Jak soudíte, 11. kap

předchozí část zde

11. Zákon je duchovní

Ve druhé kapitole této knihy jsme se zabývali důsledky používání sledování (policejního aj.) a hrozby síly k udržení zákona a pořádku ve společnosti. V takovém prostředí je zákon vnucován občanům. Tito dodržují zákon ne proto, že by byli přesvědčeni o jeho dobrotě, ale protože se obávají trestů, které by jim za jeho přestoupení uložil ozbrojený orgán.

Chtěl bych se vrátit k biblickému úryvku, který jsme si předtím představili, a pak projít procesem jeho sladění s Kristovými výroky.

Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn -- plamen ohně, jeho kola -- oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží  a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. Daniel 7:9-10

Obrázek soudní scény s předloženými důkazními knihami je nám velmi dobře známý. Pokud tato nebeská soudní scéna skutečně představuje Věkovitého, tj. Boha Otce, který se probírá soudním procesem, v němž se rozhoduje o tom, kdo bude žít a kdo zemře v důsledku nedodržení Jeho zákona, pak je třeba následující Kristova slova považovat za nepravdivá.

Vždyť Otec ani nikoho nesoudí... Jan 5:22

Zde ale musíme uvést důležitou ingredienci, která dosud v souvislosti se zákonem z nebeské perspektivy chyběla.

Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. Římanům 7:14

Boží zákon je něco, co se týká (má vztah k) ducha člověka. Boží zákon má vztahovou povahu. Je to zákon, který vám říká, jaký vliv má Boží Duch, který ve vás žije, namísto aby vám říkal, co musíte dělat, abyste se Bohu líbili.

Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. Jakub 1:25 

Zákon, který slouží k vynucování poslušnosti, není zákonem svobody, ale spíše zákonem omezení či restrikcí. Boží zákon je proroctvím o tom, co se stane těm, kdo milují Boha a jsou naplněni Jeho životem.

A tu smlouvu uzavřu s izraelským národem v budoucnosti: svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Já budu jejich Bůh a oni budou můj lid. Židům 8:10 (Petrů)

Jak můžete napsat zákon na/do srdce člověka? To lze pouze prostřednictvím osobního vztahu. Jak člověk poznává Boha, začne Ho milovat a prosit o Jeho Ducha, tento Duch začne měnit jeho srdce a Boží zákon v nás začne působit automaticky. To je jediný způsob, jak zákon může dát svobodu a volnost. 

Proč tedy lidé chápou zákon jako uložený/zavedený a proč nás Bůh potrestá, když ho porušíme?

Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. Římanům 7:11

Jak nás hřích oklamal skrze zákon? Hřích sám o sobě není osobou, která by nás oklamala, hřích spíše pochází od Satana a skrze hřích Satan změnil způsob, jakým lidstvo pohlíží na zákon. Jak to nepřítel udělal?

Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. Genesis 3:4-5

Satan přesvědčil Adama a Evu, že jejich život nezávisí na Bohu. Přesvědčil je, že jejich život je vrozený a že jsou nesmrtelní. Dokud budou jíst z tohoto stromu, nikdy nezemřou. Pokud by to, co Satan říkal, byla pravda, pak by se všechny příkazy vydané Bohem jevily jako svévolné a panovačné. Pokud bychom jako lidé skutečně mohli existovat, aniž bychom museli být závislí na Bohu, pak by jakýkoli pohyb z jeho strany, který by nás vedl nebo řídil, mohl být považován za použití síly.[1] 

Díky této lži, kterou Satan vyslovil, se mu podařilo změnit naše vnímání Božího zákona ze zákona požehnání a svobody na zákon kontroly a tyranie. Jako lidstvo jsme začali vnímat zákon jako nějaký seznam, jenž nám Bůh uložil a podle kterého nás pak poměřuje, aby určil, zda nás ponechá naživu, nebo ne.

Právě tento nesprávný pohled na zákon okamžitě vyvolává potřebu sledování (policejní apod.) neboli dohledu, soudu a trestu. Připomínáme si, že Pavel nám říká, že tento druh odsuzujícího soudu přišel od Adama, a ne od Krista nebo jeho Otce (Římanům 5:16).

Základem Satanova království je tedy ona lež, že člověk je nesmrtelný, nebo lépe řečeno, že jeho duše je nesmrtelná. To činí z Božího slova - tedy že můžeme zemřít, pokud se od Boha neposlušností odpojíme – lež. Ta nás nutí do situace, kdy jediným způsobem, jak můžeme zemřít, je ten, že nás Bůh přímo popraví. To je klíčový princip, z něhož vychází dohled/sledování, soud a trest. Právě skrze tuto lež satan způsobil nepořádek/zlořád v Božím zákoně a ustanovil trůn nepravosti.

Což jsi spojencem soudu zkázy, jenž povyšuje nepořádek [zlořád - KJV] na zákon? Žalm 94:20 (JB)

Potom pokud je zákon duchovní a je projevem fungování živých vztahů, pak aby tyto vztahy mohly vzkvétat, musí existovat způsob zaznamenávání transakcí těchto vztahů, aby mohly růst a rozvíjet se, neboť vztahy se rozvíjejí na základě řady společných vzpomínek.

další díl zde

[1]                  Více o tomto tématu najdete v knize Záležitosti života která je k dispozici na adrese maranathamedia.cz.