Co je učení o trojici, část 1.

Vytvořeno Úno 17, 2023 Od Jiri Sanek v Demaskování trojice

CO JE UČENÍ O TROJICI? ČÁST 1.

Autor: Jason Smith, 12. června 2018

Původně zveřejněno na FaceBooku, 3. prosince 2017

Přibližně před dvěma týdny jsem dostal žádost od jednoho z bratří, který mě žádal o pomoc ve prospěch některých netrinitářských bratří. K této žádosti došlo proto, že jim pastor předal oficiální dopis, v němž jim oznamuje, že bylo svoláno zasedání výboru sboru, na němž se bude projednávat církevní disciplína proti nim, a to ze dvou následujících důvodů:

"Popírání víry v základy evangelia a v základní přesvědčení církve nebo učení, které je s nimi v rozporu.

"Přilnutí k rozkladnému nebo neloajálnímu hnutí nebo organizaci případně účast v nich.

"Ačkoli všichni členové mají v církvi stejná práva, žádný jednotlivý člen nebo skupina by neměli zakládat hnutí nebo vytvářet organizace či se snažit podporovat následování za účelem dosažení jakéhokoli cíle nebo učení jakéhokoli učení či poselství, které není v souladu se základními náboženskými cíli a učením církve. Takový postup by vedl k podpoře ducha rozkolu, k tříštění svědectví Církve, a tím k bránění Církvi v plnění jejích závazků vůči Pánu (viz str. 59 v Příručce Církve adventistů sedmého dne - 19. vydání) [Konec citátu].

Velkou ironií je, že zrovna s tímto pastorem jsem komunikoval právě o této otázce a on zřejmě použil jeden z mých dokumentů, aby se pokusil přesvědčit ve svém sboru jednoho netrinitáře o opaku. Prostě wow! Ještě větší ironií je, že bratr, který mě požádal o pomoc s dokumentací pro toho netrojičního, aby ji použil na svou obhajobu, má dojem, že jsem byl trinitářem, když jsem tomuto pastorovi psal, ale pak jsem se stal netrinitářem. Válím se smíchy! Pěkně se mýlí.

Ve skutečnosti jsem tomu kazateli psal jako netrinitář/netrojiční. Konkrétní pomoc, kterou tento bratr požadoval, spočívala v tom, abych poskytl důkazy o tom, jak si současní adventisté sedmého dne navzájem odporují. Vyhověl jsem mu a poslal tyto informace všem zúčastněným stranám. A nakonec, což je ještě větší ironie, právě tento pastor a já máme mít další videorozhovor týkající se celé této záležitosti. Někdy se mohu jen smát. Je docela úžasné být mezi dvěma tábory. Modlím se za církev, protože království, které je rozděleno samo proti sobě, musí podle Ježíšova učení padnout.

Pro případ, že by si někdo stále nevěděl rady s mým postojem, chci říci, že nejsem trinitář. Už několik let jím nejsem. Mé odmítání této nauky však není proto, že bych nevěřil ve 3 osoby onoho nebeského tria. Chraň Bůh! Věřím ve 3 Osoby, ale víra ve 3 Osoby nezakládá/netvoří učení o Trojici. Pokud však dnes nasloucháte některým CASD pro-trinitářským obhájcům, jakékoli připuštění 3 Osob je trinitářství. Ve skutečnosti, pokud mě paměť neklame, myslím, že pastor "M" to nazval netrinitářským trinitarismem. Směju se až se za břicho popadám! A přesto je to skutečně tak? To je vše, co učení o Trojici pro adventisty sedmého dne znamená? Předpokládám, že záleží na tom, koho se ptáte. Například pastor "L" v odpovědi na otázku jednoho člena církve o původním postoji průkopníků k trojici a současném pohledu na ni definoval věc takto:

"Samozřejmě. V první řadě bychom si měli uvědomit toto: Slovo Trojice neznamená to, co mnozí lidé říkají, že znamená. To je první bod. Jinými slovy, když spousta lidí slyší slovo "Trojice", často si myslíme "aha", římský katolicismus a tam je hierarchie a všechny ty další věci, kde Bůh je tady, Syn je támhle a Duch Boží je to a tohle, ale slovo Trojice jednoduše znamená skupinu tří. To je to, co slovo Trojice znamená jednoduše podle definice. Skupina tří. Dobře, takže to je bod číslo jedna, který chci, aby oni pochopili. Uznávali naši průkopníci a sama Ellen Whiteová tři věčné osoby? Uznávali Otce, Syna a Ducha svatého? To bude první bod. A odpověď zní ano. [1]

