Jak budou křesťané pokoušeni,aby zradili Ježíše

Zdroj článku: 20. červenec, 2023 od Tim Jennings, M.D.

Věrnost nebo zrada Ježíše se především netýká učení, veřejných atestací, příslušnosti k denominacím nebo náboženských obřadů - jde o metody, které praktikujeme v tom, jak žijeme a jak se chováme k druhým. Čí charakter, metody, zásady a zákony jsou základem našeho jednání a chování: Z čeho vycházíme: z Boha nebo ze Satana? Ježíš řekl,

Když se ho farizeové ptali, kdy že přijde Boží království, odpověděl jim: »Království Boží nepřichází tak, že by se dalo pozorovat. Ani se nedá říci: ,Hleďte, tady je!’ nebo ,Tam je!’ Neboť Boží království je mezi vámi.« (Lukáš 17:20, 21 Petrů).

S blížícím se druhým příchodem Krista se mnoho křesťanů zaměřuje na čistotu učení, znalost správných faktů z Písma a obává se, že budou oklamáni. Je zajisté pravda, že satan klame falešnými naukami, a velká část dějin křesťanství je bojem o to, která sekta má pravdu, kdo má správné vysvětlení různých biblických textů. To však vedlo k roztříštění Kristova těla; kdy v současné době existuje více než 41 000 různých skupin.[1]

Domnívám se, že satanův větší podvod spočívá v tom, že bez ohledu na čistotu učení, tak křesťany přiměje, aby přijali jeho falešné metody a zásady. Vezměme si ty náboženské vůdce, kteří ukřižovali Krista; jejich hlavním problémem nebylo to, že měli jinou sobotu, Bibli, svátky nebo rozdílná pravidla oblékání než měl Ježíš. To, co bylo jiné, byly jejich metody a zásady. Byli vedeni strachem a pudem sebezáchovy, a proto přijali metody a zásady tohoto padlého světa, tedy že moc dělá právo, že přežijí ti nejsilnější, že přežijí ti nejsilnější, že zvítězí ti, kteří mají moc. Správné vládnutí pro ně znamená, že ti, kdo mají největší moc, nutí ostatní, aby se jim podřídili; spravedlnost pro ně spočívá v zákonech a pořádku vynucovaném soudním dohledem. A co udělali tito náboženští vůdci? Jejich strach ze ztráty moci, postavení, pověsti a postavení je vedl k uspořádání soudního tribunálu, při němž podplatili svědky, aby lhali, aby mohli Ježíše prostřednictvím svého právního systému odsoudit a poté zabít. Protože podle jejich metod a pohnutek

" je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ " (Jan 11:50 CEP).

Účel světí prostředky.

Tento biblický příběh obsahuje silné poučení pro nás dnes. Židovští vůdci, kteří odmítli Krista, to neudělali kvůli neshodám ohledně nějakého seznamu doktrín. Udělali to proto, že nenáviděli Jeho metody pravdy, lásky a svobody. Nenáviděli Ježíšův soucit, Jeho milost, Jeho odpuštění hříšníkům, Jeho uzdravování nečistých, Jeho způsob dodržování Soboty a Jeho zacházení se ženami a cizinci, kteří mají stejnou hodnotu jako lidské bytosti. Nenáviděli jeho posun od pravidel chování a učení k rozvoji charakteru založenému na zbožných metodách a principech.

S blížícím se druhým příchodem Krista se satan neomezí na útoky na svaté, že by šlo jen o falešné nauky. Nepůjde jen o to, zda se někdo hlásí k víře v Ježíše, dodržuje den bohoslužby nebo praktikuje určitý způsob náboženského obřadu. Konečná zkouška se bude týkat toho, zda zachováváme loajálnost/věrnost Ježíši tím, že se mu podobáme v metodách, které praktikujeme v tom, jak žijeme a jak se chováme k druhým! Až Král při druhém příchodu bude oddělovat ovce (spasené) od kozlů (zatracených), On nám výslovně řekne, co je rozhodující. Těm zachráněným říká:

Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.' Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?'

 Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.' (Matouš 25:34-40, B21).

Poslední otázka se nebude týkat nějaké doktrinální problematiky nebo náboženských předpisů, ale věrnosti Ježíši Kristu a jeho zákonu lásky. Ty otázky budou: Je Boží zákon vepsán do našich srdcí (Židům 8:10) - nebo se do našich charakterů vryl zákon hříchu a smrti (přežití nejsilnějších)? Jsme podobní Ježíši svým charakterem, metodou, motivem a zásadou tak, že vyzdvihujeme jeho jméno, jeho charakter tím, jak žijeme - nebo jsme podobní satanovi svým charakterem, že navzdory tomu, jaké učení hlásáme, praktikujeme jeho metody nátlaku a síly a dáváme přednost jeho zásadám moci nad druhými?

