Boží Zákony Designu

originál ze září 4, 2019 Blogy od: Tim Jennings, M.D.

BOŽÍ ZÁKONY DESIGNU

Když si ve slovníku vyhledáte slovo „zákon/právo/pravidla/regule“, najdete obvykle více než 20 různých definic, které se však dělí do dvou hlavních kategorií: 1) vymyšlená pravidla, která vyžadují vymáhání či vynucování (kupř. daňové zákony), a 2) principy nebo protokoly, na nichž je postavena realita (např. fyzikální zákony).

Bůh jako Stvořitel vytvořil prostor, čas, hmotu, energii a život. Jeho zákony jsou konstanty - protokoly, principy - na kterých je postaven vesmír a život. Ty nelze změnit a život, jak ho známe, stále existuje. Proto Ježíš řekl:

S jistotou vám říkám: Proto jsem přišel, aby ani jediné písmenko a ani jediná čárka v Zákoně a v Prorocích nezůstaly nesplněny. Teprve až se všechno stane, co je tam psáno, pomine nebe a země (Matouš 5:18, Kurz).

Nancy Pearceyová ve své knize Hledání pravdy popisuje tuto skutečnost:

Vznik vesmíru dal vzniknout záhadě známé jako problém jemného vyladění. Jako na ostří nože jsou základní fyzikální konstanty vesmíru dokonale vyvážené, aby udržovaly život. Věci jako gravitační síla, silná jaderná síla, slabá jaderná síla, elektromagnetická síla, poměr hmotností protonu a elektronu a mnoho dalších faktorů mají přesně tu hodnotu, která je potřebná k tomu, aby byl možný život. Pokud by se některé z těchto kritických čísel byť jen nepatrně změnilo, nemohl by vesmír udržet žádnou formu života. Kdyby například gravitační síla byla menší nebo větší než její současná hodnota jen o jeden díl z 10⁶⁰ (1 následovaná 60 nulami), vesmír by byl neobyvatelný.[1]

Lidé nevytvořili a nemohou vytvořit realitu jako to učinil Bůh. Místo toho my lidé, když si vymyslíme pravidla, musíme je prosazovat zvenčí, nejčastěji prostřednictvím trestů. Je smutné, že po Konstantinově takzvaném "obrácení" se ujala myšlenka, že Boží zákon funguje stejně jako zákony lidské. Myšlenka, že Boží zákon je vynucený (imperiální, císařský), začala infikovat křesťanství - a poškodila spásné pravdy, které přinesl Ježíš. Boží poselství pro dnešní dobu zní, že v lidských dějinách přišla hodina, kdy si lidé mají udělat správný úsudek o tom, kdo je Bůh; máme " pokleknout před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod " (Zj 14:7 CEP). To je uctívání (klekání před) Stvořitele.

Jaké jsou Boží zákony?

Dostal jsem mnoho žádostí o seznam nejrůznějších Božích zákonů. Níže najdete kolekci mnoha z těchto zákonů. Tento seznam není úplný; Bůh je nekonečný a jistě existuje mnoho dalších zákonů designu, které jsem ještě nepochopil nebo které možná lidé ani neobjevili.

Aby byl zákon zákonem designu, musí být principem nebo protokolem, na němž funguje realita. Jako takový bude testovatelný - s reprodukovatelnými, konzistentními, konstantními a předvídatelnými výsledky. Jinými slovy, je neměnný. Jediné proměnné budou škody, které vzniknou při různé míře porušení zákona. Například skočte z patnáctimetrové budovy a zemřete; špatně sestupte z patnácticentimetrového obrubníku a vyvrtnete si kotník – neboli gravitační zákon se nemění, ale míra jeho porušení způsobí jiný stupeň zranění (všimněte si, že tyto zákony mají přirozený důsledek; nevyžadují nějakého vnějšího činitele, který by potrestal někoho, kdo tyto zákony porušuje).