Nyní je třeba říci mnohem více. Pastor "L" pokračoval v argumentaci, že učení o Trojici, jak bylo chápáno v době průkopníků, bylo vlastně modalismem a že právě tohle odmítli, ale to není zcela správné. I když se tehdy mohlo objevit několik odkazů na něco takového, nebyla to definice trojice podle jejích tehdejších stoupenců. Mohl bych to vlastně dokázat citacemi mnoha tehdejších trinitářů, ale od toho upustím. Myslím, že to už všichni vědí (možná je to z mé strany jen zbožné přání, protože bratr "L" to asi sám neví). Zdá se, že bratr "L" také naznačil, že nevěří ve verzi trojice jedné Bytosti. Problém je však v tom, že toto přesvědčení je dnes převládajícím názorem CASD a o tom budeme hovořit později v druhé části. Ve skutečnosti je v samotném adventismu poměrně velký zmatek a variace na toto učení.

Pro účely tohoto článku bych se však chtěl zabývat výše citovaným odstavcem jako úvodem k našemu tématu. Udělám shrnutí bodů pastora a poté pod ním vydám prohlášení o vyloučení odpovědnosti:

Bod 1: Pastor "L" začal tím, že řekl, že slovo "trojice" neznamená to, co mnoho lidí říká, že znamená.

Poznámka: Je velmi zajímavé, že adventisté s. d. v průběhu dějin předefinovali pojem "trojice" vztahující se na Boha tak, aby vyhovoval jejich záměrům. Domnívám se, že zde vidíme příklad. Možná, že náš bratr vzhledem ke kontextu vybíral slova selektivně, a kdyby měl více času nebo byl v jiném prostředí, definoval by tuto nauku jinak.

Bod 2: On definuje to, co "spousta lidí říká, že to znamená" jako "ajaj, římský katolicismus a tam je hierarchie a všechny ty další věci, kde Bůh je tady, Syn je támhle a Duch Boží je toto a to ostatní."

Poznámka: Zdá se to jen mně, přátelé, nebo to vypadá, že se tu děje něco jako důmyslný podvod? Vypadá to, že se jedná o přechod do nového předefinování. Zdá se také, že verze trojice našeho bratra je verze bez hierarchie. To se stane důležité později, až se budeme zabývat druhou částí o různých verzích trojice v dnešním adventismu.

Bod 3: Trojice znamená jednoduše skupinu tří.

Poznámka: Zde vidíme velmi jedinečnou definici učení o Trojici, že? Je toto učení skutečně takové? Znamená to prostě skupinu tří? Nebo je to ve skutečnosti tritheismus s překrytou trojiční nálepkou? Posuďte sami.

Bod 4: Nakonec si všimneme jemného zastírání, že "naši průkopníci" uznávali tři věčné osoby.

To není úplně přesné. Kdo jsou zde ti "průkopníci"? Říkám to proto, že první generace to zcela jistě neuznávala, a dokonce ani někteří z pozdějších adventistů (po roce 1890), kteří používali slovo "trojice", tak ty 3 věčné osoby neuznávali. EGW však zcela jistě později, počínaje koncem 90. let 19. století, 3 věčné osoby zastávala.

Proč se o tom všem zmiňuji? Důvodem je to, že v adventismu panuje obrovský zmatek ohledně toho, co učení o Trojici vlastně je. Vím to, protože jsem se ptal mnoha laiků, duchovních a dokonce i teologů z řad adventistů sedmého dne.

Podle mých zkušeností většina laiků říká, že vlastně neví, a nedokážou tento předpoklad ani vzdáleně obhájit na základě Božího slova. Duchovní a teologové jsou na tom lépe, ale ve skutečnosti si v nemalé míře protiřečí. Je třeba něco udělat ku pomoci a tak nabízím tento článek.

A navzdory tvrzení některých lidí, učení o Trojici neznamená pouze "skupina tří". To by bylo rychlé a volné pohrávání si s terminologií. Je to využívání sémantické výhody skutečnosti, že slovo "trojice", je-li použito v jiném kontextu než při popisu Boha, tak zajisté znamená skupinu tří. Například zde je jediné místo, kde inspirace (EGW) skutečně používá slovo "trojice".

