Letnice

Nedávno jsme při našem studiu probírali knihu „Skutky apoštolů“, a to konkrétně její 2. kapitolu, ve které se píše o Letnicích. Tato kapitola mě natolik zaujala, že jsem se rozhodla ji blíže prostudovat. Přináším vám proto nejen slova Písma, ale i slova z pera Ellen Whiteové, jak některé věci popisuje v knize „Skutky apoštolů“ a sem tam i moje myšlenky, které mě při tom napadly.

Pojďme se společně podívat, co nám hovoří události, které svátku Letnic předcházely.

Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.  Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.  Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.  Vy jste toho svědkové.  Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.  Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.        Luk. 24:44-53.

Když se učedníci vrátili z Olivetské hory do Jeruzaléma, lidé si je prohlíželi a očekávali, že uvidí na jejich tvářích výraz zármutku, bezradnosti a poraženosti. Co však uviděli, je překvapilo. Viděli na učednících však radost a slávu vítězství. 

Učedníci se už nermoutili nad zklamanými nadějemi. Viděli Spasitele, že vstal z mrtvých a slova zaslíbení, jenž jim dal při loučení, jim zněla stále v uších. Scházeli se pak spolu, aby se ve jménu Ježíšově modlili k Otci. Věděli, že mají v nebi zástupce přímo u Božího trůnu. V posvátné bázni a úctě se skláněli v modlitbě a opakovali si ujištění, které jim dal jejich Mistr.

Uposlechli Kristova příkazu a čekali v Jeruzalémě na splnění Otcova zaslíbení – vylití ducha.

Když přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.  Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?  Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,  Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého. Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“             Sk. 2:1-13.

Když učedníci čekali, až se zaslíbení vyplní, pokořili se v opravdové lítosti a vyznali svoji nevěru. Když si nyní připomínali slova, která k nim Kristus pronesl před svou smrtí, začali lépe rozumět jejich významu. Učedníci se s opravdovou vážností modlili, aby jim byla dána schopnost jednat s lidmi a promlouvat k nim v běžném styku taková slova, jenž přivedou hříšníky ke Kristu.  Zapomněli na všechny rozpory, na touhu po nadvládě a semkli se v křesťanském společenství. Přibližovali se stále víc a více k Bohu, a přitom si uvědomovali, jaké výsady se jim dostalo, když jim bylo dopřáno stýkat se tak úzce s Kristem. Tyto dny přípravy byly dny hlubokého zpytování srdce. Učedníci pociťovali svůj duchovní nedostatek a prosili Pána o svaté pomazání, které by jim dalo schopnost pracovat na záchraně duší. Neprosili o požehnání jen pro sebe. Leželo na nich břímě záchrany lidí. Uvědomovali si, že evangelium musí být přineseno světu, a žádali, aby se jim dostalo moci, kterou jim Kristus přislíbil.

V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá.  Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá.  Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně. Jan 16:23-24.

Za časů patriarchů se vliv ducha svatého často projevil význačným způsobem, neprojevil se však nikdy ve své plnosti. Nyní učedníci poslechli slova Spasitelova a prosili o tento dar.

Když se dovršoval den letnic, byli všichni pohromadě. Najednou se ozval z nebe zvuk, jako když se žene prudký vítr a naplnil celý dům, kde seděli. Skut 2:1-2.

Pod vlivem ducha nastalo pokání a vyznávání hříchů, do něhož se mísilo díkuvzdání za odpuštění hříchů. S dychtivostí přijali udělený dar. Tisíce lidí bylo obráceno v jediném dni.

Když Kristus vešel nebeskou bránou, byl dosazen jásajícími anděly na trůn. Jakmile skončil tento slavnostní obřad, sestoupil duch svatý na učedníky v hojných proudech, a Kristus byl v pravdě oslaven, a to slávou, kterou měl u Otce od věčnosti. Vylití ducha o letnicích bylo sdělením nebes, že Vykupitel byl slavnostně dosazen na trůn. Podle svého zaslíbení poslal pak svým následovníkům ducha svatého z nebe jako znamení, že přijal jako kněz a král všechnu moc na nebi a na zemi a že je pomazaným svého lidu.  

Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.  Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Skut 2:3-4.

Duch svatý se zjevil v podobě ohnivých jazyků, které spočinuly na shromážděných. Byl to symbol daru, jenž byl učedníkům tehdy udělen a jenž jim umožnil, aby plynně mluvili jazyky, které do té doby neznali. Zjevení ohně bylo symbolem vřelosti a zanícenosti, s níž budou apoštolové pracovat, a moci, která bude provázet jejich dílo.  