Takže Boží zákon ve zkratce:

• Zákon lásky: princip dávání, na němž je postaven život, aby fungoval; příklady:
  • My dáváme rostlinám CO2 a ony nám dávají kyslík.
  • Koloběh vody (oceány > mraky > déšť > řeky > oceány).
  • Rostliny dávají včelám pyl a včely svojí prací opylují rostliny.

• Zákon svobody: Láska existuje pouze v atmosféře svobody. Porušujte svobodu ve vztazích a dojde ke třem předvídatelným a škodlivým důsledkům:
  • Láska je poškozena a nakonec zničena
  • Podněcuje se vzpoura (vzniká touha odtrhnout se a osvobodit se).
  • Individualita ovládaného bude narušena a nakonec zničena, pokud porušování nebude ukončeno.

• Zákon uctívání: Neurobiologicky a charakterově se měníme, abychom se stali podobnými tomu, co obdivujeme, uctíváme a nad čím trávíme čas sledováním a co vstřebáváme.

• Zákon námahy: Síla pochází ze cvičení - "používej ji, nebo ji ztratíš" - nejen fyzicky, ale i neurologicky.

• Fyzikální zákony: zákon gravitace, tření, pohybu, jaderné síly atd.

• Matematické zákony: např. komutativní zákony, a + b = b + a atd.

• Zákony zdraví: fyzikální zákony, na nichž funguje život a zdraví, včetně výživy, pohybu, spánku, hydratace, dýchání atd.

• Zákon o obnově: Po vyčerpání zdrojů si člověk musí odpočinout a zotavit se, aby mohl vynaložit další. Například baseballový nadhazovač si musí odpočinout a zotavit se, než může znovu nadhazovat, aby si trvale nepoškodil ruku.

• Zákon setby a sklizně: Sklízíme to, co jsme zaseli - nejen na poli, ale i v životě. Hrozno nezískáme tím, že zasejeme oves, a schopnost kritického uvažování nezískáme tím, že necháme druhé, aby mysleli za nás. Například tím, že jednoduše získáme správné odpovědi z učebnice nebo od učitele, místo abychom na tyto odpovědi přišli sami. Proto Bible říká, že zralí křesťané jsou ti, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného (Židům 5:14).

• Zákon lásky strach zahání: Skutečná láska překonává náš strach o sebe a umožňuje nám obětovat sebe pro druhé. Z neurobiologického hlediska, když „zapálí“ náš okruh lásky, zklidní to náš okruh strachu. Například matka, která vidí své dítě v nebezpečí, se vystaví nebezpečí, aby dítě zachránila, ale sama z vlastního rozmaru by se do takového nebezpečí nevystavila.

• Zákon strachu poškozuje lásku a podněcuje sobectví: Když jsou naše obvody strachu aktivní a my se s nimi ztotožňujeme a soustředíme se na strach, ztrácíme zájem o druhé, myslíme na sebe a zanedbáváme nebo ubližujeme druhým, abychom ochránili nebo zachránili sebe. Uvažujte, že jste v divadle během hromadné střelby: Pokud nikoho jiného neznáme, strach pohání starost o sebe a většina lidí se pouze snaží uniknout nebezpečí, možná dokonce odstrčí ostatní, aby se dostali ven. Jste-li však s milovanou osobou, neprcháte jen tak, ale snažíte se tu milovanou osobu zachránit a možná se dokonce postavíte mezi střelce a toho, koho milujete.

• Zákon odpuštění versus zášť: Když nám někdo ublíží, můžeme buď odpustit, nebo ne. Když odpustíme, zbavíme se hořkosti a zášti a zažijeme uzdravení srdce i mysli, ale zadržování zášti nás vždy zraňuje. Pokud v sobě chováme hořkost, tak nemůžeme prožívat emocionální a duševní zdraví.

