Co ve skutečnosti řekl Pavel v Koloským 2:16?

Apoštol Pavel psal kolossenským křesťanům, neboli pohanskému shromáždění: „Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám.. . (Kolosským 2:16, CSP).

Tato pasáž - pravděpodobně více než kterákoli jiná v Bibli - je interpretována těmi, kteří odmítají Boží slavnosti, jako potvrzení toho, že dny biblických svátků je zbytečné zachovávat. Žel, takové úvahy jsou založeny na špatné erudovanosti a zavádějících překladech Pavlových pokynů v původním jazyce.

Z kontextu vidíme, že Pavel v této pasáži odporuje vůči tamnímu jistému bludařství. Tím vlastně potvrzuje a vysvětluje hodnotu Božích dnů pro křesťany. Vysvětluje, že svátky předvídají „věci, které teprve přijdou“.

Jinými slovy, zaměření Božích slavností je na budoucnost, ony spojují Boží plán přímo s pověřením, které Kristus dal Své Církvi. Podívejme se tedy na to, co Pavel ve skutečnosti říká o sobotách, novoluních a „svátcích“ v tomto verši.

Nejprve musíme pochopit, že Pavel čelil nějakému bludařství (kacířství). Falešní učitelé již dříve infiltrovali sbor v Kolossech. Tito podvodníci ovlivnili kolossenské křesťany tím, že tam vnesli své vlastní náboženské filozofie. To přimělo Pavla varovat Kolossenské: „Varujte se, aby vás nikdo za sebou nestrhoval filosofií, která jest jen prázdným klamem podle lidských tradic“ (Koloským 2:8, ZP). Lidsky vymyšlená tradice - ne zjevené pokyny Božího slova v Bibli - byl problém, s nímž Pavel bojoval. Již dříve Ježíš vyčinil farizeům a zaměstnal je stejným druhem problému. Oni také povýšili své tradice na větší důležitost než Boží přikázání (Marek 7: 8-9, 13).

Pavel se snažil udržet Kolossenské zaměřené na Krista jakožto hlavu církve (Koloským 1:18; 2:10, 19). Ale tito falešní učitelé se je pokoušeli přesvědčit, aby své uctívání nasměrovali k andělům (Koloským 2:18) a přehlíželi (zanedbávali) svá vlastní těla (verš 23). Žádné takové zkreslené názory se v Písmu nikde nevyučují.

Pavel charakterizoval toto kolosenské bludařství jako „prázdný klam“ a „živly světa“ (verš 8). Tito podvodníci přesvědčovali Kolossenské, aby ignorovali prosté biblické naučení ve prospěch „lidských tradic“.

Jaký typ podvodných nařízení Pavel potíral? „Nedotýkej se, toho ani neochutnej, na to nesahej! Nejsou to než lidská nařízení a učení“(verše 21-22). Tito bludaři obhajovali lidská pravidla týkající se fyzických věcí, které „se použitím opotřebují“ (verš 22).

Proč je toto důležité? Tihle podvodníci byli pravděpodobně předchůdci jistého velkého náboženského hnutí, gnosticismu, který vzkvétal ve druhém století. Oni nereprezentovali hlavní proud židovského myšlení v oné době, ani nebyli věrní Písmu.

Věřili, že spásu lze dosáhnout neustálým rozjímáním o tom, co to je „duchovně“ - jak to vysvětlil Pavel, „pokořovat“ fyzické tělo (verš 23). Zdá se, že věřili v nejrůznější řády andělů a v přímou interakci lidí s anděly.

Pavel naznačuje, že všechny fyzické věci - tedy i včetně lidského těla - považovali za dekadentní (úpadkové). Pavel výslovně prohlašuje, že tento blud, s nímž se potýkal, „se týká vesměs věcí (fyzických věcí), které jsou spotřebováním určeny k zániku — jsou to lidské příkazy a nauky“ (verš 22, CSP). Pavel nám říká, že se staví proti lidským přikázáním a doktrínám - ne proti Božím přikázáním.

