Bůh zjevil sám sebe v Kristu

Bůh zjevil sám sebe v Kristu

Znamení doby - 20. leden 1890 - Bůh zjevil sám sebe v Kristu.

Při prvním příchodu Krista tma přikrývala zemi a hustá temnota lidi. Zdálo se, že světlo a pravda odešly z řad lidstva a mimo veškerou diskusi to vypadalo, že Satan vládne mocně. Existovaly soupeřící sekty a mezi těmi, kteří se prohlašovali za služebníky Boží, byly dávány najevo - láska ve vynikání a spory o moc a postavení. Duše, které toužebně dychtily po světle, byly plné zmatku a smutku. Mnozí vzdychali: "Co je pravda?" Neznalost zvítězila, ale mnozí hledali něco lepšího, hledali světlo, které by ozářilo mravní temnotu světa. Oni žíznili po poznání toho živého Boha a po trošce jistoty života věčného. Byli tu i muži, kteří ač nebyli ze židovského národa a ti prorokovali, že přijde inspirovaný učitel a ten, že je bude učit pravdě. Avšak i mezi Židy byli muži, kteří neznečistili svoji integritu a kteří četli s dychtivým očekáváním jisté prorocké slovo, jež poukazovalo na příchod Vykupitele. Zaradovali se ve slibu, že Bůh svému služebníku Mojžíšovi představil: "Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáži." I budeť, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na něm. Dt. 18:18-19. (BK) {Ustanovím jim proroka z jejich bratří jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáži. I stane se, že toho, kdo neuposlechne má slova, která promluví v mém jménu, toho sám povolám k odpovědnosti. Dt. 18:18-19. (ČSP)}.

Znovu a znovu četli o tom, jak jej Hospodin má pomazat, aby „nesl radostnou zvěst pokorným“, „obvázal rány zkroušených srdcem“, vyhlásil zajatcům svobodu a vězňům propuštění a „vyhlásil léto Hospodinovy přízně“. (Iz. 61:1.) Četli, jak On vykoná soud na zemi, jak i "ostrovy budou čekat na jeho zákon", jak pohané přijdou k jeho světlu a králové k jasu, jenž nad ním vzejde. 

Kristus přišel tak, jak proroctví předpovědělo. On byl ta "cesta i pravda i život," J.14:6 (BK) a paprsky Slunce Spravedlnosti rozptýlily mravní tmu tak, aby ti spravedliví mohli v srdci vidět pravdu. Absence vnější okázalosti a světské vznešenosti si vyžádaly komentáře nesouhlasu od lidí. Pochybnost a kritika ho potkávaly na všech stranách. Kristus sám sobě vybral lidské podmínky svého života. On si vybral to nejprostší místo ve společnosti. Byl tím Majestátem nebes a věděl, že svět bude ovládnut leskem, který nese vše na odiv a velkolepost. Avšak Ježíš poctí ty, na něž svět pohlíží s despektem. Kristovo místo jeho narození bylo prosté jakýchkoli vymožeností, nemluvě o bohatství a luxusu. A celý jeho život na tomto světě se držel skromného domova své rané zkušenosti. 

Spasitel světa si kladl za cíl, že žádná přitažlivost pozemského charakteru by neměla volat lidi na jeho stranu. Pouze světlo a krása nebeské pravdy by měly být ta přitažlivá síla. Vnější sláva, světská pocta, která přitahuje pozornost lidí, tu on nepřevzal. Učinil sebe přístupným pro všechny, vyučujíce ryzímu, ušlechtilému principu pravdy, jako tomu, co jediné bylo hodno jejich pozornosti. Ale i když tak pokorně narozen, tak nenáročný v životě, Bůh ho neponechá bez svědectví. Mocnosti nebeské se mu klaněly. Zázraky nahoře v nebi a znamení na zemi svědčily o jeho moci a majestátnosti. Během jeho křtu jakýsi hlas z nebe dolehl k uším lidí: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." Mk. 1:11 (ČEP). Jasná Boží sláva v podobě lesknoucí se zlaté holubice ho obklopila. Jan prohlásil: "Bylo tu pravé světlo, které osvětluje každého člověka, který přijde na tento svět. Na světě byl a svět skrze Něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale Jeho vlastní Ho nepřijali." Jan 1:9-11. (ČEP).

