Svátek Pesach - naplnění

Bratři a sestry, jak jste si každý všimli Bible, byla rozdělena na část před narozením našeho Pána a po narození našeho Pána, neboli na Starou a Novu smlouvu anebo na Starý a Nový zákon, to vše bylo učiněno snad i s dobrým úmyslem pro lepší orientaci, ale jak dobře víme, Bibli musíme brát jako celek.     Tím, že se tak stalo, vytvořili se v naších srdcích různé postoje a s tím spojené i otázky, co tedy ještě zachovávat ze Staré smlouvy a jestli vůbec něco, a to je téma, které bych chtěl tak trochu s vámi nakousnout v souvislosti s prožívanými svátky. Kéž nás náš Pán uvádí i v těchto věcech do pravdy a vyvádí nás u těchto otázek ze zmatku a nejednoty. Takže pojďme se podívat a následujme stopy, které mi ukázal Pán.

  Představte si, že jste v Egyptě a patříte mezi Izraelity a po několika Božích ranách přichází ta poslední a vy se dozvídáte, co Bůh skrze Mojžíše a Árona nařizuje celému Izraeli včetně vás:

¹Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl: ²"Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku. ³Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. ⁴Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní. ^[1]Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz. ⁶Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije. ⁷Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. ⁸Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. ⁹Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě - jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. ¹⁰Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni. ¹¹A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach - Minutí Hospodinovo.

 

¹⁴Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních - to je věčné ustanovení. ¹⁵Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. Ex. 12:1-11.14-15.

A tak podle tohoto nařízení si seženete beránka. Na čtvrtý den ho zabíjíte a jíte spolu s hořkými bylinami a nekvašenými chleby, máte přepásána bedra, v ruce hůl a jste připraveni na cestu.

Leviticus 23 kapitola nám tyto události, a to jak proběhly, potvrzuje.

Kdyby Bible dále nepokračovala a my zůstali u Staré smlouvy, tak dnes bychom měli jednat stejně. 

Bratři a sestry, takhle to vypadalo za smlouvy, kterou Bůh Jehova dal skrze svého služebníka Mojžíše, když byl Izrael vyveden z Egypta, potažmo zde můžeme vidět i zaslíbení dané Adamovi a Evě, ale také Abrahamovi.  Jednak jim tyto věci byly připomínkou toho, co Bůh pro ně udělal v souvislosti s vyjitím z Egypta, ale zároveň tyto skutečnosti byli stínem věcí budoucích, které se odehrály o mnoho let později, jak již dnes dobře víme a jak si o nich přečteme dále přímo z Písma. 

Nyní si představte, že patříte opět k lidu Izraelskému a stojíte pod třemi  kříži a váš zrak se upírá na muže, který o sobě tvrdil, že je jednorozeným Synem Božím, a že to je On ten beránek, který byl zabitý v den přeskakování v Egyptě, kdy Bůh pobil všechno prvorozené v této zemi. Je to On, kdo o sobě tvrdí, že kdo v něho věří, má život věčný. Je to On, kdo je naplněním stínů věcí budoucích čtrnáctého dne prvního měsíce.

²³Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, ²⁴řekli si spolu: "Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne." Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká: "Rozdělili si mé šaty, o mé roucho házeli los." ²⁵U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. ²⁶Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn." ²⁷Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka." A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě. ²⁸Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: "Žízním!" ²⁹Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. ³⁰Když Ježíš okusil ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal ducha. ³¹Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Jan 19:23-31.

Zde jsme se dočetli naplnění toho všeho, ale to ještě není konec. Pojďme si přečíst něco více z Nové smlouvy, co nám hovoří o tom, kdo je tím beránkem a tím chlebem, kterého máme jíst.

²⁹Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! Jan 1:29

³⁵Ježíš jim odpověděl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. Jan 6:35.

⁵¹Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa." ⁵²Židé se mezi sebou začali hádat: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?" ⁵³Ježíš jim ale řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. ⁵⁴Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. ⁵⁶Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ^5[2]Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. ⁵⁸Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." ⁵⁹Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. ⁶⁰Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: "To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?" ⁶¹Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: "Tohle vás uráží? ⁶²A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ⁶³Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. Jan 6:51-63.

Jistě jste si všimli té symboliky. Toho, co nám Bůh sděloval ve Staré smlouvě skrze Izrael, a jak nám o tom hovoří přímo Ježíš, a jak jednotlivé předobrazy vztahuje Ježíš na sebe. Takže beránkem, i tím chlebem, je sám On. 

Kdybychom to však odmítli, tak můžeme jet do Egypta, pronajmout si místnost a zakoupit beránka a nekvašený chléb. A po daném rituálu se vydat na cestu, pěkně po svých do Izraele. Anebo bychom mohli jet rovnou do Izraele, a to samé učinit tam s tím rozdílem, že bychom mohli vynechat onen pochod.

Ale pojďme dále.

²⁶Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte; toto je mé tělo." ²⁷Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něj všichni; ²⁸toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. Mat. 26:26-28. (ČEP)

²⁶A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. ²⁷A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni. ²⁸Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Mat. 26:26-28. (BK).

Prosím vás, jak beránek, tak nekvašený chléb je náš duchovní pokrm po vyjití z Egypta. Jak vy, tak i já jsme byli zajatci hříchu, neboli zajatci Egypta, ale Bůh nás skrze moc v jeho Synu vysvobodil, vyvedl pevnou rukou a mocnou paží. To On je tím beránkem a i chlebem. Proto se neuchylujme ke starým obřadům, které byly dány Mojžíšovi, vždyť náš Pán nám dal pro toto období ten, který máme činit na jeho památku, a to jeho večeři. Nemusíme dále zabíjet beránky a jísti nekvašené chleby po sedm dnů, abychom si tímto fyzickým pokrmem připomínali toho, v kterém je již vše naplněno. Na každý den je nám třeba jen jediného pokrmu, a to toho, co se nachází v jednorozeném Synu Božím - Ježíši Kristu, skrze kterého se máme znovu zrodit. 

   A jak se prosím vás ten nekvašený chléb a nový Kristův duch projevuje v nás?

starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. 1. Korinským 5:7-8 (B21)

Starý kvašený chléb je nám zde přirovnáván k nehezkým vlastnostem, které  vychází přímo z našeho srdce, a tak je nám i přirovnáván nový, ten nekvašený chléb k těm dobrým vlastnostem, které mají vycházet již znovuzrozeného našeho ducha.

A ovoce ducha Božího v nás, neboli nekvašeného chleba, chleba života, Ježíše v nás, známe.

²²Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, střídmost. Galatským 5:22. (BK).

A tak to je ta jeho krev a jeho tělo, chléb, neboli jeho život a jeho duch.  Jak  je psáno.

A já věřím, že je to to, co chceme všichni tady žít na každý den nejenom o svátcích, Ježíšův život. A tak nechť se i stane, ať je Jeho i jméno Jeho Otce vyvýšené skrze nás. Amen.

[1] Za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach - Hospodinův Hod beránka. ⁶Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. ⁷Prvního dne budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. ⁸Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci." Lev. 23:5-8.

[2] Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť

Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován! ⁸Proto slavme Pesach bez