(2 Kor 13:13) Apoštolské požehnání jako podpora trojice?

„Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen“. (CSP)

Tento text se někdy nazývá „apoštolské požehnání“ a je používán ve snaze dokázat, že Bůh se skládá ze tří osob. Podívejme se však na fakta. Kdo je Bůh v tomto verši? Většina lidí by souhlasila s tím, že tou jedinou Osobou, o níž se v tomto verši mluví jako o Bohu, je Bůh, Otec. Pavel tohle zjevně nenapsal, aby podpořil myšlenku, že Bůh se skládá ze tří osob, ale právě proto, že Bůh je pouze jedna Osoba. To se shoduje s Pavlovým předchozím listem Korintským, kde napsal:

„my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.“ (1. Korintským 8:6, CSP).

Podle Pavla je tím „jediným Bohem“ Bible pouze Bůh, Otec. Tím „jediným Pánem“ je Ježíš Kristus. Pokud je v tomto verši ten „jediný Bůh“ Otec a ten „jediný Pán“ Ježíš Kristus, kdo je Duch svatý? Ježíš řekl, že je to Duch Otce (Matouš 10:20; Lukáš 11:13; Jan 15:26).

Někteří lidé říkají, že výraz „společenství Ducha Svatého“ dokazuje, že Duch Svatý musí být nějaký jedinec, jenž je oddělený od Otce a Syna. Je totiž předkládán argument, že společenství nemůžete mít s nikým jiným než s nějakou osobou. Nemůžete mít společenství se stolem, se židlí atd. To je pravda, ale ten text neříká „společenství s Duchem Svatým“, ale spíše „společenství Ducha Svatého“.

Pavel také napsal:

„bych poznal jeho a moc jeho opětovného vstání a společenství [κοινωνια - koinonia - 'společenství'] jeho utrpení, nabývaje souhlasné tvářnosti s jeho smrtí“ (Filipským 3:10, MPCZ).

Zde právě Pavel použil stejné řecké slovo, které použil ve 2. Korintským 13:14. Řekl, že si přeje poznat společenství (obcování) nebo sounáležitost Kristových utrpení. Mít společenství znamená, že se něčeho účastníme. Máme mít účast na Božím Duchu a Kristově utrpení.

Je rozdíl mezi mít společenství „něčeho“ a mít společenství „s“ něčím nebo někým. Můžete mít společenství (sounáležitost) „na“ Jeho utrpeních, i když Jeho (tedy Kristova) utrpení nejsou nějaká osoba, ale nemůžete mít společenství (obecenství) „s“ Jeho utrpením.

Jan nám vysvětluje, s kým máme mít společenství „s“. Říká:

„Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství [κοινωνια - koinonia - ‚společenství‘] je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1. Janův 1:3).

Pokud by byl Jan obeznámen s nějakým třetím bohem, jistě by chtěl, abychom i my s ním měli také společenství, ale o jiné/další osobě není ani zmínka. Jan dále říká:

„Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.“ (2 Janův 1:9).

Slůvko „i“ znamená dva a pouze dva.

Máme tedy mít milost Pána Ježíše, lásku Boží, a mít účast na Svatém Duchu Božím. V tomto verši je pouze jeden Bůh, Otec, a jsou zde zmíněny pouze dvě osoby, Otec a Syn. V 1. Korintským 13:14 není žádná trojice. Pokud chceme v Bibli najít důkaz o trojici, musíme hledat jinde.

Je ironií, že tento text je vyzdvihován jako „apoštolské požehnání“, jako by tohle byl běžně používaný konec dopisu od apoštolů. Je ale použit pouze jednou. Apoštolové mnohem častěji používají frázi, která zní takto:

„Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista“ (Galatským 1:3, BKR).

Fráze velmi podobná právě této frázi se používá na začátku 15-ti z 21 apoštolských listů. V každém z těchto pozdravů jsou zmíněny pouze dvě osoby, Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus.

Skutečnost, že trojice (to učení) musí být podporována saháním po tak chatrných stéblech jako je 1. Korintským 13:14, tak to ji příliš nedoporučuje. Pokud Bůh chtěl, abychom věřili, že On je jakousi trojicí tří osob, mohl to snadno vysvětlit v Bibli, ale On to nikdy neudělal. Místo toho lidé formulovali teorie a vyznání víry (kréda), která definují Boha pomocí jazyka, jenž je Bibli cizí. Bylo by pro nás mnohem lepší nechat Boží slovo mluvit samo za sebe a ponechat definici „Boha“ tak, jak ji Bůh ve svém slově zanechal.

„Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho.“ (1. Korintským 8:6, BKR).