Kristus přišel, aby reprezentoval Otce. V něm spatřujeme obraz neviditelného Boha. On své božství přioděl lidskou přirozeností a přišel na svět, aby chybné myšlenky týkající se Božího charakteru - kdy v myslích lidí působil Satan - mohly být odstraněny. Tehdy jsme nemohli spatřit odhalenou slávu Boha v Kristu a žít, ale když přišel v hávu lidskosti, my se smíme přiblížit k našemu Vykupiteli. Jsme vyzýváni, abychom spatřovali našeho Boha Otce v osobě jeho Syna. Kristus přišel v rouchu smrtelného těla se svojí slávou poddanou lidstvu, aby s ním ztracený člověk mohl komunikovat a žít.  Skrze Krista můžeme pochopit něco z toho, kdo je nádherný ve svatosti. Ježíš je tím tajemným žebříkem, skrze který můžeme stoupat a patřit na slávu nekonečného Boha. Vírou hledíme na Krista stojícího mezi lidstvím a božstvím, kterak spojuje Boha a člověka a zemi a nebe. 

Kristus přišel, aby zachránil padlého člověka a satan se s ním střetnul v nejkrutějším hněvu na poli konfliktu, poněvadž nepřítel věděl, že když byla k lidské slabosti přidána božská moc, člověk byl tak vyzbrojen mocí a inteligencí a mohl se vytrhnout ze zajetí, do něhož se sám uvrhl. Satan se snažil bránit v cestě každému paprsku světla od Božího trůnu. Snažil se vrhnout stín na zemi proto, aby lidstvo ztratilo pravdivý pohled na Boží charakter, a aby poznání Boha na zemi zaniklo. Způsobil, že pravda životní důležitosti byla tak promíchána se lží, že ztratila svůj význam. Jehovův zákon byl zatížen nepotřebným vynucováním a tradicemi a Bůh byl znázorněn jako krutý, přísný, pomstychtivý a svévolný. On byl vyobrazen jako někdo, kdo mohl mít radost z utrpení svých stvoření. Samotné atributy, které patřily charakteru Satana, ten zlý reprezentoval jako patřící do Božího charakteru. Ježíš přišel, aby učil lidi o Otci, aby ho správně zastupoval před padlými pozemskými dětmi. Andělé nedokázali zcela vykreslit Boží charakter, ale Kristus, který byl živé zosobnění Boha, nemohl dílo neuskutečnit. Jediný způsob, jak mohl vyvést lidstvo z omylu a udržet pravdu, bylo učinit sebe viditelným a známým jejich očím. Aby lidstvo mohlo být spaseno, On přišel přímo k němu a stal se účastníkem na jeho přirozenosti. 

V Kristu byl Otec zjeven jako úplně jiná bytost od toho, jak Ho Satan vypodobňoval. Kristus řekl: „Žádnýť nezná Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo zná, jedině Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti." Mat. 11:27 (BK). Láska Ježíše, vyjádřená padlému potomstvu za jeho života odříkání a utrpení, je projevem Otcovy lásky k hříšnému, padlému světu. Kristus snášel hanbu, smutek a smrt za ty, kteří pohrdali jeho láskou a šlapali po jeho milosrdenství. Na kříži Kalvárie zaplatil dluh lidského provinění svojí vlastní krví. Muži z jeho vlastního národa, vůdcové tohoto lidu byli tak polapeni podvody Satana, že plán vykoupení za padlé plémě se jejich mysli zdál nejasný a nevysvětlitelný. 