Tihle Kolossenští bludaři zavedli různé člověkem-vytvořené zákazy - například „(Po tom) nesahejte!“ „(Z toho) nejezte!“ „(Toho) se nedotýkejte!“ (verš 21, COL) - neboli vůči požitku z fyzických věcí. Obzvláště se stavěli proti radostným aspektům Božích slavností - tedy aspektům jezení a pití - které jsou přikázány v Písmech (Deuteronomium 12:17-18).

Když Pavel napsal: „. . . Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu. . . “ (verš 16), on nediskutoval o tom, jaké druhy potravin by se měly nebo neměly jíst. To řecké slovo brosis, překládané jako „jídlo-pokrm“, se nevztahuje na druhy potravin, které by člověk měl nebo neměl jíst, ale na „skutek jezení“ (Vine's Complete Expository Dictionary of Old and New Test Words, 1985, heslo „Food“). Jde o to, že tihle podvodníci pohrdali hodováním - jakýmkoli druhem jídla a pití sloužícím k potěšení.

Pavel instruoval kolossenské křesťany, aby nebyli ovlivněni námitkami těchto falešných učitelů ohledně jídla, pití a radosti ze sobot, svátků a novoluní.

Možná bychom v tomto bodě měli zmínit vztah mezi novoluními a Božími slavnostmi. Termíny pro zachovávání Božích slavností jsou určeny lunárním kalendářem. Novoluní (novměsíce), které signalizují začátek měsíců, jsou proto důležité pro stanovení správného data slavností. Na rozdíl od Božích Svatých dnů však novoluní nejsou v Písmu přikázány. Během tisíciletí bude znovu obnoven zvyk učinit příchod každého novoluní zvláštní událostí (Izaiáš 66:23), ale dnes neexistuje žádný biblický příkaz, který by vyžadoval jejich dodržování.

Nyní zpět k Pavlovu hlavnímu bodu: Kolossenští podvodníci neměli žádnou pravomoc soudit nebo určovat, jak měli Kolossenští křesťané dodržovat Boží slavnosti. To je důvod, proč Pavel řekl: „Nechť vás tedy někdo nesoudí v jídle nebo v pití nebo ve věci svátku nebo novu měsíce nebo sobot;. . . “ (verše 16-17, Překlad Miloše Pavlíka).

Všimněte si, že Pavel jim říká, aby odmítli falešný lidský úsudek, nikoli Boží soud, který lze nalézt v Písmu.

V tomto bodě bychom si měli všimnout další gramatické záležitosti. Slova „kvůli, pro, ze strany, ve věci“ jsou přeložena z řeckého podstatného jména meros, které označuje část něčeho. Přesnější překlad toho, co Pavel napsal, by tedy měl znít: „Nechť vás tedy žádný nesoudí. . . pro kteroukoli část svátku nebo novoluní nebo pro dny šabatu. . . “

Pavel je zkrátka důsledný. Podle Písma je jezení nebo pití přiměřenou (vhodnou) součástí dodržování sobotního dne či dne svátku. Pavel proto používá slůvko meros („část“), aby zahrnul všechny části nebo aspekty Božích Svatých dnů, které tito bludaři pravděpodobně odsuzovali nebo kritizovali. Nic v této pasáži ani nenaznačuje, že by Bůh Své Šabaty (soboty) nebo Svaté dny zrušil, a ani Pavla nezmocnil, aby to učinil. Pavel odsuzuje kritický vliv těchto raných gnostických bludařů, a nikoliv dodržování sobot a svátků.

Boží slavnosti jsou časy pro radost a oslavu. Bůh nám přikazuje, abychom se jich zúčastnili a radovali se s našimi dětmi - s celou naší rodinou (5. Mojžíšova 12:5, 7; 14:26). On chce, abychom v nich měli radost. Není divu, že Pavel tak rázně odsuzuje tuto falešnou asketickou filosofii kolossenských bludařů (heretiků). Pavel obhajoval právo křesťanů užívat si hodování na Božích svatých slavnostech.

Další a podrobnější informace v brožuře S respektem ke Koloským

Zdroj: UCG