Myšlenky na Šavuot - neboli Letnice

Originál článku publikován zde

Chtěl jsem se podělit s některými myšlenkami na Letnice, čili Svátek Týdnů neboli Šavuot, jak se to nazývá v hebrejštině. Tento zvláštní den označuje padesátý den po prvním Šabatu nebo sedmém dni Sobotě během Svátku nekvašených chlebů. Je to jediný výroční ustanovený čas, který není stanoven konkrétním datem. Určuje se pouze odpočítáním sedmi úplných cyklů sedmého dne - soboty. Když pohlédneme zpět na židovskou ekonomiku ještě před tím, než Syn Boží přišel jako náš Vykupitel, stalo se v tento den něco důležitého? Co se vlastně stalo v den Letnic, deset dní po nanebevstoupení našeho Spasitele? Je dnes v Šavuotu nějaký význam nebo důležitost? Bude tam i v budoucnu? S těmito myšlenkami se modlím, aby každý z nás objevil odpovědi na tyto otázky a lépe porozuměl významu tohoto dne.

Písmo k zamyšlení:  J 17:1-4.

„To pověděv Ježíš, i pozdvihl oči svých k nebi a řekl: Otče, přišlať hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe; Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný dal. Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil. A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl.  J 17:1-4.

Když v Písmu studujete Svátky Pesach, nekvašené chleby, Letnice, Troubení, Den smíření a Svátek stánků, dočtete se, že jsou všechny o Ježíši, Synu Božím. Co významného se tedy stalo o Letnicích během židovské ekonomiky, než Mesiáš přišel? Pokud budete sledovat cesty Izraelců při jejich exodu z Egypta, zjistíte, že o Šavuotu byl vydán zákon na hoře Sinaji. Jaký vztah má vydání zákona k našemu Spasiteli?  Sestra Whiteová komentuje:

"To co je řeč pro myšlenku, to je Kristus pro neviditelného Boha. On je tím zjevením Otce a je nazván Slovem Božím. " Bůh poslal svého Syna na tento svět, Jeho božství bylo oblečené do lidství, aby v Jeho životě a charakteru byly rozpoznány vlastnosti Otce, aby lidé mohli nést obraz neviditelného Boha. On byl ztělesněním zákona Boha, což je vlastně přepis Jeho charakteru. {ST, November 15, 1899 par. 2}

Slovo „Kristus“ znamená pomazaný. Písmo nám říká, kdy byl Ježíš pomazán pro svou službu na zemi.

A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. - (Matouš 3:16-17)

Kvůli tomuto pomazání mohl Boží Syn říci:

„Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, A zvěstovati léto Páně vzácné.“ - (Lukáš 4:18-19)

Jako Kristus přijal pomazání Duchem od svého Otce při Svém křtu, tak Otec skrze Krista měl dát ten samý dar pomazání Jeho učedníkům. Následující verše nám naznačují, kdy.

„V poslední pak den ten veliký svátku toho [Stánků], stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se. Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé. (To řekl o Duchu, jehož se mělo dostati těm, kdo v něj uvěřili. Dosud totiž nebylo Ducha, poněvadž Ježíš nebyl ještě oslaven.)“ (Jan 7: 37-39)

Podívejme se znovu na začátek Janovy kapitoly 17.

„Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil. A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl. - (Jan 17:3-5)

Věnujte velkou pozornost slovům: „oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl“. Podtrhněte „oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého“, protože na tuto modlitbu bude doslova odpovězeno ve dni Letnic.  Všimněte si, co nám v první kapitole Skutků říká dr. Lukáš:

„A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.” - (Skutky 1:4-5, 8)

Po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevstoupení se naše zaměření přesunulo od služby kněží v té pozemské svatyni k Ježíšově službě jakožto našeho velekněze v té nebeské svatyni. První pozemská svatyně byla založena na hoře Sinaji a její služby obsahovaly krvavé oběti na každý den v týdnu, včetně sedmého dne - Soboty a dalších stanovených časů. Ježíšova služba se odehrává v té doslovné svatyni v nebi na hoře Sion na straně severní, kde beránek Boží, který snímá hříchy světa, slouží jako náš nejvyšší kněz, přímluvce a prostředník. Pavel o tom píše v Židům 12:

Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: "Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno." Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: "Až se třesu hrůzou.") Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. - (Žd 12:18-24)

Ohledně hory Sion existují v Písmu některé krásné verše:

„Vrcholem krásy, potěchou vší země je hora Sion, město mocného Krále, na svazích severních“. - (Žalm 48:3)

„Ze Sionu v plné kráse sám Bůh skvěje se.“ - (Žalm 50:2)

Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek.“ - (Žalm 132:13)

V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní všechny národy, zástupy lidí půjdou se slovy: "Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu - do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami." Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří. - (Izajáš 2:2-3)

Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sion přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí.“ - (Izajáš 51:11)

„Jak krásné jsou na horách nohy posla dobrých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje, kdo říká Sionu: "Tvůj Bůh kraluje!" Slyš! Tví strážní volají, společně křičí radostí, protože vidí na vlastní oči, jak se k Sionu vrací Hospodin. - (Izajáš 52: 7-8)

Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Na hoře Sion, v Jeruzalémě vyvázne, jak Hospodin slíbil, hrstka přeživších, které povolal Hospodin.“ - (Joel 2:32 nebo 3:5)

mnohé národy půjdou se slovy: "Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu - do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami." Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří. - (Micheáš 4:2)

" Kulhavou obdařím potomky, ze zahnané učiním mocný lid a Hospodin bude kralovat nad nimi na hoře Sion od toho dne až navěky." - (Micheáš 4:7)

Sestra Whiteová krásně podává popisné vyprávění o Ježíšově vítězném vstupu do nebeského Jeruzaléma po jeho nanebevstoupení deset dní před Letnicemi.

„Dílo Spasitelovo bylo na zemi ukončeno. Nadešel čas Jeho návratu do nebeského domova. „I vyvedl je (učedníky) ven až do Betany, a pozdvihl rukou svých, dal jim požehnání. I stalo se, když již žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe." (Lk 24,50-51) {1SM 306.1}  

Jak Kristus stoupal stále výš a žehnal svým učedníkům, zástup andělů Ho obklopil jako mrak. Kristus vzal s sebou mnohé zajatce. Chtěl přinést první plody z těch, kteří spali, jako důkaz Svého vítězství nad smrtí a hrobem. U bran města Božího nespočetný zástup andělů očekával Jeho příchod. Když se přiblížili, doprovázející andělé oslovili shromáždění u brány vítězným zpěvem:

„Pozdvihněte, ó brány, svrchků svých,

pozdvihněte se vrata věčná,

aby vejít mohl král slávy."

{1SM 306.2} 

„Kdo jest ten král slávy?" ptali se čekající andělé.

„Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. Pozdvihněte, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vejít mohl král slávy."

A opět se ptají čekající andělé, „Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, on jest král slávy." (Ž 24,7-10) Pak se úplně otevřely brány města Božího a zástup andělů vešel.  {1SM 306.3}

Tam je trůn a nad ním duha zaslíbení. Je tam serafín a cherubín. Andělé krouží kolem Něho, ale Kristus jim pokyne zpátky. Vstupuje do přítomnosti svého Otce. Ukazuje na své vítězství v tomto předobrazu sebe sama - snop obrácení - a ti, kteří s Ním povstali, představují zajatce smrti, kteří vystoupí ze svých hrobů, až zazní hlas trubky. Přibližuje se k Otci, jaký obraz se to naskýtá, když v nebi se radují i z jednoho hříšníka, který činí pokání, když Otec se raduje zpěvem nad každým. Kristus říká: Otče, skončil jsem. Splnil jsem Tvoji vůli, můj Bože. Dovršil jsem dílo spásy. Je-li naplněná tvá spravedlnost, „kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou." (J 17,24) Je slyšet hlas; spravedlnost je naplněna. Satan je poražen. „Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení." (Ž 85,11) Otec objal svého Syna a bylo slyšet Jeho hlas. „Klanějte se Jemu všickni andělé Boží." (Žd 1,6).  {1SM 306.4}

Ježíš a ti, které s sebou přivedl při svém nanebevstoupení, museli projít několika dny přípravy na Jeho pomazání jakožto nejvyššího kněze na hoře Sion.

Zpět na zemi, stejně jako děti Izraele musely projít několika dny přípravy a očištění, aby se setkaly s Bohem na hoře Sinaji, tak se i učedníci připravovali na Letnice v Jeruzalémě, jak jim přikázal jejich Mistr. 

„Ti všickni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratřími jeho.“ - (Skutky 1:14)

Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého. Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění. Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.“ - (Žalm 15:1-5)

Takže když Den Letnic plně přišel v nebeském obraze, ten shromážděný dav ve svatyni čekal, až Otec zahájí vysvěcení Svého Syna pro obnovenou funkci velekněze. Ta předobrazná služba je popsána v Exodu kapitolách 29 a Leviticu 8. Předobraz se potká s naplněním, jako Mojžíš reprezentuje Otce, Áron reprezentuje Syna. Kdo by zastupoval syny Áronovy v nebeském obřadu pomazání?