V Jeruzalémě zrovna pobývali zbožní Židé ze všech národů. Tehdy byli Židé rozptýleni téměř po celé obydlené zemi a ve vyhnanství se naučili mluvit různými jazyky. Mnozí z těch Židů právě pobývali v Jeruzalémě, kde se účastnili náboženských slavností, které se tam konaly. Byly mezi nimi zastoupeny všechny známé jazyky. Různost jazyků by byla pro hlásání evangelia velkou překážkou, proto Bůh zázračným způsobem odstranil tento nedostatek apoštolů. Nyní mohli hlásat pravdy evangelia v cizích zemích, neboť ovládli jazyky těch, pro něž pracovali. Tento zázračný dar byl pro svět přesvědčivým důkazem, že jejich poslání má pečeť nebes. Od té chvíle byla řeč apoštolů čistá, prostá a přesná, ať mluvili svým mateřským jazykem, nebo cizí řečí. Skutky apoštolů EGW (40-41) str. 28

Kněží a přední muži se velice rozzuřili, když viděli, co se děje, a tak se rozhodli, že zázračnou moc učedníků vysvětlí jinak a snažili se najít nějakou přirozenou příčinu a prohlásili, že jsou učedníci opilí.  

Na obvinění kněží odpověděl Petr a ukázal, že tento jev je vyplněním Joelova proroctví.

V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat. Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den. Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Sk. 2:17-21.

Jasnými a pádnými slovy podal pak Petr svědectví o smrti a zmrtvýchvstání Krista:

Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.  Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.  David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám. Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá. Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu. Sk. 2:22-27.  

Petr se nezmínil o Kristově učení, aby tím dokázal své tvrzení, protože věděl, že jeho posluchači jsou proti tomuto učení zaujatí a že zmínka o něm by neměla účinku. Proto k nim promluvil o Davidovi, jehož Židé pokládali za jednoho z patriarchů svého národa.

Toto vstoupení vzbuzuje neobyčejnou pozornost. Ze všech stran přicházejí lidé, aby si poslechli svědectví učedníků o pravdě, která je v Ježíši. Shlukují se a tlačí se do chrámu. Tam jsou kněží a přední muži. Jejich tváře jsou stále zachmuřeny zlobou. Domnívali se, že najdou apoštoly zastrašené spáchanou vraždou, a sklíčené, shledávají však, že v nich není ani stopy strachu a že naplněni duchem neohroženě hlásají božství Ježíše Nazaretského. Slyší, jak směle prohlašují, že ten, jenž byl krátce před tím ponižován, zesměšňován, týrán surovýma rukama a nakonec ukřižován, je Kníže života, vyvýšený nyní na pravici Boží.

Někteří, kteří naslouchali apoštolům, se aktivně zúčastnili na odsouzení Krista. Nyní slyšeli, jak učedníci prohlašují, že to byl Syn Boží, kterého ukřižovali. Kněží a přední muži se zachvěli, pocítili úzkost, protože prohlášení apoštolů působilo přesvědčivě. Mezi lidmi byli i zbožní Židé, kteří upřímně věřili. Přesvědčila je moc slova, která učedníky provázela.

Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“ „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“  Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Sk. 2:37-40.

Petr jim také zdůraznil, že je kněží a přední muži oklamali. (EGW Skutky apoštolů – kapitola Letnice). Tato myšlenka mě také velmi zaujala. Ti, kteří měli duchovně vézt národ k Bohu, je oklamali? 

Písma, která Kristus vysvětloval učedníkům, vystoupila nyní před nimi vlivem nebeského osvícení v lesku dokonalé pravdy. Závoj, který jim bránil vidět, dokonce to, co se pak uskutečnilo, byl nyní stržen a učedníci začali dokonale a jasně chápat cíl Kristova poslání a povahu jeho království. Mluvili nyní tak přesvědčivě a dokázali posluchačům objasnit i plán vykoupení, mnozí z nich uvěřili. 

Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. Sk. 2:41.

Jeruzalém byl baštou židovství, a nyní zde tisíce lidí vyznali svou víru v Ježíše Nazaretského. Velká žeň apoštoly překvapila a naplnila radostí. Nepokládali ji však za výsledek vlastního úsilí. Jejich slova byla jako ostré šípy Všemohoucího a přesvědčovala lidi, jak strašně se provinili, když zavrhli a ukřižovali Pána slávy. Kristus vychovával učedníky, aby cítili potřebu ducha. Poučení duchem jim dalo konečnou způsobilost, aby mohli zahájit své dílo.

Nyní byli jednomyslní, byli jednoho srdce a jedné duše Sk. 2:46.

Všechno jejich myšlení vyplňoval Kristus, jejich cílem bylo rozšíření jeho království. Myšlením a povahou se přiblížili myšlení a povaze svého Mistra a lidé „poznávali, že bývali s Ježíšem“ Sk. 4:13.

Letnice jim přinesly nebeské osvícení. Pravdy, které nemohli pochopit, když byl Kristus mezi nimi, se jim nyní objasnily. Již nepochybovali, že Kristus je Synem Božím. Nyní věděli. Že Kristus, který měl lidskou podobu, je skutečným Mesiášem a své poznání hlásali světu s vírou, která přinášela přesvědčení. Že je s nimi Bůh. Jejich srdce přetékala dobročinností tak velikou, tak hlubokou a obětavou, že je pudila jít až na konec světa, aby tam svědčili o moci Kristově. Byli plni touhy pokračovat v díle, které začal Kristus. Posíleni darem ducha svatého, vyšli naplněni horlivostí, aby rozšířili vítězství kříže. Pokoj Kristův zářil z jejich tváří, duch je oživoval a mluvil skrze ně. Zasvětili svoje životy službě Kristu a jejich tváře svědčily o jejich odevzdání. Jaký výsledek mělo vylití ducha o letnicích? Radostná zvěst o vzkříšeném Spasiteli se dostala do nejzazších končin obydleného světa. Moc tohoto poselství působila na lidská srdce.

