Duch svatý - Utěšitel aneb kompilace citátů z Ducha proroctví, část 3

„Duch svatý je ten Utěšitel, v Kristově jménu. On zosobňuje Krista, přesto je odlišnou jakousi osobností. Můžeme mít Ducha svatého, pokud o to (Ducha) požádáme a raději učiníme zvyk, obracet se k Bohu a důvěřovat v Boha, spíše než v nějakého konečného lidského prostředníka, který může dělat chyby.“ (Ellen G. Whiteová, Ms 93 1893, "Přednosti a odpovědnosti Božích Synů“)

<><><> 

„Duch svatý je svobodný, pracující, nezávislý zástupce. Bůh nebes používá svého Ducha, jak se mu líbí, a lidské mysli, lidský úsudek a lidské metody už nemohou více stanovit hranice jeho (Ducha) dílu, ani stanovovat kanál, skrze který to bude působit, o nic víc než mohou říci větru, „Nařizuji ti, abys vanul v určitém směru a aby sis počínal tak a tak.“

I když nemůžeme vidět Ducha Božího, víme, že lidé, kteří jsou „mrtví“ v přestoupeních a hříších, se stávají usvědčeni a obráceni pod jeho působením. (Ellen G. Whiteová, Review and Herald. 5. května 1896 „Působení Ducha svatého projevená v životě')

<><><> 

„K chudým a utlačovaným a utiskovaným na Zemi, Kristus říká:„ Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, Toho Ducha pravdy (což je Kristus zformovaný uvnitř naděje slávy), jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude. Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.“ (Ellen G. Whiteová, Ms 24 1898, 22. února 1898)

<><><> 

„Ježíš čeká, až dechne na všechny své učedníky, a dá jim inspiraci svého posvěcujícího ducha a přelije onen životně důležitý vliv ze sebe na svůj lid. Bude chtít, aby pochopili, že od nynějška nemohou sloužit dvěma pánům. Jejich životy nemohou být rozdělené. Kristus má žít ve svých lidských prostřednících a pracovat skrze jejich talenty a jednat prostřednictvím jejich schopností.

Jejich vůle musí být podřízena jeho vůli, musí jednat s jeho duchem, aby už to nebyli oni, kdo žije, ale Kristus, který žije v nich. Ježíš se jim pokouší vtisknout tu myšlenku, že tím že jim dal Svatého Ducha, tak jim dává onu slávu, kterou mu dal Otec, aby on i jeho lid byli v Bohu (za)jedno.“ (Ellen G. Whiteová, Signs of the Times 3. října 1892, „Víra přináší světlo“)

<><><> 

„Není pro nás důležité, abychom dokázali přesně vysvětlit, co je to Duch svatý. Kristus nám říká, že Duch svatý je ten Utěšitel, „onen Duch pravdy, jenž od Otce vychází“. Ohledně Ducha svatého je jasně deklarováno, že ve svém díle uvádění lidí do veškeré pravdy, „On (onen) nebude mluviti sám od sebe“. Jan 15:26; 16:13

Podstata Ducha svatého zůstává tajemstvím. Lidé ji nedokážou vysvětlit, protože jim nebyla zjevena Bohem. Lidé, kteří se nechávají unést svou fantazií, si mohou dát do souvislosti různé oddíly Písma a vybudovat na nich lidské teorie. Pokud však církev tyto názory přijme, nijak ji to neposílí. O tajemstvích, která jsou příliš hluboká, než aby je lidé mohli pochopit, je nejlepší mlčet.“ (Ellen G. Whiteová, Skutky apoštolů, str. 51–52, „Dar Ducha svatého“)

<><><> 

„Pán dává svým dělníkům talenty, které - posvěcené Jeho Svatým Duchem – je postaví na výhodnou pozici (základy). Nikdo se nikdy nemá podvolit pokušení vykreslit o sobě jakýsi pláštík sebe-spravedlnosti tak, aby Utěšitel, Duch svatý od Boha, nemohl být schopen skrze milost Krista Ježíše vstoupit do jejich srdcí, obměkčit je, a učinit je milujícími a soucitnými v povaze. Bratři moji, nechť jsou vaše srdce pokorná a kajícná. Takto se skrze přebývání Kristovo váš charakter stane podobným Kristu.“ (Ellen G. Whiteová, Záznamník Pacifické Unie, 26. července 1906, „Slova pro obtížené břemeny“)