"...Dávejte si však pozor na to, co staří spisovatelé nazývali světskou trojicí - žádost těla, žádost očí a pýcha života. Budete-li se jimi zabývat a zahrávat si s nimi, ukáží se jako vaše zkáza… [2].

Zde to slovo "trojice" jasně znamená tři věci - žádost těla, žádost očí a pýchu života. To je "trojice světa". Jenže tyto tři touhy nejsou jedna a tatáž touha.

Vidíte, to slovo "trojice" má dvě definice. Jednu, která je obecná a vztahuje se i na jiné věci než na Boha, a druhou, která je specifická a vztahuje se pouze na Boha. Ta "Trojice" v tomto druhém případě je jistý teologický termín s jedinečným významem. To připouštějí všechny poctivé strany. Právě tato druhá definice se nás týká a domnívám se, že ji náš výše citovaný bratr bohužel velmi zamlžil. A všimněte si, že mluvil o tom, co podle mnoha lidí znamená trojice. Právě zde se musíme zastavit. To je vlastně jádro problému.

Co je tedy to učení o Trojici? Kdo ho definuje? Víte, pojem "trojice", jak jej adventisté sedmého dne v historii používali, má něco z „voskového nosu“. Používá se totiž různě v závislosti na kontextu a publiku. Proto se tento článek bude snažit o dvě věci. Vlastně jej rozdělíme na dvě části, přičemž každá z nich splní svůj cíl.

V první části bude podána definice učení o Trojici podle jeho původců a křesťanství vůbec. V této části budou citována vyznání víry a podělíme se o to, jak tuto nauku chápou její stoupenci. Druhou částí bude definovat trojici podle adventistů sedmého dne a sdílet široké spektrum názorů, které adventisté sedmého dne ohledně této nauky zastávají. Bez dalších okolků začněme.

Co je učení o Trojici?

Obtížnost při odpovědi na tuto otázku dobře vyjádřil průkopník CASD Raymond Cottrell.

"Toto učení je oblíbené a považované za pravověrné od té doby, co byl římský biskup na základě síly papežství do něj povýšen. Odmítání této nauky se považuje za nebezpečné kacířství, ale každý si smí toto učení vysvětlovat po svém. Zdá se, že všichni se domnívají, že ji musí zastávat, ale každý má naprostou svobodu zvolit si vlastní způsob, jak smířit její protichůdné věty; a proto o ní její přátelé zastávají množství názorů, z nichž všechny jsou, jak se domnívám, pravověrné (ortodoxní), pokud s naukou nominálně souhlasí [3].

Tento citát je překvapivě přesný. Jsem Bohu za tato slova velmi vděčný. Jak poznamenává bratr Cottrell o této populární nauce, zdá se, že si ji každý vysvětluje po svém a má naprostou svobodu smířit její protichůdné věty. Dokud s touto naukou nominálně souhlasíte, je vše v pořádku. To je mimochodem výstižný popis současného trinitarismu adventistů sedmého dne, jak si brzy ukážeme ve druhé části.

Co se týče učení o trojici, je to vlastně domnělý výklad Písma vytvořený člověkem. V průběhu staletí prošla určitými změnami, ale to je mimo rámec tohoto článku. Osobně nezpochybňuji motivy těch, kteří ji původně formulovali. Domnívám se, že se snažili sladit skutečnost, že existuje pouze jeden Bůh (singularita), avšak dvě osoby, které jsou v Písmu přímo nazývány Bohem (to by byli Otec a Syn), a jedna osoba, která je v Písmu nazývána Bohem nepřímo (to by byl Duch). A jakkoli se to může zdát rozporuplné, lidé tyto myšlenky prostě sloučili a řekli, že existují tři Osoby, a přesto Jedna Bytost. Jakkoli je tato myšlenka v dnešní době populární, je to pouhá spekulace. Tato myšlenka je v Božím slově zcela neznámá a nikdo, Ježíš, Petr, Jan, Pavel atd. ji nikdy neformuloval. Je to zkrátka troufalé, opovážlivé učení.

