. W. Prescott, biblická konference z roku 1919, materiály pro odpolední přednášky, 2. červen 1919)?"

[16]. Viz kniha Movement of Destiny , s. 160. Také, v roce 1949, Prof. D. E. Rebok byl požádán časopisem The Review and Herald aby revidoval knihu Čtení z Bible v domácím kruhu. Vyřadil učení, že Ježíš přijal hříšnou přirozenost člověka, jak se to předtím vyučovalo v předchozím vydání na str. 174. Froom tvrdí: "Takže nepřesná poznámka byla odstraněna a ve všech následujících vydáních se již neudržela. Pokud jde o některé z našich standardních a jinak užitečných knih takto byla odstraněna další chyba prostřednictvím těchto revizí z let okolo roku 1940, kniha (Movement of Destiny, s. 428). "

[17]. Viz kniha A Warning and Its Reception.

[18]. Froom byl autorem knihy  Příchod Utěšitele , Anderson byl v roce 1941 členem výboru pro křestní slib a Read byl členem výboru, který upravoval knihu  Daniel a zjevení  .

[19]. Viz kniha Issues, str. 39.

[20]. Viz časopis Ministry , říjen, 1993, s. 10, citace na str. 91 této knihy.