<><><> 

„Kristus prohlásil, že po svém nanebevstoupení pošle ke své církvi, jako svůj korunní dar, toho Utěšitele, který měl zaujmout jeho místo. Tento Utěšitel je Duch svatý, -- duše jeho života, účinnost jeho církve, světlo a život světa. Svým Duchem Kristus vysílá usmiřující vliv a moc, která odnímá hřích. “ (Ellen G. Whiteová, Review a Herald, 19. května 1904, "Zaslíbení Ducha“)

<><><> 

„Kristův triumfální vzestup do nebe byl signálem, že Jeho následovníci měli přijmout ono zaslíbené požehnání. Na toto měli posečkat, dříve než do svého díla vstoupí bez viditelné přítomnosti svého milovaného Učitele. Dokud On s nimi byl, přikázal, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na ono zaslíbení od Otce, které, jak On říká, jste slyšeli ode mě. Neboť Jan opravdu křtil vodou, ale vy budete křtěni Duchem svatým ne mnoho dní potom.

Když Kristus prošel nebeskými branami, byl korunován uprostřed písní milionů andělů. Hned jak byl tento obřad dokončen, Duch svatý sestoupil na Jeho následovníky v bohatých proudech podle Kristova zaslíbení a již více nebyli sirotky. Jak rychle Kristus splnil Svůj slib a poslal z nebeských dvorů garanci (záruku) Své lásky! Po Jeho inauguraci přišel Duch a Kristus byl skutečně oslaven, dokonce i tou slávou, kterou měl u Otce ode vší věčnosti. Během Svého ponížení na této zemi, ten Duch nesestoupil s veškerou svou účinností; a Kristus prohlásil, že On kdyby neodešel, (Duch) by nepřišel, ale kdyby Kristus odešel, tak Ducha pošle. To (Duch) reprezentovalo (zastupovalo) Jeho samého (Krista), a poté, co byl Kristus oslaven, Duch byl jasně ukázán (manifestován). (Ellen G. Whiteová, Znamení doby, 17. 1899, „Zaslíbení Ducha“)

<><><> 

„Obtížený lidstvím, Kristus nemohl být na každém místě osobně; proto to bylo zcela pro ně výhodné, že je Kristus opustí, půjde ke Svému Otci a pošle Ducha Svatého, aby byl Jeho zástupcem na Zemi. Tenhle Duch svatý je On (Kristus) sám, zbavený lidské osobnosti a tudíž nezávislý. On (Kristus) bude Sama sebe představovat jako přítomného na všech místech skrze Svého Svatého Ducha, jako ten Všudypřítomný. “ (Ellen G. Whiteová, Dopis 119 1896 pro Jamese Edsona Whitea a Emmu Whiteovou, 18. února 1895)

<><><> 

„„Obtížený lidstvím, Kristus nemohl být na každém místě osobně; proto to bylo zcela pro ně výhodné, že je Kristus opustí, půjde ke Svému Otci a pošle Ducha Svatého, aby byl Jeho zástupcem na Zemi. Tenhle Duch svatý je On (Kristus) sám, zbavený lidské osobnosti a tudíž nezávislý. On (Kristus) bude Sama sebe představovat jako přítomného na všech místech skrze Svého Svatého Ducha, jako ten Všudypřítomný. „Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, [i když vy ho nevidíte] ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl…. Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. (Ellen G. Whiteová, Britská přítomná pravda, 30. května 1895 „Věčná přítomnost“)

<><><> 

„Duch svatý je Kristův zástupce, nemá však lidskou podobu ani na ní není nijak závislý. Kristus jako člověk nemohl být všude. Proto bylo v zájmu lidí, aby odešel k Otci a seslal na zem Ducha svatého jako svého nástupce. Nikdo už nemá výhodu v tom, že by se mohl s Kristem setkávat tváří v tvář. Prostřednictvím Ducha svatého mají ke Spasiteli přístup všichni. V tomto smyslu je svým následovníkům blíže, než kdyby byl na nebesa nevstoupil. {TV 428.1}

„Toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Jan 14,21. Ježíš znal budoucnost svých učedníků. Věděl, že jeden skončí na popravišti, jiný na kříži, další ve vyhnanství mezi skalami na pustém ostrově a ostatní jako oběti pronásledování a smrti. Povzbuzoval je zaslíbením, že bude v každém soužení s nimi. To platí dodnes. Pán ví o všech svých věrných služebnících, kteří pro něho trpí ve vězení nebo ve vyhnanství na opuštěných ostrovech. Utěšuje je svou přítomností. Když věřící stane pro pravdu před nespravedlivým soudem, Spasitel stojí při něm. Všechna obvinění vznesená proti němu dopadají na Krista. V osobách svých učedníků je znovu a znovu odsuzován Ježíš. Každého, kdo se pro jeho dílo dostane do vězení, potěšuje svou láskou. Těm, kdo jsou odsouzeni k smrti, říká: „Já jsem… živý; byl jsem mrtev — a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ Zjevení 1,17.18. Kdo obětuje svůj život pro mě, zachrání jej pro věčnou slávu. {TV 428.2}

Vždy, když se octneme v těžkostech, dolehne na nás utrpení, nevíme, jak dál, když se nám všechno zdá být černé, cítíme se bezmocní a osamělí, posílá nám Pán Utěšitele jako odpověď na naši modlitbu víry. Od našich pozemských přátel nás mohou odloučit nejrůznější okolnosti. Od nebeského Utěšitele nás však nemůže odloučit nic, žádná okolnost ani vzdálenost. Kdekoli jsme, kamkoli jdeme, on je vždy s námi, podpírá nás, povzbuzuje, dodává nám sílu a potěšuje nás. {TV 428.3}

Učedníci stále ještě nechápali duchovní smysl Kristových slov. Spasitel jim je znovu vysvětloval. Řekl jim, že se bude projevovat prostřednictvím Ducha“. (Ellen G. Whiteová, Touha věků, str. 669-670, „Nechť se vaše srdce netrápí“)

<><><> 

„Když Pán řekl Petrovi, co má dělat, on se otočil a zeptal se:" Pane, co má tento člověk udělat? " Pán odpověděl: Co je ti do toho? Mne následuj. Kolik je dnes lidí jako Petr? Zajímají se o záležitosti ostatních, ale zanedbávají svou vlastní povinnost. Je naší věcí následovat Krista a potom můžeme dávat rady druhým. Chceme náboženství od jedince, osobní zbožnost. V našich rodinách chceme toho Kristova Ducha svatého.“ (Ellen G. White, Review and Herald, 16. dubna 1899, „Kristus by měl být naším rádcem“)

<><><> 

„Všichni, kdo posvěcují (zasvěcují) tělo, duši i ducha Boží službě, budou ustavičně přijímat nový příliv tělesné, duševní a duchovní moci. Tyto nevyčerpatelné zásoby nebes jsou jim po ruce. Kristus jim udělí dech Svého vlastního ducha, života Svého vlastního života. Tenhle Duch svatý vydává své největší energie, aby působil v srdci a mysli. (Ellen G. Whiteová, Svědectví Svazek 6, strana 306, „Lékařská misionářská práce“)

<><><> 

„Vliv Ducha svatého je Kristův život v duši. Nyní Krista nevidíme a nemluvíme k Němu, ale Jeho Duch Svatý je nám stejně tak blízko na jednom místě jako na druhém. To (Duch) působí v a skrze každého, kdo Krista přijímá. Ti, kdo znají přebývání Ducha, zjevují plody Ducha, - láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost.“ (Ellen G. Whiteová, Bible Echo, 17. června 1901, „Slova útěchy“)