„Jak Kristus stoupá vzhůru, zatímco provádí požehnání Svým učedníků, armáda andělů Ho obklopuje jako oblak. Kristus s sebou bere množství zajatců jako Svou trofej. On sám přinese Otci prvotiny těch, kteří spali, aby [je] představil Bohu jako ujištění, že On je přemožitel smrti a hrobu. “- Rukopis 115, 1897. {CTr 286.6}

Přečtěme si pokyny, které dal Bůh Mojžíšovi ohledně zasvěcení Árona a jeho synů pro kněžství.

Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. Vezmeš kněžská roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť patřící k efodu, efod i náprsník a opášeš ho tkaným pásem efodu. Na hlavu mu nasadíš turban a na turban připevníš korunu svatosti. Nakonec vezmeš olej pomazání, vyliješ mu jej na hlavu a pomažeš ho. Přivedeš jeho syny a oblékneš jim suknice. Přepášeš je šerpami, Árona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství jim připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím. - (Exodus 29:4-9)

Na doslovný den Letnic, 10 dnů po Ježíšově nanebevstoupení, Ho Jeho Otec zasvětil a pomazal jako nejvyššího kněze, a oslavil Ho svým vlastním Já nebo Duchem slávou a úctou, kterou Mu dal předtím, než byl svět.

Co se stalo těm 120 věřícím v horní místnosti v tu samou dobu, kdy se v nebi odvíjel ten obřad?

„Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. - (Skutky 2:1-4)

Pamatujete si v den vydání zákona na Sinaji, jak se ta hora chvěla, kouřila a hořela? Scéna v horní místnosti byla podobná ve zvuku mohutného hukotu větru a rozdělených jazyků podobných ohni.   

Věděli jste, že ta horní místnost byla na doslovné hoře Sion na straně severní? To, co se doslova odehrávalo na hoře Sion v nebi, tak to přetékalo k těm, kteří se shromáždili v oné horní místnosti na zemi.

„A když přišel den padesátý (den Letnic), byli všickni jednomyslně spolu.“ „Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! Jak vzácný olej na hlavě, stékající po bradě - po bradě Áronově tekoucí, po jeho rouchu až po cíp. Jak rosa z hory Hermonu sestupující na hory Sionu. Tam přece Hospodin požehnání udílí - život až navěky! - (Skutky 2:1; Žalm 133:1-3)

„Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé! - (Žalm 45:8)

„Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehož my všickni svědkové jsme. Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte. - (Skutky 2:32-33)

Protože v den Letnic se Syn Boží stal opět naším Veleknězem a přijal tu slávu, jíž měl u svého Otce předtím, než byl svět, Ježíš je nám bližší teď než, když byl na zemi fyzicky v lidské podobě. On je všude přítomen se všemi věřícími po celém světě skrze Jeho Otcova vlastního Ducha, kterého na Něho Otec vylil neodměřeně. To je úžasné uvědomění! Duch Jeho Otce uvnitř Něho (Krista) bude „kárat“, „uvádět“, „ukazovat“, „připomínat“, „oslavovat“, „přijímat“, protože je to Jeho část. Proto mohl Ježíš svým učedníkům říci: „Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.“ - (Jan 16:16)

To je ta krása Letnic dnes, aby nám to připomnělo, že Ježíš je s námi vždy, až do konce světa.

„Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země? Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.) “(Efezským 4:7-10)

Ježíš nás chce naplnit vším. Mluví k nám o nebeských věcech v jazyce tak jednoduchém, že to nemůžeme nepochopit, a On nám před náš zrak přinese věčnost, pokud Mu to dovolíme.

„Je to během těchto, Jeho vlastních smluvených schůzkách (ustanoveních), kdy se setkává a povzbuzuje svůj lid skrze Svou osobní přítomnost… Všichni, kteří… udržují pohled na službu a pravý svatostánek, který postavil Pán a ne člověk, ti nikdy nedokáží nemít prospěch z každé promluvy a duchovní sílu z každého společenství.“ {Advent Review & Sabbath Herald, 31. května 1898 par. [3]

A budeť v posledních dnech, (dí Bůh), vyleji z Ducha svého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou… “- (Skutky 2:17)

"Jako byl Kristus oslaven na den Letnic, tak bude opět oslaven v závěrečném díle evangelia, až připraví lid, který se postaví (nebo vydrží) finální zkoušce v závěrečném konfliktu velkého sporu." (RH 29. listopadu 1892)

Tyto myšlenky zakončuji slovy jedné z mých oblíbených písní:

„Ach, nechť vás Syn Boží obklopí

Svým Duchem a jeho láskou;

Dovolte Mu naplnit vaše srdce a uspokojit vaši duši.

Předejte Mu ty věci, které vás zadržují,

a jeho Duch, jako holubice,

Sestoupí na váš život a učiní z vás celek.

Ježíši, ó Ježíši, pojď a naplň své ovečky.

Ježíši, ó Ježíši, pojď a naplň své beránky.