Naděje ve stáří

Vytvořeno Led 03, 2020 Od Alena Tichá v Rodina a společenství

 Když se řekne slovo STÁŘÍ – mladí lidé ho mají za velice vzdálené, než aby o něm vážně přemýšleli. Střední generace se na něj netěší a má i snahy ho nějakým způsobem oddálit, nevpustit ho. Tento boj však všichni nakonec prohráváme, protože stáří není to, kdo se ptá: „Chceš mě?“ Stáří jednou přijde a je zde. A někdy ani nezaklepe. Staří lidé v něm nemají zalíbení. Je to přesně tak, jak to je zaznamenáno ve Svatém Písmu.

PAMATUJ NA SVÉHO STVOŘITELE VE DNECH SVÉHO JINOŠSTVÍ, NEŽ NASTANOU ZLÉ DNY A NEŽ SE DOSTAVÍ LÉTA, O KTERÝCH ŘEKNEŠ: „NEMÁM V NICH ZALÍBENÍ.“ (Kaz. 12:1)

 A přece i stáří je neoddělitelnou součástí života. Je to část života, která může mít pro člověka i velice důležité poselství, pokud člověk sám nevzdá boj předem.

 Člověk si mnohdy klade otázky po smyslu života. Zvláště v podzimu života lidé bilancují, vzpomínají, často se rmoutí nad věcmi, které již nestihli vykonat nebo se často trápí nad slovy, která vyslovili, a která již nejde vzít zpět. Jindy zase nad činy, které vykonali a později zjistili, že právě toto řešení nebylo nejšťastnější. Mnohé trápí svědomí a trápí je tak hluboce, že v noci nemohou ani spát. Každým dnem přemýšlejí o tom, že se přibližuje konec. A i když se někdy snaží své pocity zakrývat, nedá se utajit, že je trápí i myšlenka na smrt.

 Je veliká škoda, že se náš národ tolik vzdálil od zdroje lásky – Boha Stvořitele a jeho Syna Ježíše – Vykupitele, který touží celé lidstvo uvést do souladu s Věčným. Protože kdyby lidé více četli Bibli, zjistili by, že když byl asi před 6 000 lety stvořen první člověk, nebylo v Božím plánu zakomponováno stárnutí. A ani smrt neměla být konečnou stanicí člověka. Přestože kdysi náš národ byl národem Bible, dnes mnohdy lidé ani nevědí, jaké poklady naděje tato Kniha knih skrývá. Kdyby lidé více četli stránky této knihy, svitla by jim nová naděje a oni by zjistili, že přestože celé lidstvo upadlo do hříchu, Bůh člověka neopustil a okamžitě spustil plán záchrany, aby člověk, který se rozhodne vrátit se k poslušnosti Boha, mohl být znovu obnoven k Božímu obrazu a mohl pokračovat v tom původním stvořitelském záměru žít bez stárnutí a bez umírání.

NEBOŤ BŮH TAK MILOVAL SVĚT, ŽE DAL SVÉHO JEDINÉHO SYNA, ABY ŽÁDNÝ, KDO V NĚHO VĚŘÍ, NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ. (Jan 3:16)

 A tak přemýšlím, co se s námi lidmi stalo, že jsme hluší k volání skutečné Lásky? Proč tolik lidí odmítá věřit v moc Ježíše Krista? Myslím si, že je to často jen proto, že si lidé zaměňují víru s náboženstvím, které nedokáže řešit skutečné problémy. Protože i náboženství se postupem času stalo jakousi lidskou naukou bez skutečné moci. Vždyť už Ježíš Kristus, když chodil po této zemi, jednou řekl směrem k tehdejším náboženským vůdcům – farizeům:

DOBŘE PROROKOVAL IZAJÁŠ O VÁS POKRYTCÍCH, JAK JE PSÁNO: TENTO LID CTÍ MĚ RTY, ALE SRDCE JEJICH JE DALEKO ODE MNE. MARNÁ JE ZBOŽNOST, KTEROU MNE CTÍ, UČÍCE NAUKÁM, JEŽ JSOU JEN PŘÍKAZY LIDSKÝMI. OPUSTILI JSTE PŘIKÁZÁNÍ BOŽÍ A DRŽÍTE SE LIDSKÉ TRADICE. (Marek 7:6-8)

 Ale má člověk jenom proto, že mu bylo nesprávně vysvětleno nebo dokonce zatajeno Ježíšovo pravé učení, přijít o tu nejkrásnější nabídku, jaká byla Bohem učiněna? Kdo lidem brání navázat živé spojení se samotným Ježíšem skrze modlitbu? 