<><><> 

„Kristus prohlásil, že po svém nanebevstoupení pošle ke své církvi, jako Svůj korunní dar, onoho Utěšitele, který měl zaujmout jeho (Kristovo) místo. Tento Utěšitel je Duch svatý, --duše jeho života, účinnost jeho církve, světlo a život světa. Svým Duchem Kristus vysílá usmiřující vliv a moc, která odnímá hřích.“ (Ellen G. Whiteová, Review and Herald, 19. května 1904, „Zaslíbení Ducha“)

<><><> 

„Všechna křesťanská vyznání nejsou nic jiného než výrazy víry bez života, dokud Ježíš nenaplní (neprostoupí) věřícího svým duchovním životem, což je Duch svatý." (Ellen G. Whiteová, Duch Proroctví, svazek 3, strana 242, 'Setkání bratří', 1878)

<><><> 

Kristus Duch Boží ve Starém zákoně (1 Petrova 1: 10-11)

Ve všech těchto [staro zákonních] zjeveních božské přítomnosti se sláva Boží projevovala skrze Krista. Nejen v příchodu Spasitele, ale po celou dobu po pádu člověka a po slibu spasení „Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou“. 2. Korintským 5,19. Kristus byl základem a jádrem obětního způsobu v době patriarchů i v době židovské. Od chvíle, kdy naši prarodiče spáchali hřích, nebylo přímého styku mezi Bohem a člověkem. Otec dal svět do rukou Kristových, který jako prostředník svým dílem spasí člověka a obhájí moc a posvátnost zákona Božího. Veškeré spojení mezi nebem a padlým lidstvem je jen skrze Krista. Byl to Syn Boží, který dal našim prarodičům slib vykoupení. Byl to on, jenž se zjevoval patriarchům. Adam, Noe, Abrahám, Izák, Jákob a Mojžíš pochopili evangelium a věřili ve spasení. Tito zbožní mužové obcovali se Spasitelem, který přijde na svět v lidské podobě; a někteří z nich mluvili s Kristem a s nebeskými anděly tváří v tvář.

Kristus byl Hebrejům nejen vůdcem na poušti — andělem, v němž je jméno Hospodinovo a jenž kráčel před nimi zahalen v oblakový sloup — ale dal jim také zákon. *Obklopen strašnou slávou zvěstoval Kristus na Sinaji všemu lidu deset předpisů zákona svého Otce. Byl to Kristus, který dal Mojžíšovi zákon, vyrytý v kamenné desky.

Byl to Kristus, který promlouval k svému lidu skrze proroky. Apoštol Petr v dopise křesťanské obci píše, že proroci „o té milosti, kteráž se vám státi měla, prorokovali, vystihajíce to, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké za tím slávě“. 1. Petrův 1,11. Je to hlas Kristův, který k nám promlouvá ve Starém zákoně. „Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.“ Zjevení 19,10.“ (Ellen G. Whiteová, Patriarchové a proroci, Strana 366, „Zákon a smlouvy“)

<><><> 

„Spasitel mluvil prostřednictvím všech proroků. „Duch Kristův v nich přítomný… předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde.“ 1. Petrův 1:11.“ (Ellen G. Whiteová, Touha věků, strana 234, „Boží království je na dosah ruky“)

<><><> 

„Postarejme se o to, abychom studovali Kristova slova jak ve Starém, tak v Novém zákoně, a dbejme na to, abychom nebyli činitelé, kteří budou pracovat na tom, že Boží Slovo ztratí smysl tím, že vyvýšíme tradice a názory lidí.“ (Ellen G. Whiteová, Znamení doby 2. dubna 1896, „Srdečná zbožnost je nezbytná“)

<><><> 

Ústy Enochovými promlouval duch Kristův; tento duch se zračí nejen v projevech lásky, slitování a naléhání; zbožní mužové nehlásají pouze příjemné věci. Bůh vkládá do srdcí a úst svých poslů odvážné pravdy, pronikavé jako dvousečný meč. (Ellen G. Whiteová, Patriarchové a proroci strana 86, 'Set a Enoch')

<><><> 

Webové stránky: - http://theprophetstillspeaks.co.uk