Ve starozákonní době připadly Letnice na jiný Izraelský svátek, a to svátek týdnů – týdny. 

Šavuot  - Týdny - 5. sivan - odpočítával se od dalšího svátku – Prvotin – který je symbolizoval Prvotinu vzkříšení – Ježíše Krista.  A to 7 týdnů a 1 den, což se = 50. den.

Tento svátek má několik aspektů, které se vzájemně doplňují a mají specifický význam. Jeden z aspektů, který je spjatý s ročním zemědělským cyklem v biblickém Izraeli. Šavuot byl svátkem, začátkem žně pšenice. Židé museli velmi pracovat, aby vypěstovali úrodu. 

Dalším důležitým aspektem Šavuotu je, že Židé dostali na hoře Sinaj Tóru. Tento svátek je připomínkou toho, že Bůh dává svému lidu zákon, ale ukazuje i na vylití Božího ducha. 

Proto mám otázku k zamyšlení:

Není to zajímavé, že se právě ony významné události z plánu spasení, uskutečňují právě o Izraelských svátcích? 

A jaké poselství nám přinášejí Letnice dnes?

Pro mě především jako možný návod k tomu, jak se i my máme na vylití ducha připravit:

1. Být poslušni Kristových nařízení – Pán učedníkům řekl, co mají dělat.

    Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ Luk. 24:49.

1. Sjednotit se na modlitbách.
2. Opakovat si Kristova ujištění a zaslíbení.
3. Činit opravdové pokání, vyznání hříchů, pokořit se v opravdové lítosti před Pánem, otevřít mu své srdce.
4. Odevzdat se cele Kristu.
5. Prosit ve jménu Ježíše o vylití Svatého ducha.
6. Nechat se obléci touto mocí shůry.

   Možná jsem nenašla všechno, co nám Letnice přinášejí i do dnešní doby, ale rozhodně stojí za úvahu v tom, co vylití Ducha svatého předcházelo v dobách apoštolů. Zaslíbení Ducha svatého není určeno jen lidem určitého věku, rasy, pohlaví či vzdělání. Kristus prohlásil, že božský vliv jeho následovníků bude působit až do konce. Od dob Letnic apoštolů až po dnešní dobu je Utěšitel posílán ke všem, kdo se plně oddali Pánu. Ke všem, kdo přijímají Krista za svého osobního Spasitele, přichází Duch svatý. Čím blíže kráčejí věřící s Bohem, tím jasněji a mocněji svědčí o lásce svého Vykupitele a o jeho spásné milosti.

Proto bychom neměli podcenit dny přípravy.

 Jak se mohou podcenit dny přípravy?

  Napadá mě například v této souvislosti velmi aktuální téma: Co takový coronavirus? Jeden Jihoafrický soudce jménem Mogoeng Mogoenga řekl: „Očkování, je dílo satanovo.“ Mnozí se tomu vysmívají, ale já si myslím, že je v tom obrovský kus pravdy. Žijeme totiž v poslední době a Bůh se chystá vylít svého Ducha na svůj lid a touží po tom, aby se jeho lid připravil. Satan si to velmi dobře uvědomuje, a tak spustí mašinerii s názvem Coronavirus. Zaměstná tímto virem celou planetu, a dokonce i Boží lid. Ptáte se jak? Z každé strany už více než ¾ roku neslyšíme nic jiného než coronavirus, vakcíny, očkování, opatření apod. Místo toho, aby Boží lid, trávil více času na modlitbách, pokání a studiu jeho slova, studuje složení vakcín, výroky politiků, různé vtipy apod. Ano, mluvím i sama k sobě. Ne, nechci odsuzovat to, že se informujeme a zvažujeme i to, jak se v tom všem vyznat. Jen bych chtěla připomenout to, že bychom se studiem tohoto tématu, neměli zabývat víc, než je zdrávo a zanedbávat setkávání s naším Pánem a podceňovat tak dny přípravy.

  A tak, bratři a sestry, nepodceňujme ani my dnes ony dny přípravy, protože jedny Letnice jsou před námi. A co když Pán Ježíš Kristus vyleje svého Ducha právě na ty, kdo budou připraveni? Nevím, jestli je tomu opravdu tak, ale všechny Izraelské svátky nám představují plán spasení, ve kterých se vždy udály velmi důležité události, tudíž bych se tomu nedivila. Ať už to bude na Letnice nebo nebude, přála bych si být u toho a rovněž toto přání přeji vám všem.

Amen!!!