Patříme k lidem, kteří se prohlašují za Ježíšovy následovníky, ale přitom využívají moci svého postavení k zastrašování, nátlaku nebo donucování lidí, aby hrubě zacházeli s jejich svědomím? Co kdyby to mělo „zachránit životy“ - možná dokonce celého národa? Není lepší, aby za lid zemřel jeden člověk, než aby byl národ zničen? Není lepší, aby několik zdravých zaměstnanců bez příznaků bylo nuceno brát lék, který nechtějí, než aby byl podnik pokutován, zavřen nebo aby lidé umírali?

Satanův poslední podvod bude probíhat v tomto duchu: Útok na svaté s falešným obviněním, které ohrožuje naši pověst, živobytí, postavení nebo finanční příjem - to vše má podnítit strach a naši touhu přežít, chránit se, chránit svou pověst, vrátit úder, napadnout a zničit nepřítele, který nás falešně obviňuje. Budeme pokoušeni hněvem, záští a touhou pomstít se, "potrestat" své nepřátele. Pokud to však uděláme - i když je druhá strana v neprávu - čí metody praktikujeme, čí království rozvíjíme, čí charakter formujeme? Proto Pavel radí:

Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte... Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Římanům 12:14, 20, 21; CSP).

A Ježíš řekl:

Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.' Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Matouš 5:43-48; CSP).

Ve válce mezi Kristem a Satanem, dobrem a zlem, nejde v první řadě o správný seznam doktrín, ale o metody, motivy a principy. Máme ve svých srdcích a myslích Boží lásku? Jsou principy Božského designu základem našeho jednání, takže milujeme své nepřátele a modlíme se za ty, kteří s námi hrubě zacházejí? Nebo se mstíme a snažíme se vůči našim nepřátelům prosadit lidskou „spravedlnost“ a při řešení problémů, které se objeví uvnitř církve, používáme pouze Boží metody?

Co se děje v našich srdcích a myslích, když si uchováváme zášť, hořkost, hněv nebo touhu po odplatě vůči těm, kdo nám ublížili? A co se stane, když tyto touhy ospravedlníme snahou o odplatu prostřednictvím lidského práva a lidské spravedlnosti? Viděli jste různé skupiny, které po celém světě bojují o větší politickou moc, aby ostatním vnutily svou verzi toho, co je správné? A co se děje s lidmi, kteří tohle dělají? Co se děje v takových společenstvích či komunitách? Vidíte už tu zkázu, jež přichází, když se snažíme dosáhnout svého chápání spravedlnosti metodami vnuceného práva a donucovacího vymáhání?

Co se však stane s našimi charaktery, když se rozhodneme přijmout Ježíše, zvolíme si odmítnout strach a pud sebezáchovy a místo toho se rozhodneme žehnat (modlit se za) těm, kdo nás pronásledují, a milovat své nepřátele?

K těm posledním podvodům bude jistě patřit i doktrinální podvod, ale vyhýbat se těmto falešným představám nebude stačit k tomu, abychom se nepřipojili k Satanovu táboru. Závěrečná otázka se bude soustředit na to, koho milujeme a s kým se rozhodneme ztotožnit - zda s Ježíšem, nebo s falešným mesiášem, satanem vydávajícím se za Krista. A tuto volbu učiníme, když si zvolíme metody a zásady, které budeme praktikovat v tom, jak žijeme a jednáme s druhými. Zvolíme si Ježíše a zakusíme zákon Božího designu pravdy, lásky a svobody vepsaný do našeho nitra tak, že se rozhodneme milovat a důvěřovat Bohu celým svým srdcem, myslí, duší a silou a milovat bližního jako sebe samého - nebo si zvolíme Satana tím, že budeme nejvíce milovat sebe a dovolíme, aby nás strach ze ztráty toho, čeho si "ego" cení (peníze, moc, postavení, pověst atd.), přiměl používat metody tohoto světa, uložené zákony s donucovacím vynucováním na druhých, aby bylo zajištěno, že „spravedlnosti“ bude učiněno zadost?

Jak se budou události vedoucí k druhému příchodu Krista vyvíjet, mnozí budou oklamáni, protože budou hledat pouze doktrinální klamy nebo náboženské pronásledování; neuvědomí si, že skutečným problémem jsou metody, které se rozhodneme používat v tom, jak žijeme a jak se chováme k druhým.

Nenechte se oklamat, zvolte si Ježíše, upřete na Něj svůj zrak a žijte Jeho metodami ve všem, co děláte. 

[1] https://www.learnreligions.com/christianity-statistics-700533