Pravdou je, že trojiční vyznání víry se jeví jako vyvrcholení několika faktorů (apologetických zájmů, polemických sporů a dokonce i politiky) v raném křesťanství. Nebudeme zde zkoumat všechny tyto věci, ale zaměříme se pouze na konečný výsledek - trojiční vyznání víry (tzv. kréda). Nebudu tato vyznání citovat celá, ale pouze jejich podstatné části pro tuto diskusi.

Nicejské vyznání víry (325 n. l.)

"Věříme v JEDNOHO BOHA, OTCE Vševládnoucího, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného. A v JEDNOHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, JEDNOROZENÉHO [jednorozeného; to znamená z podstaty Otce, Boha z Boha,] SYNA BOŽÍHO, ZROZENÉHO Z OTCE, Světlo ze Světla, Bůh z Boha, ZROZENÉHO (POČATÉHO), ne stvořeného, JEDNÉ PODSTATY S OTCEM.... A V DUCHA SVATÉHO. Ty však, kteří říkají: „Byl (čas), kdy nebyl“ a „před svým zrozením nebyl“ a že vznikl z nebytí anebo z jiné hypostaze nebo podstaty, kteří tvrdí, že Boží Syn podléhá změně nebo proměně, ty všeobecná a apoštolská církev anatematizuje.

Aktualizované vyznání z Konstantinopole (381 n. l.)

"A v DUCHA SVATÉHO, Pána a dárce života, KTERÝ POCHÁZÍ Z/OD OTCE, který je spolu s Otcem a Synem uctíván a oslavován, který mluvil skrze proroky.

Atanášovo vyznání víry:

„KDOKOLI chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky. Katolická víra je pak tato: Abychom uctívali JEDNOHO BOHA V TROJICI, A TROJICI V JEDNOTĚ, ABYCHOM ANI NEZAMĚŇOVALI OSOBY, ANI NEODDĚLOVALI PODSTATU. Jiná je totiž osoba Otce, jiná osoba Syna, jiná osoba Ducha Svatého. Avšak božství Otce, Syna a Ducha Svatého je jedno, stejná je jejich sláva a souvěčná je jejich vznešenost.

Jaký je Otec, takový je Syn, takový je Duch Svatý. Nestvořený je Otec, nestvořený je Syn, nestvořený je Duch Svatý. Věčný je Otec, věčný je Syn, věčný je Duch Svatý. A přece nejsou tři věční, ale jen jeden věčný. Jako nejsou tři nestvoření, ani tři nezměrní, ale jeden nestvořený a jeden nezměrný. Podobně je všemohoucí Otec, všemohoucí Syn a všemohoucí Duch Svatý. A přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí. Tak je Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý, a přece nejsou tři bohové, ale je jen jediný Bůh. Stejně tak je Pánem Otec, Pánem je Syn a Pánem je Duch Svatý, ale nejsou tři Páni, ale je jen jeden Pán. Protože jako jsme nuceni v křesťanské víře vyznávat jednotlivě každou osobu jako Boha a Pána, stejně tak je nám zakázáno v katolickém náboženství říkat, že existují tři bohové nebo páni. OTEC nebyl učiněn z ničeho: nebyl ani stvořen, ani zrozen. SYN JE JEN Z OTCE, neučiněný, nestvořený, ale ZROZENÝ. DUCH SVATÝ JE Z OTCE A SYNA: neučiněný, nestvořený, nezrozený, NÝBRŽ VYCHÁZEJÍCÍ. Jeden je tedy Otec, nikoli tři otcové; jeden je Syn, nikoli tři synové; jeden je Duch Svatý, nikoli tři duchové svatí. A v této Trojici není nic dřív nebo později, nic není větší ani menší, ale všechny tři osoby jsou navzájem souvěčné a rovné, takže je třeba vždy uctívat, jak již bylo výše řečeno, jednotu v Trojici a Trojici v jednotě. Kdo chce být spasen, musí takto smýšlet o Trojici.

K věčné spáse je však pro člověka potřebné, aby pevně věřil i ve vtělení našeho Pána Ježíše Krista.