 A tak s lidmi otevírám Písmo, abych je nasměrovala k tomu, kdo má klíče od smrti a hrobu a jako jediný nás má moc převést ze smrti do života, totiž do života věčného. Vždyť On sám prohlásil:

AMEN, AMEN, PRAVÍM VÁM, KDO SLYŠÍ MÉ SLOVO A VĚŘÍ TOMU, KTERÝ MĚ POSLAL, MÁ ŽIVOT VĚČNÝ A NEPODLÉHÁ SOUDU, ALE PŘEŠEL JIŽ ZE SMRTI DO ŽIVOTA. (Jan 5:24)

 Od lidí pokřivených náboženských nauk se dozvídáme, že všechny cesty vedou do Říma, ale jen v Písmu se dočteme, že jenom jedna jediná cesta vede do nebeského domova.

JEŽÍŠ MU ODPOVĚDĚL: JÁ JSEM TA CESTA, PRAVDA I ŽIVOT. NIKDO NEPŘICHÁZÍ K OTCI NEŽ SKRZE MNE. (Jan 14:6)

 Lidé se bojí smrti, protože si nedokážou vysvětlit, co bude následovat. Bojí se té nicoty, která následuje po posledním vydechnutí. Mnozí cítí někde v hlubokém nitru, že jednou budou muset skládat účty Bohu za svůj život, a protože každý ví, že napáchal spoustu chyb, a že v životě učinil mnoho nesprávných rozhodnutí, bojí se, že na Božím soudu neobstojí. A nedokáží si představit, že právě tento problém za ně vyřešil Ježíš na golgotském kříži, když vzal všechny ty naše přehmaty a hříchy na sebe. Nedokáží pochopit, že jenom hluboká Boží láska mohla učinit pro neposlušné něco tak velikého. Pro lidi je velmi těžké pochopit, že Bůh zároveň každému z nás dává absolutní svobodu rozhodnutí, zda tento veliký a vzácný dar přijmeme anebo jím pohrdneme. Jen víra či nevěra rozhodne, kde chceme každý z nás po vzkříšení stát, zda využijeme druhou nabízenou šanci k životu nebo se rozhodneme pro věčnou smrt, ze které už nikdy nebude návratu. Slovo Boží říká:

BLAHOSLAVENÝ A SVATÝ, KDO MÁ PODÍL NA PRVNÍM VZKŘÍŠENÍ! NAD TĚMI DRUHÁ SMRT NEMÁ MOCI. (Zjevení 20:6)

 Každý z nás může využít dobu Boží milosti a vejít na cestu života. Protože sám Ježíš řekl:

TOTO PROHLAŠUJE TEN SVATÝ A PRAVÝ, KTERÝ MÁ KLÍČ DAVIDŮV. KDYŽ ON OTEVÍRÁ, NIKDO NEZAVŘE, A KDYŽ ON ZAVÍRÁ, NIKDO NEOTEVŘE. (Zjevení 3:7)

 Velmi pěkně to vystihuje i „Podobenství o deseti družičkách“ v Matoušově evangeliu 25:1-13, kde se mluví o lidech, kteří víru brali velmi vážně, a proto se dobře připravili na setkání s Pánem Ježíšem. Druzí však víru brali jen povrchně. Vyznávali ji, ale jejich život byl jiný, než jejich vyznaná slova. A proto nebyli nakonec schopni vejít do Božího království. I v tomto podobenství je zmíněno to, že dveře byly zavřeny a nemoudré družičky zůstaly venku a již jim nebylo otevřeno.  

 Nikdo z nás neví, jak dlouho bude trvat Boží milost. Nikdo neví, kdy Boží ruka zavře dveře a potom už nikdo nebude moci vstoupit do nové Boží země. A proto je lépe uposlechnout dobrou Boží radu, která vybízí:

JE ŘEČENO: „JESTLIŽE DNES USLYŠÍTE JEHO HLAS, NEZATVRZUJTE SVÁ SRDCE VE VZDORU!“ (Židům 3:15)

                     A jeho hlas volá:

„POJĎTE KE MNĚ VŠICHNI, KDO SE NAMÁHÁTE A JSTE OBTÍŽENI BŘEMENY. A JÁ VÁM DÁM ODPOČINOUT.“ (Matouš 11:28)  

 Nabídka je dána všem, ale ve stáří je možná poslední šance ji využít, protože nikdo z nás neví, kolik času právě jemu je vyměřeno k žití. A rozhodnout se musíme právě tehdy, kdy ještě žijeme, protože po smrti už žádné rozhodování není. 

 To, co se děje v dnešním světě, od přírodních katastrof, přes teroristické útoky, války až po zhoršené mezilidské vztahy, jsou znamení Ježíšova brzkého druhého návratu. Přijde pro věřící a přijde brzy. 

            ALE NALEZNE SYN ČLOVĚKA VÍRU NA ZEMI, AŽ PŘIJDE? (Lukáš 18:8)