Člověk byl Boží dílo, učiněný podle Jeho obrazu, obdařený schopnostmi a uzpůsobený pro vznešený účel. Ale Satan pracoval na zničení Božího obrazu a vštípil svůj vlastní obraz místo Božího obrazu do lidského charakteru. Ježíš se snížil, aby sama sebe pokořil a vzal na sebe lidskou přirozenost. A tím, že spojil božství s lidstvím, tím zamýšlel pozvednout člověka v měřítku morální hodnoty. V daru Božího milovaného Syna byla vylita celá nebesa. Skrze víru v něj hříšník může být ospravedlněn a Bůh může být pořád spravedlivý při ospravedlňování hříšníka, poněvadž Kristus se stal smírnou obětí za hříchy kajícné duše. Jediný plán, který by mohl být navržen tak, aby zachránil lidské plémě byl ten, který vyžadoval vtělení, ponížení a ukřižování Syna Božího - oné Výsosti nebes. Poté, co byl vymyšlen plán spásy, Satan nemohl mít žádnou pozici, z níž by položil základ pro svůj návrh, že Bůh, jenž je tak mocný, nemůže mít rád tak bezvýznamného tvora, jako je člověk. Vykoupení člověka je obdivuhodné téma. A lásku projevenou k padlému rodu skrze plán spasení lze ocenit jen skrze kříž Kalvárie. Hloubku této lásky ani andělé nemohou zahrát.

A je nepochopitelnou záhadou, že Bůh se dokázal uvolit k tomu, aby se stal tělem a přebýval mezi padlými bytostmi, aby je pozvedl z jejich bezradnosti a zoufalství. On, jehož království je království věčné, jehož panství trvá napříč všemi generacemi, kvůli nám učinil ze sebe hříšníka, aby mohl pozvednout všechny, kteří jsou sehnutí a dát život těm, kteří jsou připraveni zemřít. 

Ó, kéž by lidé mohli otevřít své mysli, aby poznali Boha tak, jak on se zjevuje ve svém Synu!  Z úst Ježíše vyšla pravda nezkažená lidskou filozofií. Jeho slova byla z nebe. Taková slova, jaká ústa smrtelníka nikdy nepronesla ani uši nezaslechly. Jeho srdce byl oltář, na němž hořely plameny nekonečné lásky. Dobrota, milosrdenství a láska se natrvalo usídlily v hrudi Syna Božího. On postavil svůj stánek uprostřed našeho lidského ležení, rozbil svůj stan vedle stanů lidí, aby mezi nimi mohl přebývat a obeznámit je s jeho božským charakterem a láskou. Nikdo nemohl milovat Krista a vzdávat mu poctu, aniž by nesloužil a nectil nekonečného Boha. Ti, kteří měli uvědomění si charakteru a poslání Krista, ti byli naplněni vážností a úctou, když na něj hleděli a připadali si, že se dívají na chrám Boha živého. Úředníci byli posláni, aby uchvátili Syna Božího, aby chrám, v němž byl Bůh uchován, mohl být zničen. Jak se ale přiblížili a uslyšeli slova Boží moudrosti, která vycházela z jeho úst, byli okouzleni a moc a dokonalost jeho vyučování tak naplnila jejich srdce a mysli, že úplně zapomněli na úmysl, kvůli kterému byly posláni. Kristus zjevil sebe sama jejich duším. Z jeho lidské podoby vyzařovalo božství a oni se vrátili tak naplněni touto myšlenkou, tak okouzleni myšlenkami jež představil, že když se představitelé Izraele zeptali: "Proč jste ho nepřivedli?" Odpověděli ti služebníci: "Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk." J 7:45-46 (BK). Oni viděli to, co kněží a vládci nechtěli vidět – lidství zahalené světlem a slávou božství. 

Ti, kteří tuto slávu spatří, ti budou přitaženi, aby milovali Ježíše a Otce, kterého Ježíš zastupuje. Kristus povýšil charakter Boha, připisujíc Mu chválu a dávaje Mu důvěru celému účelu Ježíšova poslání na zemi, aby lidstvo vyvedl z omylu prostřednictvím zjevení Boha. V Kristu byla před lidmi ukázána otcovská milost, laskavost, ušlechtilost a nedostižná dokonalost Otce. Ve své modlitbě těsně před svým ukřižováním prohlásil: "Zjevil jsem tvé jméno lidem." "Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. " Jan 17:6.4. (ČEP). Když byl cíl jeho životního poslání dosažen – totiž zjevení Boha světu – Syn Boží oznámil, že jeho dílo bylo splněno, a že charakter Otce byl lidstvu zjeven