Je totiž správná víra, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, BOŽÍ SYN, JE BOHEM i člověkem. Je BŮH, ZROZENÝ PŘED VĚKY Z PODSTATY [Esence] OTCE, je člověk, narozený v čase z podstaty [Esence] matky. Je dokonalým Bohem a dokonalým člověkem, složeným z rozumové duše a lidského těla. Je roven Otci podle božství, ale menší než Otec podle lidství. I když je Bohem a člověkem, nejsou dva Kristové, nýbrž je jen jeden Kristus. Je jeden nikoli proto, že by se božství stalo tělem, nýbrž proto, že lidství bylo přijato do Boha. ZCELA A POUZE JEDEN, NIKOLI VE SPOJENÝCH PODSTATÁCH [esence], NÝBRŽ V JEDNOTĚ OSOBY. Neboť jako rozumová duše a tělo jsou jeden člověk, tak Bůh a člověk jsou jeden Kristus.

Ten trpěl pro naši spásu, sestoupil do pekel a třetího dne vstal z mrtvých; vystoupil na nebesa, sedí po pravici všemohoucího Otce a odtud přijde soudit živé i mrtvé. Při jeho příchodu všichni lidé musejí vstát se svými těly, dostanou odplatu za své činy. Kdo konali dobro, půjdou do věčného života, kdo však zlo, půjdou do věčného ohně. Taková je katolická víra. Kdo ji pevně a věrně nezastává, nemůže být spasen.“ Kliknutím ZDE získáte pdf verzi v angličtině.

To, co jste si právě přečetli výše, JE učení o Trojici. Není to jen římskokatolická víra, ale víra celého křesťanstva. Jednota Světové rady církví je zakořeněna ve věroučném trinitarismu. Ve skutečnosti mluvčí adventistů sedmého dne Ganuone Diop (je tajemníkem Konference tajemníků křesťanských světových společenství) v článku nazvaném "Proč se adventisté účastní OSN a ekumenických setkání" říká, že "jednota je založena na existenci Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého" [4]. Stručně řečeno, pokud takto nevěříte, pak jste heretik (bludař), a pokud takto nevěří vaše církev, pak je to sekta. Jak opět uvidíme za chvíli, v části 2, vedení adventistů sedmého dne někdy dokonce prohlašovalo, že trojice CASD je totožná s vírou zbytku křesťanstva.

Podstatné je, že pokud o učení o Trojici mluvíte s ostatním křesťanstvem, pak to, co naprostá většina pochopí, jsou výše citovaná vyznání víry. Prakticky všechna trinitární vyznání víry v různých církvích jsou buď explicitně, nebo implicitně poučena nicejským/atanášským vyznáním víry.

Nyní, když jsme je citovali, je také velmi důležité, abychom pochopili, jak jsou tyto výroky interpretovány. Následující body nám to objasní.

1) Je to nejvyšší nauka katolicismu, která je základem všech ostatních nauk.

"Tajemství Nejsvětější Trojice je ústředním tajemstvím křesťanské víry a života. Je to tajemství Boha v něm samém. Je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry, světlem, které je osvěcuje. Je to nejzákladnější a nejpodstatnější učení v "hierarchii pravd víry" [5].

*To se mimochodem netýká jen katolicismu. Je to standardní v celém křesťanství. Tedy každá denominace, která odmítá učení o Trojici, bude považována za sektářskou. Svědkové Jehovovi a mormoni jsou za ně považováni z velké části právě kvůli tomuto.

2) Je to předpokládaná (domnělá) doktrína.

V katolicismu tohle však vůbec není problém, protože oni se drží tradice jako autority nad Písmem. To je považováno za jakési dobrodiní nadřazenosti, kterou mají nad protestantismem, pokud jde o témata, jako je sedmý den sobota nebo trojice, protože tyto ostatní církve uznávají jejich autoritu v těchto otázkách navzdory sobě samým.

"Naši odpůrci někdy tvrdí, že by se neměla dogmaticky zastávat žádná víra, která není výslovně uvedena v Písmu.... Ale protestantské církve samy přijaly taková dogmata, jako je Trojice, pro něž není v evangeliích žádná taková přesná autorita," [6].

*Bylo by možné uvést množství citátů adventistů sedmého dne i neadventistů, kteří připouštějí, že toto učení je předpokladem.

3) V trinitární dogmatice nelze tu podstatu rozdělit.

To znamená, že "Otec, Syn a Duch svatý jsou tři božské osoby, které jsou jednou božskou bytostí (Bohem)", jak je uvedeno v článku "The Trinity" na catholic.com. A protože je nelze rozdělit, činí to z nich jednu neoddělitelnou Boží bytost.