• Zákon pravdy: Pravdě se nikdy nevyhnete, můžete pouze oddálit den, kdy se s ní budete vypořádávat.
  • Když je pravda přijata a akceptována, vytěsňuje lži a osvobozuje člověka od strachu a nepochopení, povznáší ho a zušlechťuje. Pravdy se skládají do přesvědčení, konstrukcí a perspektiv, které utvářejí naše chápání reality a vedou nás zpět k důvěře v Boha Stvořitele. V důvěře otevíráme svá srdce a zakoušíme přebývajícího Božího Ducha, který nás proměňuje a zušlechťuje, abychom byli bytostmi lásky, a nikoli bytostmi sobeckými. Všeliká pravda pochází od Boha, a pokud se jí budeme řídit, povede nás zpět k Bohu.
  • Když pravdu odmítáme, naše chápání je zmatené, naše mysl je poškozená, naše srdce zatvrzelé a my se pomalu stáváme méně schopnými chápat realitu – totiž pravdu o Božím království a světě kolem nás. Takoví jedinci se jednoho dne setkají s pravdou, ale bude to pro ně bolestné a zničující, protože pravdu stále nenávidí a chtějí před ní utéct, dokonce prosí o to, aby je hory a skály skryly před realitou (Lukáš 23:30).

• Zákon zjevení: Lidé odhalují nebo přinášejí a sdílejí to, čemu skutečně věří a čeho si váží. Ti, kdo si váží Božích zásad, o nich nejen mluví, ale také je žijí. Naopak ti, kdo milují metody tohoto hříšného světa, je žijí. Proto Ježíš řekl:

„Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé“ (Mt 12:34, 35).

• Zákon štěstí: Štěstí je vedlejším produktem zdraví ve všech oblastech - fyzické, mentální, emocionální, vztahové i duchovní. Člověk prožívá štěstí pouze tehdy, když je v souladu s Božími zákony designu, na nichž jsou tyto aspekty postaveny. Porušte zákony zdraví - objeví se nemoc, choroba a utrpení - a tím se štěstí maří a podrývá. Mnozí lidé toto nechápou a snahy o zdraví nahrazují hledáním potěšení, které často porušuje zákony zdraví (např. drogy, alkohol, náhodný sex, hazardní hry atd.) a způsobuje jen větší neštěstí.
• Zákon rozbitosti (rozmlácenosti, zlomení): Jakmile dojde k jakémukoli rozbití (zranění), neexistují žádné bezbolestné možnosti. Pokud člověk nic neudělá, zůstane v bolesti a postižený. Uzdravení a zotavení z rozbitosti je však bolestivé. Žel si to mnozí neuvědomují, pokud jde o citová zranění, a místo aby se postavili bolesti a zranění uzdravili, stráví život hledáním úlevy od bolesti, nikoli uzdravením. Tím se však nikdy neuzdraví a jen se jim přitíží, protože jakmile dojde k rozbitosti, žádné bezbolestné možnosti neexistují. Prvním krokem k uzdravení je přijmout tuto pravdu a přestat se ptát: "Co bolí nejméně?" a začít se ptát: "Jaký je nejlepší krok k uzdravení, i když to bolí?".

• Zákon hříchu a smrti: Tohle je také známé jako přežití nejsilnějšího, princip sobectví poháněného strachem, který zamořuje svět. Je to satanův zákon - silní ovládají a vykořisťují slabé. Je to porušení zákona lásky a svobody a má také předvídatelné důsledky: bolest, utrpení a nakonec smrt.

Bůh je náš milující Stvořitel, který stvořil celou realitu tak, aby fungovala v souladu s Jeho charakterem lásky. Jeho zákony jsou zákony Designu (Stvoření), neboli protokoly, na jejichž základě jsou život a zdraví konstruovány tak, aby fungovaly. Plánem Boha je vložit Jeho zákony do našich srdcí a myslí (Židům 8:10), obnovit v nás Jeho plán pro život, abychom s Ním žili v harmonii v dokonalé lásce a zdraví. Zvu vás, abyste uctívali (poklekali) před „tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod“, abyste odmítli diktátorské, imperiální názory na Boha, přijali zákony Designu našeho Stvořitele a hleděním na něj se proměňovali v srdci a mysli, abyste byli jako On. Neboť

„víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je“ (1 J 3:2 B21).

[1] Pearceyová, N., Finding Truth, David C. Cook Publishing, Ontario, Kanada, 2015, s. 25.