"Vyznáváme a věříme, že svatá a nepopsatelná Trojice, Otec, Syn a Duch svatý, je ve své podstatě jediný Bůh, jediná podstata, jediná přirozenost, jediný majestát a moc. Uznáváme Trojici v rozlišení osob; vyznáváme Jednotu kvůli přirozenosti nebo podstatě. Ti tři jsou jedno jako přirozenost, tedy nikoli jako osoby. Nicméně tyto tři osoby nelze považovat za oddělitelné, neboť věříme, že žádná z nich neexistovala ani nikdy nic neuskutečnila před druhou, po druhé nebo bez druhé." [7]

*No a teď pokud rozdělujete podstatu (alias: učíte 3 separátní/oddělené bytosti), pak vás katolicismus označí takto:

"Tritheisté: kacíři/bludaři, kteří rozdělují podstatu požehnané Trojice." [8]

*A mimochodem, nejde jen o katolicismus. Vezměte si například tuto informaci z Wikipedie:

"Nejvýznamnější křesťanskou sektou, která je obviňována z tritheismu nejen hlavním proudem křesťanství, je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která nahlíží na Trojici nikoli ve světle ortodoxního křesťanského učení předloženého v Niceji, které hlásá, že Bůh je jedna bytost a tři osoby, ale spíše učí, že Trojice jsou tři různé bytosti nebo podstaty sjednocené skrze jeden cíl. [9]

*Pochytili jste to? Jakému obvinění čelí mormoni? Protože věří ve "tři různé bytosti nebo podstaty sjednocené skrze jeden cíl", jsou považováni za tritheisty! Téměř slyším hlasité polknutí naprázdno jistého kolektivu pro-trinitářů uvnitř CASD.

Nebo opět od trinitárního odborníka Ralpha Smithe:

"Nejzjevnější a nejjednodušší formou tritheismu je víra ve tři stejně božské, ale separátní/oddělené bytosti [10].

* Troufám si odhadnout, že celá trojiční teologie "jedné nedělitelné Bytosti", která se dnes v adventismu vyskytuje na vědeckých úrovních, je ve skutečnosti více založena na křesťanských tradicích než na inspiraci. Ve skutečnosti toto učení proniklo do takové míry, že jeden z předních trinitářů CASD (Max Hatton) považuje jiného předního trinitáře CASD (Jerryho Moona) za tritheistu právě z tohoto důvodu. Více se o tom dozvíte, až se dostaneme k druhé části.

4) Syn je zplozen z Otce "věčným rozením" a Duch vychází "věčným vycházením".

"V této Trojici osob je Syn zplozen z Otce VĚČNÝM POČÁTKEM a Duch svatý pochází VĚČNÝM PŮSOBENÍM z Otce a Syna. Přes tento rozdíl co do původu jsou však tyto Osoby spoluvěčné a spolurovné: všechny jsou stejně nestvořené a všemohoucí. [11]

*Někteří tvrdí, že netrojiční teologie CASD, protože věří v zplozeného Syna a vycházejícího Ducha, je stejná jako katolická trojice. To je velmi nepravdivé tvrzení a výsledek povrchní kritiky. Ti, kdo toto tvrzení vznášejí, jednoduše nerozumějí ani katolické trojici, ani netrintiářskému postoji CASD, nebo možná obojímu! Za prvé, pojetí věčné generace znamená, že proces nikdy nezačal a nikdy není ukončen. Je také údajně neoddělitelnou skutečností, a tedy neměnnou pravdou. To znamená, že jej nikdy nic nemůže zrušit nebo do něj zasáhnout. A konečně to vše se údajně odehrává u jedné božské bytosti. Citujeme-li nyní naše přátele z webu Catholic.com, říkají, že "tento proces neboli zplození Syna se odehrává ve vnitřním životě Boha. Nejedná se o "dvě bytosti", ale spíše o dvě osoby vztahově odlišné, které však stále zůstávají jednou bytostí." [12] Všimněte si, že opět vidíme, že jde o "dvě osoby", které "stále zůstávají jednou v bytí". A Duch je do toho později také zahrnut, ale ne ve vztahovém smyslu. Každopádně to všechno souvisí s bodem 3, protože trinitární nauka učí, že existuje pouze jedno Boží bytí. Kdybychom se to snažili vysvětlit jinými slovy, mohli bychom říci, že trinitární dogma učí, že 1 Osoba (Otec) neustále vytváří, vytvářela a bude vytvářet další Osobu ve vztahovém smyslu (Syn) a společně vždy vytvářejí další Osobu v nerelačním smyslu (Duch), a to je podstata jediného nerozdělitelného Božího Bytí - absolutně nic ji nemůže zrušit.

5) Bůh je beztvarý (nemá tělo)

"Bůh je duch a JAKO TAKOVÝ NEMÁ TĚLO (Lk 24:39 "Duch nemá tělo a kosti."). Když tedy Bible mluví o tom, že jsme stvořeni k jeho obrazu, neznamená to, že jsme mu fyzicky podobní. [13]

"Církevní otcové s tím samozřejmě souhlasili a hlasitě prohlašovali, že Bůh je neměnný, NEHMOTNÝ DUCH, který má zcela jednoduchou ("nesloženou") přirozenost - tedy PŘIROZENOST NEOBSAHUJÍCÍ ŽÁDNÉ ČÁSTI. Protože všechna tělesa se rozprostírají v prostoru, a lze je tedy rozdělit na části, je jasné, že BŮH NEMŮŽE MÍT TĚLO. [14]

*Znovu musíme poznamenat, že tato myšlenka není pouze katolická. Je to vlastně běžná koncepce trinitárního dogmatu. Ve skutečnosti se dokonce výslovně odráží v některých protestantských církevních vyznáních víry, především v metodistickém trinitářském vyznání víry.

"Je jen jeden živý a pravý Bůh, věčný, BEZ TĚLA A ČÁSTÍ, nekonečné moci, moudrosti a dobroty, stvořitel a udržovatel všech věcí, viditelných i neviditelných. A v jednotě tohoto božství (angl. Godhead) jsou tři osoby, jedné podstaty, moci a věčnosti - - - Otec, Syn a Duch svatý." [15]

"Pravý Bůh je čistý, neviditelný, samojediný Duch (d); BEZ TĚLA, ČÁSTÍ nebo vášní; věčný, bez počátku, změny nebo konce; nekonečný a nepochopitelný; absolutní, všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí; dokonalý ve svatosti, spravedlnosti, moudrosti a dobrotě; trpělivý, milosrdný a slitovný; odpouštějící nepravost, přestoupení a hřích, ale hrozný ve svém hněvu; neboť vůbec neomlouvá bezbožného, ale hřích navštěvuje spravedlivým soudem [16].

Tato myšlenka, že Bůh je beztvarý, je nutná pro pravou trintariánskou teologii. Pokud existuje pouze jedna Boží bytost a má tělo s humanoidní podobou (obličej, oči, nos, ústa, ruce, nohy, paže, nohy, záda, vlasy), pak se to stává velmi problematické, pokud se snažíte říci, že tato Bytost je ve skutečnosti tři Osoby. Ještě větším problémem se tohle stává, pokud vedle něj stojí Syn před vtělením, který existuje ve výslovném obrazu svého Otce a v celém jasu jeho majestátu a slávy! Trojiční teologie tedy vyžaduje, aby člověk vyprázdnil Boha z jeho podoby, aby se zdála být proveditelná. Musí tvrdit, že tato trojjediná bytost Boží je ve skutečnosti beztvará podstata a cokoli, co by andělé nebo lidé mohli vidět, je pouhá teofanie (zjevení Boha). Je to jen zdání, ale ne Jeho skutečnost. A odtud se lze dostat do nejrůznějších herezí, jak dosvědčují četní svědkové (především u adventistů sedmého dne - J. H. Kellogg). A opět, věřte nebo ne, tato představa beztvaré Boží bytosti je naživu daří se jí i v adventismu.

Tak tady to máte, přátelé. To, co jste si právě přečetli výše, je učení o Trojici, jak je formulováno a chápáno křesťanstvím jako celkem. Doufejme, že vidíte, že samotné to slovo "trojice", pokud je použito o Bohu, je naprosto zatíženo teologickou zátěží a docela dost z toho je také heretické. Možná právě proto samotná inspirace (EGW) toto slovo k popisu Boha nikdy nepoužívá.

Zároveň však ani tato inspirace (EGW) nekárala autory CASD, když ji používali od 90. let 19. století. Osobně se domnívám, že pro pochopení tohoto ústupku je zde klíčový historický kontext - kritika Canrighta a dalších ve spojení s měnící se pneumatologií adventistů sedmého dne. V takovém světle bych neměl žádné skutečné výhrady k novému definování výrazu "učení o Trojici" ->POKUD<- bylo zcela jasné, že se tak děje. Taková jasnost však nenastala. Myslím, že všichni mohou uznat, že kdyby se tak stalo, vlastně by to podkopalo důvod, proč byl tento jazyk vůbec přijat, pokud jde o podkopání kritiky. Můžeme tedy říci, že někteří z apologetů (tj. M. C. Wilcox, Chas Boyd, Uriah Smith a dost možná i F. M. Wilcox o něco později) zde úspěšně klamali. I když věřím, že měli dobré úmysly (bránit církev), nemyslím si, že si uvědomovali, co udělají pozdější generace a jak budou jejich zmínky o "trojici" překrouceny. Věřím také, že pozdější CASD autoři (Lee Wheeler, W. W. Prescott, H. C. Lacey, G. F. Enoch, W. G. Wirth, A. W. Spalding, M. L. Andreasen) to mysleli upřímně, protože se skutečně zdá, že se stali ortodoxními trinitáři. Jako poznámku na okraj však nepodporuji to, co udělal Spalding, pokud jde o překrucování historie. Zašel ještě dál než Froom a z Jamese Whitea, Josepha Batese, J. N. Andrewse a dalších udělal zastánce trojice. Tohle opravdu nevymyslíte!

Každopádně s popřením odkazů na zplozeného a novým výkladem spisů EGW (po roce 1950) nám zůstává velmi vážná otázka týkající se učení o Trojici.

Je správné, když křesťané adventisté sedmého dne říkají, že věří v "učení o Trojici", a přitom dobře vědí, že tím myslí něco jiného než většina ostatních?

Není to podobné, jako kdyby adventista sedmého dne řekl evangelikálovi, že církev CASD věří ve věčný pekelný oheň stejně jako ostatní církve? Byla by to pravda? Takové tvrzení by toho evangelikála mohlo přesvědčit, že učení CASD je pravověrné, ale zanechalo by docela falešný dojem, že? A nejen to, ale mohlo by to způsobit docela velký zmatek uvnitř samotného adventismu, zvláště pokud by takové tvrzení pocházelo od vedení.

Je tedy správné nechat ostatní křesťanské organizace u dojmu, že trinitární víra CASD je stejná jako jejich, tedy pokud se naše víra opravdu liší? A to nás přivádí k dalšímu bodu. Může někdo skutečně říci, zda je tomu tak podle Základního věroučného článku, nebo byla tato doktrína napsána tak nejednoznačně, aby měla přizpůsobivý „nos z vosku“? Jinými slovy, můžete si Základní věroučný článek CASD o trojici vykládat jako naprosto slučitelný s ortodoxním trinitářstvím, nebo zase možná ne, takže si prostě můžete vybrat, jak se vám to hodí. Nejsou tohle otázky, které si zaslouží odpověď, nebo církev ty netrinitáře za agitaci těchto věcí prostě vyhodí, vykopne?

Ve druhé části se podíváme na zmatek, který v této věci panuje v samotném adventismu. Do té doby jsem váš v Kristu. Citované zdroje:

[1] https://www.youtube.com/watch?time_continue=135&v=OYh7y5Hj98k

[2] Dopis Ellen G. Whiteové 43-1898.25

[3] R. F. Cottrell, Review and Herald, 1. června 1869.

[4] http://www.adventistreview.org/church-news/story3088-why-adventists-participate-in-un-and-ecumenical-meetings

[5] http://www.vatican.va/archive/ccc_css/archive/catechism/p1s2c1p2.htm

[6] "Nanebevzetí Panny Marie", Life Magazine, 30. října 1950, str. 51.

[7] http://www.catholicbible101.com/theholytrinity.htm

[8] http://www.newadvent.org/cathen/15061b.htm

[9] https://en.wikipedia.org/wiki/Tritheism

[10] http://www.berith.org/essays/tritheism_and_christian_faith.html

[11] http://www.newadvent.org/cathen/15047a.htm